Jiří Sezemský: Den české vlajky jako marketingový nástroj a laciné vlastenčení jako živnost
Premiér Babiš předložil poslanecký návrh zavádějící nový významný den, Den české vlajky. Má připadnout na 30. března, jelikož téhož dne v roce 1920 byla zákonem schválena podoba československé vlajky.
Premiér dává osobní iniciativou najevo, jakou váhu tomuto tématu přikládá. „Česká vlajka dlouhodobě představuje znak národní identity, sounáležitosti, sdílených hodnot a vztahu ke státu, jehož jsme občany,“ hájil zákon ve sněmovně, kde byl schválen už v prvním čtení, aby mohl začít platit už letos, jak slíbil v novoročním projevu.
To se však nepovedlo, Senát vrátil předlohu sněmovně s připomínkami. Pokud chce stát připomínat státní symboly, proč jen jeden ze sedmi a vymýšlet nový významný den? Nestačilo by přejmenovat současný svatováclavský státní svátek na Den české státnosti a státních symbolů?
Oponenti poukazovali na základní chybu zákona, na niž upozorňovali parlamentní legislativci, a dokonce i stanovisko vlády. Návrh používá termín „česká vlajka“, který ústava nezná, a zná jen pojem „státní vlajka“. Jenže předkladatel zákona ví, proč volí původní termín, zní to lidověji a národovečtěji.
V tomto směru v Senátu zaznívala ostřejší kritika. Tak, jak je návrh podán, připomíná jen prázdné a povrchní gesto, jakousi „lacinou vlnu národovectví“, jež není postavena na žádných pevných hodnotách. V této souvislosti není náhoda, koho má hnutí ANO ve vládní koalici, a že se snaží oslovit i tzv. vlastenecké publikum.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
