Další vzpoura proti Babišovi. Proč v Senátu jeho kult nefunguje? Trpí tím klíčové zákony
Poté co se Andreji Babišovi přes tlak vlastních senátních kandidátů nepodařilo efektivizovat volební taktiku, rýsuje se mu další potíž. Ani kdyby se mu podařilo v nadcházejících volbách výrazně posílit jeho senátorský klub, nebude se na něj moct bezvýhradně spolehnout. Svědčí o tom i hlasování z nedávné doby, kdy se někteří senátoři v dresu ANO podíleli na vybrždění tří klíčových vládních zákonů.
Senátní klub hnutí ANO totiž není monolit. Má patnáct členů, ale straníky či výhradními nominanty hnutí je jen jedenáct jeho členů. Dalšími jsou solitéři typu Robert Šlachta a Jana Zwyrtek Hamplová nebo senátoři původně zvolení za SOCDEM. Stává se tak, že senátní klub ANO hlasuje u klíčových vládních agend proti vládní linii. Jako tomu bylo u stavebního zákona. Jindy se takřka celý klub zdrží, naposledy u zákona o státních zaměstnancích.
Když se podíváme na detaily hlasování, uvidíme, že častěji „zlobí“ právě senátoři zvolení i za jiné subjekty nebo ti, kteří klubu ANO takříkajíc zbyli. Jenže svéhlavost v hlasování se nevyhýbá ani kmenovým senátorům Babišova hnutí.
Dvojsečná taktika
Když porovnáme chování senátorského klubu s možnými volebními taktikami hnutí ANO pro nadcházející volby, vyjevuje se nám jistá bezradnost. Na jednu stranu se už několikery volby potvrzuje, že pokud má Babišův kandidát šanci na křeslo v Senátu, tak v prvním kole. Elektorát hnutí ANO druhá kola senátních voleb často téměř ignoruje. Za tím účelem dává smysl se do voleb spojovat s dalšími vládními subjekty, aby se netříštily hlasy v prvním kole. Taková taktika už byla na jaře na stole, ale narazila na odpor více kandidátů hnutí ANO, kteří odmítali, aby se na volebním lístku za jejich jménem objevila zkratka SPD či Motoristů.
Pokud by tato strategie vyšla, mohlo hnutí ANO pomýšlet na přesvědčivější zisk v horní komoře, kde letos obhajuje jen jeden mandát. Jejich posílení by však bylo pouze optické a nedalo by se na ně v rozhodujících momentech spolehnout, jak vidíme u hlasování z poslední doby, kde mají senátoři s vícečetnou stranickou afiliací častější tendenci ke vzpouře.
Což o to, u obyčejných zákonů je senátní veto zdržením tak na měsíc. U zákonů, které si žádají ústavní většinu, na kterou si každá vláda ráda pomýšlí, protože jedině pak může dělat skutečně radikální změny ve státě, je odchýlení senátorů od stranické linie likvidační.
Začarovaný zámek
Senát je tedy pro Andreje Babiše něco jako začarovaný zámek. Na jednu stranu pochybuje o jeho důležitosti, ale zároveň se snaží udělat všechno pro to, aby v něm získal většinu. Jenže jeho volební plány mu maří sami kandidáti, kteří tak sice snižují i vlastní šance na zvolení, ale osobní renomé je pro ně zřejmě víc než zisk mandátu s podporou extremistických stran. A i když už se někdo v dresu hnutí ANO do Senátu dostane, Babiš se na něj nemůže stoprocentně spolehnout.
Vzhledem k všeobjímající personální nouzi je nabíledni, že on potřebuje své kandidáty do Senátu víc než oni jeho. V této přímé volbě se spoléhají především sami na sebe než na stranický aparát a zásluhové sestavování kandidátek. Tím spíš se Babišův vůdčí kult propisuje do Senátu o poznání slaběji než do sněmovních lavic, kde je dosud bezvýhradně vyznáván.
Je to příznak nějakého silnějšího trendu? Jakékoliv další závěry by byly předčasné. O něčem takovém může být řeč, až uvidíme další odklony silných lokálních osobností od hlavní stranické linie. Třeba ve velkých městech nebo v krajích. I tak by to znamenalo jenom to, že se hnutí ANO přibližuje ke klasickému modelu fungování politických stran, kdy jsou periferní organizace poměrně autonomní a vedení se musí čas od času ucházet o jejich požehnání, a nikoliv naopak.
