Tomio Okamura a SPD z vlády neodejdou. Moc dobře vědí, že v žádné další už nebudou
V Babišově vládě to vře a začíná se projevovat fakt, že to je pytel samolibých blech, neřízených střel a samouků. Posledním polenem pod kotel byl summit NATO v turecké Ankaře, před kterým ministr zahraničních věcí Petr Macinka oznámil, že se Česko chce zapojit do Seznamu prioritních požadavků Ukrajiny, skrze který evropské země financují americké zbraně určené pro Ukrajinu.
V reakci na to ministr obrany Jaromír Zůna prohlásil, že o tom záměru předem nevěděl. Šéf SPD a Poslanecké sněmovny Tomio Okamura dokonce pohrozil, že pokud by se něco podobného mělo opakovat, SPD odejde z vlády. Pro svoje velkoústé prohlášení má jistě pádný důvod, neboť jeho voličstvo mu to dává „sežrat“. Realita však bude odlišná. Tomio Okamura moc dobře ví, že v další (a žádné jiné) vládě už SPD nebude a odchod jeho spolku do z kabinetu by znamenalo i jeho konec v čele parlamentu.
Přestože Petr Macinka je v poslední době hodně na indexu a atakuje příčky nejméně oblíbených politiků v zemi, je jeho prohlášení o zapojení Česka do programu nákupu zbraní pro Ukrajinu správnou volbou a pozitivním signálem. A to jak pro Ukrajinu, tak i pro naše renomé v rámci Evropy a NATO. Vypadá, že v zahraničních jednacích sálech řada našich politiků nakonec dostane rozum nebo zkrátka pochopí, že některé věci vypadají jinak, než se zdají u pultíku v domácí sněmovně či na sociálních sítích.
Druhou věcí je pak situace uvnitř vládní koalice. Soudě podle Macinkova prohlášení a následných reakcí Zůny, Okamury a posléze i Andreje Babiše to vypadá, že jednotliví pohlaváři uvnitř koalice mezi sebou vůbec nemluví a nebo pokud ano, řeknou si jen něco a zbytek si pak vzkazují přes tiskové konference nebo články v médiích. Je to na jednu stranu komická, ale zároveň velmi tristní a žalostná situace. Pořádnou korunu tomu pak dodává prohlášení premiéra Andreje Babiše, který médiím bez servítků řekne, že „tomu Okamura nerozumí a že mu to vysvětlí“. Chtěl bych být onou pomyslnou mouchou na fíkusu v premiérově kanceláři a slyšet, jak toto vysvětlování vypadá.
Skutečnost, že si v řadě věcí a programových bodů jednotlivé strany koalice příliš nerozumí, není žádnou novinkou a vidí ji každý. Babišova vláda totiž funguje na úplně jiném principu a jejím pojivem jsou osobní ambice či obchodní zájmy jeho členů. Všechno ostatní je jen divadlo pro voliče.
Je tu však jeden podstatní rozdíl. Zatímco Babišovo ANO je stále hegemonem politické scény a vítězí v průzkumech veřejného mínění, Motoristé sobě se už nacházejí mimo Sněmovnu a ani SPD na tom není nijak růžově. A právě Okamuru a spol. voliči volili kvůli jejich protiukrajinské rétorice a proruskému nadbíhání. Nyní se ukazuje, že z toho nic se nenaplní a že proklamace dané voličům skončí ve větru. A to určité skupiny voličů značně popuzuje.
Tomio Okamura se tím – a to zcela správně – cítí ohrožen a proto prohlašuje, co prohlašuje. Ale i on sám moc dobře ví, že klady účasti ve vládě a s ní spojený přístup k dalším křeslům či financím ve státní správě vysoce převyšují negativa a „suchou skývu opozice“. Jde jen o to neztratit svoji tvář. Okamura své křeslo v čele Sněmovny opustit nechce a ve finále se nakonec vymluví i z možného odchodu z vlády, kterým se nyní tak hlasitě ohání.
