Ani mrtví, ani sankce, ale internet a krávy. Čím Putin naštval Rusy a hrozí jeho pád?
Rusové se zlobí a žalují Putinovi. Jedněm vadí vypínání internetu, jiným zabíjení krav, dalším nepřišla válečná penze. Ve společnosti zvyklé na to, že je lepší se do ničeho nemíchat, se něco hýbe. Průzkumy veřejného mínění ukazují pokles obliby institucí i prezidenta, zvyšuje se ochota protestovat a objevují se „noví“ politici. Jsou to jen další plané signály, podobné mnohokrát omílaným zvěstem o ekonomickém krachu, vojenském vyčerpání či Putinovi nad hrobem, nebo se v Rusku opravdu něco začíná dít?
Válka je na mrtvém bodě, jak takticky, tak doslova. Umírá víc ruských vojáků, než je země schopna do frontového masomlýnku dodávat. Ekonomika se stále více orientuje na válečnou výrobu, veřejné rozpočty na výplaty vojákům. V Moskvě a Petrohradě jako by nic, ale mimo hlavní centra vše stagnuje a blahobyt, který držel Vladimira Putina v široké oblibě, se krůček po krůčku tenčí. Do ničeho kromě války a moskevských mrakodrapů se neinvestuje. Příjmy z ropy upadají, finanční rezervy státu jsou hubenější a režim se zároveň pouští do největších zásahů do každodennosti obyvatel za poslední dekády.
Za šestadvacet let Putinovy vlády fungoval vztah mezi státem a občany na základě jednoduché nepsané smlouvy: žijte si své malé životy a nemluvte státu do velkých věcí. Fungovalo to překvapivě dobře. Ani sankce a zhoršující se ekonomická situace po invazi na Ukrajinu nevedly k výraznému poklesu podpory režimu. Viníkem byl v očích mnoha Rusů Západ, nikoliv Kreml. Jenže dnes Putin tuto smlouvu vypovídá.
Nejnápadněji je to vidět v digitálním prostoru. Rusko není technologicky zaostalá země. Internet používá téměř 95 procent obyvatel, státní služby fungují přes portál Gosuslugi a Telegram má přes sto milionů uživatelů. Právě proto vyvolalo blokování sociálních sítí a vypínání mobilního internetu tak silnou reakci. Symbolickou postavou se stala influencerka Viktorija Boňa, která ve dvacetiminutovém videu kritizovala Putina za škody způsobené podnikání i běžnému životu. Video viděly miliony lidí, než zmizelo. Reagovat musel dokonce i mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Je to trochu k smíchu, ale vypovídá to hodně o situaci, když se až nyní Rusové začínají divit, že nežijí ve svobodné zemi.
Ve stejné době zveřejnila agentura Levada průzkum, podle něhož by se k masovým protestům připojilo dvanáct procent obyvatel. V ruských poměrech jde o vysoké číslo. Největší ochotu protestovat vykazují lidé, kteří čerpají informace z globálních sociálních sítí – tedy z těch, které režim právě omezuje.
Nespokojenost ale nevyrůstá jen ve městech. V Novosibirské oblasti začala veterinární služba bez přesvědčivého vysvětlení vybíjet stáda dobytka. Na internetu se šíří videa zoufalých farmářů, kteří žádají vysvětlení a dovolávají se pomoci Kremlu. Rusům podle všeho ani tak nevadí, když umírají muži na frontě, jako když veterináři na Sibiři zabíjejí krávy. Podobně jako v jiných případech se jejich apely nesou v duchu: moudrý care, pomoz nám proti zlým bojarům. Jenže schopnost Vladimira Putina řešit problémy obyčejných lidí, nebo alespoň předstírat, že je řeší, jako by mizela.
Do toho se vracejí z války lidé, kteří mohou představovat další problém. Afghánská válka byla jedním z faktorů, které přispěly k rozpadu Sovětského svazu. V Afghánistánu bojovalo něco přes šest set tisíc vojáků. Na Ukrajině se od roku 2022 protočily miliony mužů. Podle serveru Mediazona zahynulo do května 2026 kolem 350 tisíc ruských vojáků, celkové ztráty včetně raněných a nezvěstných podle různých odhadů přesahují milion mužů. Vraždy, domácí násilí či jiné sociální problémy spojené s navrátilci se už nyní objevují častěji než před válkou.
Celý systém přitom stále více stojí na tom, co ekonom Vladislav Inozemcev nazývá „smrtinomikou“. Pro peníze se chodí do armády, pro peníze se vede propaganda a pro peníze se umírá. Náborové bonusy, žoldy, invalidní penze i odškodnění pozůstalým drží válečný mechanismus v chodu. Zároveň ale rostou příběhy lidí, kteří byli o slíbené peníze připraveni, stejně jako příběhy korupce a obchodování s lidskými životy. Zklamání tak prostupuje i vrstvami, které na válce dokázaly alespoň něco získat.
To všechno ale ještě neznamená, že se Rusko blíží revoluci. Naopak. Země zůstává extrémně centralizovaná a skutečná změna by musela přijít z Moskvy. Právě tam je však podle průzkumů ochota protestovat nejnižší. Demokratická změna poměrů se navíc jeví jako nepravděpodobná. Kritizovat systém lze, cara nikoliv.
Proto zůstává v platnosti možná nejstřízlivější závěr. Dokud je Vladimir Putin naživu, k zásadní změně zřejmě nedojde. Po jeho odchodu může přijít boj o moc podobný tomu, který následoval po Stalinově smrti. Kdo z něj vyjde jako vítěz, dnes neví nikdo. O příštím vládci Ruska jsme dost možná ještě nikdy neslyšeli.
