Závar ve vládě: Okamura viní Macinku z podrazu, nechce platit zbraně Ukrajině. Babiš alibisticky kličkuje
Protokolární rozpory mezi Hradem a vládou kolem summitu NATO přehlušily koaliční rozpory o podporu Ukrajině. Okamura obvinil ministra zahraničí Macinku z obcházení koaličních dohod, když porušil slib dodávat zbraně Ukrajině.
Summit NATO v Ankaře se vyvíjí jiným směrem, než spřádali Petr Macinka a Andrej Babiš. Šéf Motoristů tak dlouho ujišťoval své stoupence, že nikdy nepodepíše cestu prezidenta Petra Pavla na alianční jednání a zabrání jeho účasti na neformální večeři lídrů, až se mu celá konstrukce zhroutila na hlavu.
SPD proti zbytku vlády
Jak to ovšem vypadá, nejhůře dopadl někdo jiný. Boční mediální výstupy SPD svědčí o snaze hasit požár, jemuž nebyli její představitelé schopni zabránit. Jsou to zoufalé pokusy, protože padly prakticky všechny sliby, na nichž vystavěla protiukrajinskou předvolební kampaň.
Tomio Okamura se už před summitem alibisticky distancoval od vládního mandátu. Vadily mu formulace o pokračující podpoře Ukrajiny, která prý nevede k míru a ukončení války. Nesouhlasí ani s výcvikem ukrajinských vojáků na našem území a s pokračováním muniční iniciativy, i když do ní už Česko nepřispívá ani korunu.
Okamura prohlásil, že SPD z vlády odcházet nebude, jelikož prý má spoustu jiných důležitých úkolů, a nebude se k Ukrajině vyjadřovat proaktivně. „Neznamená, že my jako SPD a pan ministr Zůna nemáme vlastní názory. Pan ministr s názory hnutí souzní,“ tvrdí šéf SPD, což není úplně jisté.
Ministr obrany Jaromír Zůna schytávající rány od premiéra Andreje Babiše i SPD, jež ho nominovala do vlády, se totiž krátce předtím znovu vymknul kontrole. Okamura mu totiž už loni v prosinci zakázal vyjadřovat se k zahraničně-bezpečnostním otázkám resortu.
Zůna mimo kontrolu
Nyní Zůna ve vyjádření pro server Euractiv prakticky zopakoval stejná slova jako tehdy před „nápravnými“ videonahrávkami s místopředsedou SPD Radimem Fialou. Pro bezpečnost naší země je podle něj důležitá silná a obranyschopná Ukrajina a chválí její bojové úspěchy. To je v přímém rozporu s pozicemi SPD.
Na rozdíl od Okamury se Zůna hlásí k pokračování muniční iniciativy, která bude podle něj fungovat tak dlouho, dokud bude zapotřebí a dokud ji budou podporovat zahraniční partneři. V souladu s aktuálním trendem v NATO říká, že Evropa musí přijmout větší zodpovědnost za vlastní obranu, což znamená navýšení zbrojení.
Je docela možné, že se Zůna od SPD odpojil a řídí se Babišovými pokyny, nikoli ideologickými liniemi SPD, která (podobně jako hnutí ANO) v klíčových bezpečnostních otázkách porušuje jeden předvolební slib za druhým.
Okamura a jeho prokremelská družina (Rajchl, Majerová, Foldyna) se po neúspěchu s mandátem vlády mohli ještě utěšovat, že na podporu Ukrajiny nepůjde z českého rozpočtu ani koruna. Totéž sliboval před volbami Babiš, jenž populisticky tepal Fialovu vládu, že vojenskou podporou prodlužuje válku na úkor českých občanů.
SPD pochvalně kvitovala, že vláda nechce přispívat do německého plánu posílat 70 miliard eur ročně Ukrajině. Nebude tento záměr blokovat, ale snižuje důvěryhodnost Česka mezi spojenci. Jenže v průběhu summitu udeřil blesk z čistého nebe.
Macinkův obrat
Ministr Macinka náhle oznámil, jistě nikoli bez posvěcení Babiše, že vláda začne posílat peníze do amerického fondu (program PURL) na nákup zbraní pro Ukrajinu. Česko je jednou z posledních zemí NATO, která se zatím k tomuto programu nepřipojila.
„My teď řešíme, že některé projekty, které vyplývají jako mandatorní z našeho rozpočtu směrem k Ukrajině, hodláme přesměrovávat právě do tohoto programu PURL, ano,“ sdělil Macinka. Vyvolal tím koaliční vzpouru, zatímco prezident Pavel ho pochválil, což je v tomto světě spíš polibek smrti.
Nebylo to náhlé prozření Babiše a Macinky, stejně jako porušení dalších předvolebních slibů, že nebude pokračovat muniční iniciativa a dodávky letounů F-35. Nepochybně jde o jejich snahu zabránit Trumpovu hněvu, když letos po zkrouhnutí armádního rozpočtu nesplní závazky vydávat dvě procenta HDP na obranu.
Apely americké administrativy, která veřejně vyslovila nespokojenost s přístupem Babišovy vlády k obrannému rozpočtu, byly velmi silné a naléhavé. Pokud ale premiér silácky tvrdil, že nebude tancovat, jak Trump píská, a současně se snaží vlísávat do jeho přízně, nemůže platit obojí.
Strach z Trumpa
Zdá se, že v české vládě převládl strach před ponížením, a proto přistoupila na „vykoupení“ navrhované už dříve americkou stranou, fakticky podpořit její obranný průmysl členy NATO, když Spojené státy podporu ze svých zdrojů výrazně omezily.
To se špatně vysvětluje těm, kdo považují vojenskou podporu Ukrajině ze státního rozpočtu za svatokrádež, ne-li vlastizradu. Horší pro koaliční soudržnost je však zápletka, že o této věci patrně nebylo informováno vedení SPD. Svědčí o tom razantní reakce Okamury.
„SPD zásadně nesouhlasí s účastí ČR na iniciativě, v jejímž rámci evropské země financují americké zbraně určené pro Ukrajinu. Tato záležitost se nikdy neprojednávala na koaliční radě. Jedná se o rozhodnutí ministra zahraničí. V pátek na koaliční radě tuto záležitost otevřeme,“ uvedl na sociálních sítích.
Okamura reagující na paniku v řadách SPD volal do Ankary a premiér alibisticky odtušil, že je to „záležitost pana Macinky“. Ministr později rovněž kličkoval, že šlo o jakési dědictví předchozí vlády, což nevysvětluje podivné vnitrokoaliční vztahy, kde si už nepředávají citlivé informace ani vládní partneři.
Okamura hraje jinou partii, zřejmě začne bojovat o přežití. Zatím je vidět, že jemu a jeho pobočníkovi Radimu Fialovi jde jen o křesla a prebendy a ze svých radikálních poslanců a voličů dělá jen hlupáky. Summit NATO může mít dramatičtější vyústění než procedurální spory Hradu a vlády o složení delegace.
