Posedlost českých tupců: Kdysi se vybíjeli na Romech, dnes na Němcích a Ukrajincích. Kdo bude další?
Odpůrci konání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně sami sebe pasovali do role ochránců českého národa. Čí názory ale ve skutečnosti zastupují? Mohli bychom to odbýt tím, že mají zanedbatelný vliv, a to i přesto, že v moravské metropoli poskakovalo několik tisíc podobných tajtrlíků.. Ovšem podvědomé nacionalistické vášně dřímou v části každého národa. Dnes si u nás nacionalisté vybíjejí své frustrace na sudetských Němcích. Kdo to bude zítra?
Překrýt své vlastní problémy tím, že se to hodí na jiný národ, bývá obvyklou taktikou. Část lidí a část voličů na to vždy slyší. Například v devadesátých letech Miroslav Sládek, jedna z nejodpudivějších figurek české polistopadové politické scény, neustále útočil na Romy. On mluvil o Cikánech a dostalo ho to i do parlamentu, neboť část občanů s ním takové postoje sdílela.
S Romy už to na voliče dávno nefunguje, tak si v posledních letech další podivné existence jako Tomio Okamura či Jindřich Rajchl našli jiný terč, u kterého mohou hrát s nacionalistickou kartou – Ukrajince. Záměr to byl průhledný: poukazovat na možné problémy s cizinci je pro některé voliče chytlavé, a ještě se u toho tváříte jako údajný vlastenec. Vlastenec proto, že slovo nacionalismus by moc bodů už dnes nepřineslo. Ale ve skutečnosti to jsou hrátky s nacionalismem. Někdejší prodavač plyšáků a bývalý pornoherec to nedokážou zamaskovat.
Ale ani protiukrajinská cesta nebyla ve volbách v říjnu 2025 moc úspěšná. Protože 7,78 procenta hlasů nebylo pro Okamurovu SPD a satelity na její oběžné dráze úspěchem.
Tak se našel další cíl – sudetští Němci a jejich sjezd v Brně. Tento útok ale působí jinak, protože někdejší zločiny nacistického Německa jsou jednoznačné a podíleli se na nich i sudetští Němci. Jenže to nejsou ti, co se sešli v Brně, ti hledají smíření s Čechy. A posledních zhruba patnáct let to skutečně vypadá jako cesta k dobrým česko-německým vztahům. Teď se do toho někteří čeští vládní zoufalci snaží hodit vidle.
Přitom střelbu na Němce známe už z minulosti. Protiněmecké názory, které byly provázeny vášnivým českým nacionalismem, jsme viděli v někdejších dobách obrození v 18. a 19. století, ale i za první Československé republiky. Mimořádně silné pak byly zejména po druhé světové válce a to přiznejme, že důvody k tomu byly více než pádné. Česko-německé spory nenávistnou propagandou vyživoval po desetiletí i někdejší komunistický režim, který se přednostně zaměřil právě na sudetské Němce. Přetrvalo to i po listopadové revoluci, ale už to nemělo starou intenzitu. Proti skutečnému usmíření s Němci byly přitom i dva čeští prezidenti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Jejich dnešní následovníci se vezou na podobné vlně a snaží se vytvořit směs, do které namíchali český nacionalismus, připomínky starých křivd a nové mýty.
Naštěstí samotní Němci i sudetští Němci u toho zachovali chladnou hlavu. Danke!
Otázkou je, na koho se zaměří čeští novodobí nacionalisté příště. Vyzkoušeli to na Romech, Ukrajincích i sudetských Němcích. Mohli by být další skupinou Židé? Vždyť otevřenému či skrytému antisemitismu se utěšeně daří po celém světě, včetně Česka. Ostatně i to už máme vyzkoušené. Část Čechů, ale i některé politické strany či skupiny novinářů se v období mezi Mnichovskou zradou v roce 1938 až do konce nacistické okupace v roce 1945 chovali k Židům odporně. Přetrvalo to i po druhé světové válce. Oživit za využití nacionalismu opět antisemitské vášně by se mohl někdo pokusit. Mechanismy, jak to udělat, vidíme dnes na modelovém případě sudetských Němců.
Významný francouzský politik, ústavní expert a duchovní Emmanuel Joseph Sieyès napsal manifest „Co je třetí stav?“ V něm kromě jiného tvrdil, že „národ je původem všeho. Jeho vůle je vždy legální, národ je samotným zákonem.“ Když to vyslovil, psal se rok 1798. Jenže blouznění politických nacionalistů a jejich příznivců je podobné i v současnosti. Jejich česká podoba se v Brně v posledních dnech ukázala naštěstí jako slabá. Ale existuje. Přežívá. Strašení někým jiným, je věčné. Proto si ještě jednou zopakujme otázku: kdo přijde na řadu po sudetských Němcích?
