Opozice chystá Babišovi obstrukční peklo. Sněmovní válka ovládne volební kampaň
Prázdniny se pomalu chýlí ke konci. To mimo jiné znamená konec okurkové sezony a velkolepý návrat politických témat do veřejného prostoru. Už teď je jasné, že i podzim může být pro českou politickou scénu pořádně horký: koncem srpna totiž vstoupíme do další předvolební kampaně i období drsných konfliktů ve sněmovně.
Politika se přesune do centra pozornosti už v posledním srpnovém týdnu. V úterý 25. srpna se do lavic totiž vrátí poslanci. Podle předběžného plánu by měli znovu projednávat třeba prolomení dluhové brzdy, návrh, který Babišově vládě během léta vetoval prezident republiky. A hned den na to budou zveřejněny kompletní kandidátní listiny před podzimními komunálními volbami. Tím naplno začne další předvolební kampaň.
Naplánovaná dlouhá jednání v dolní komoře parlamentu jsou v horké fázi kampaně dvojsečnou zbraní. Politici debatu o zákonech v tomto období ještě víc využívají k tomu, aby mobilizovali své příznivce tím, že se odliší od politické konkurence. Pro opozici je to důležitá příležitost být vidět a dostávat do mediálního světa argumenty, které budou silně rezonovat.
Zároveň už teď víme, že se parlamentní debata aspoň zčásti opět promění ve festival politické performance. Vztahy mezi koalicí a opozicí zůstávají napjaté. A blížící se volby budou emoce ještě víc jitřit. Nejenže můžeme čekat ostré výměny právě v souvislosti s vetovaným zákonem nebo později nově navrhovaným rozpočtem, na parlamentní půdu se také dostane kontroverzní návrh na zrušení koncesionářských poplatků.
Parlamentní opozice Babišovi už na konci léta vzkazuje, že se schválením zestátnění veřejnoprávních médií do konce kalendářního roku rozhodně počítat nemůže. Znamená to jediné: sáhne k dlouhým obstrukcím. Podoba debaty, a tím částečně i podoba předvolební kampaně, se tak bude odvíjet od toho, jak tato zdržovací taktika bude přesně vypadat a jak na ni vládní většina zareaguje. Zároveň budeme bedlivě sledovat, jestli na Malé Straně vůbec ještě existuje nějaký potenciál pro dohodu.
I outdoorová kampaň, kterou je možné v září bez problémů realizovat, bude pro opoziční strany zásadní. Kdo nebude vidět, jako by neexistoval. Předem velkou výhodu před volbami ve více než šesti tisících obcích mají Starostové. Vít Rakušan rozjel svoji tour už během letních měsíců, intenzita jeho výjezdů se začátkem školního roku ještě zesílí. STAN má zaměření na regiony ve své DNA a novou krev do žil hnutí jistě vlijí i výsledky posledních průzkumů, kde se nachází před ODS.
A právě občanští demokraté potřebují z kampaně vytěžit víc. Martin Kupka se v roli předsedy strany zatím příliš neosvědčil. Nedaří se mu spojit se s konkrétní vizí nebo myšlenkou, třebaže už bylo učiněno několik pokusů na jarní programové konferenci. Na rozdíl od STAN potřebuje ODS nutně dobrý výsledek v největších městech – především v Praze a Brně. Pokud Tomáš Portlík v hlavním městě zaostane za očekáváními, bude to problém i pro vedení strany samotné, a to vzhledem k tomu, že se nechal na posledním kongresu zvolit jejím prvním místopředsedou. Návrat k moci by byl vítaným bonusem i v Plzni.
V návaznosti na svůj marketingový rebranding potřebují zazářit i lidovci, a to hlavně ve svých tradičních baštách. Nepůjde jim o velká města, spíš o menší a středně velké lokality především na Moravě. Za povinnost pak lze považovat vítězství předsedy Jana Grolicha v senátních volbách. To se zdá být relativně dosažitelné, zejména s ohledem k tomu, že mu ostatní opoziční kolegové v obvodě Vyškov vyklidili pole.
Některé jiné opoziční strany zvolily jinou taktiku: mírnit očekávání tím, že si samy nastavují laťku nízko. To se týká třeba Pirátů. Ti by sice taky potřebovali úspěch v Praze, můžou na něj jako strana ale soustředit víc energie než třeba na boj o křesla v Senátu. Do toho postaví všehovšudy tři kandidáty. Podobně je na tom TOP 09, která se už téměř po celé republice staví do role partnera v různých typech koalic. Je to příznak toho, že nejlepší léta už má skutečně za sebou. Podobnou cestou se vydali i vládní Motoristé nebo nové Naše Česko. V obou případech jde o striktně centralizovaná hnutí.
Naopak hnutí ANO se povedlo za dobu své existence napříč republikou institucionalizovat. A byť je pořád řízené pevnou rukou Andreje Babiše, pochopilo, že ovládnutí radnic i snaha zabojovat o horní komoru má svůj smysl. Výsadou nejsilnějšího vládního hnutí je, že se od něj neočekává zářivý výsledek v hlavním městě. A vlastně cokoliv, co by zavánělo větší šancí vstoupit do povolební koalice, by se mohlo počítat jako úspěch. Naopak v Brně, Ostravě nebo Plzni je situace jiná, tam by budoucí pobyt v opozici mohl vytvořit problém. Do Senátu pak hnutí vysílá hlavně lokálně známé osobnosti, případně tak trochu experimentuje s popularitou. To může být investice do budoucna: kandidatura do Senátu může být dobrým odrazovým můstkem pro budoucí angažmá v krajských volbách, případně ve skládání sněmovních kandidátek. Elity i na nižších úrovních musejí cirkulovat, a Andrej Babiš tak z Průhonic jistě bude sledovat, kdo a kde dokáže předčít jeho očekávání.
Ve jménu spojování do různých koalic pojímá volby i česká národovecká scéna. SPD se snaží chlubit tím, kde všude sestavuje kandidátky. A i ona má z čeho čerpat, což je konkurenční výhoda třeba oproti Svobodným nebo PRO. Okamurova blahosklonnost i to, že na komunální úrovni často o nic zásadního s důsledky pro celostátní politiku nejde, znamená otevřenost spolupracím. Pražské zastupitelstvo pro SPD zůstává obtížně dosažitelnou metou, pozornost bude soustředit spíš do periferií.
Ostré boje v parlamentu budou kampaň rozhodně centralizovat. Dost možná se tak senátní souboje stanou o něco více sledovanými, než tomu bylo dřív. Opozice totiž bude mobilizovat především pojetím Senátu jako „pojistky demokracie“. Dobrou pozici pro centralizaci lokálních kampaní pak má dozajista především ANO a SPD, protože se jim tato taktika osvědčila i v krajských soubojích. Jejich voliči jdou spíš hlasovat pro značku. Kreativita se ale dá čekat i od Starostů nebo Pirátů. Jisté je jedno: odpočinek v politice právě končí.
