Trolling jako státní doktrína. Nejen Macinka a Trump postavili na trollení svou politiku

Současná, korporátní podoba kyberprostoru, kdy si digitální prostředí rozparcelovaly firmy, jež své uživatele nutí vytvářet si reálné profily, posunula trolling na novou a poněkud děsivou úroveň. Mnohem častěji je dnes vidět, kdo konkrétně ta nejtoxičtější a nejodpornější svinstva na internetu šíří. V každé druhé face­bookové debatě tak lze najít účet nějaké babičky z Hodonína či strejdy z Olomouce s fotkami pejsků nebo vnoučků na profilu. Titíž lidé pak do diskusí píší věci, za něž by se nemusel stydět ani příslušník esesáckých Einsatzgruppen. Zároveň se však trolling stal vědomou a promyšlenou politickou strategií.

Jako případovou studii lze uvést Spojené státy v druhém volebním období Donalda Trumpa. Už Trumpovo první volební období se vyznačovalo, mírně řečeno, nestandardním komunikačním stylem amerického prezidenta a jeho politických spojenců. Trumpův návrat do Bílého domu tento trend obnovil a výrazně posílil.

Nevěřte ničemu

Nynější americká administrativa už prakticky vůbec neusiluje o to, aby veřejnost přesvědčila pomocí ověřitelných faktů. Místo toho vytváří informační prostředí, v němž fakta přestávají být rozhodující. Důležitější je, co vyvolá emoce, co pobaví vlastní příznivce, co rozzuří odpůrce a co na několik dní zaplní titulky médií. Politická komunikace se mění v permanentní reality show, kde nejde o pravdu, ale o sledovanost. A jako u každé dobré reality show platí, že čím absurdnější zápletka, tím vyšší čísla.

V posledním roce a půl tak mediální mašina kolem Bílého domu obecenstvu nabídla, mimo jiné, příběhy jako: Neuvěřitelnou ságu kolem