Komik Štěpán Kozub a jeho degeni: Je to hloupé, ale svobodná společnost musí snést i nemístný černý humor

Štěpán Kozub

Štěpán Kozub • Zdroj: Blesk:CNC / David Kundrát, Pavel Machan, Marek Pátek, Martin Hykl

Viliam Buchert
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Štěpán Kozub rozpoutal svým vtipem o „degenech“ bouři na sociálních sítích. Někteří by ho nejraději ukřižovali, jiní se ho zastávají.
  • Černý humor může být krutý, trapný i urážlivý. Svobodná společnost by ale měla snést také vtipy, které se nám nelíbí.
  • Přecitlivělost a politická korektnost nesmějí vést k tomu, že komikům začneme diktovat, co ještě smějí říkat. I temný humor má v české společnosti své místo.

Komik Štěpán Kozub musí být za svá slova o „degenech“ (hendikepovaných dětech) popraven. Alespoň to tak vypadá z některých reakcí na sociálních sítích. Námitky chápu. Na druhou stranu rozumím i Kozubovi, který se nechce omluvit, protože to řekl v kontextu své show. Humor totiž každý vnímáme jinak. To, co někdo považuje za hloupé a trapné, je pro jiného zábavné. A obecně – svobodná společnost musí snést i věci, které nás dráždí, nekonvenují nám či někoho dokonce urážejí.

Černý humor je něco, co prostupuje odjakživa českou společností a kulturou, a to jak formálně, tak neformálně. Bylo by smrtelné ho zakazovat a hloupé se mu vyhýbat, jen proto, že někdo v rámci vzývané politické korektnosti začne přepisovat knihy (to se děje), vypouštět z filmů některá slova či věty (to se také děje) a upravovat divadelní hry (i to se děje). Úplným nesmyslem je pak komikům, jako je Štěpán Kozub, říkat, co ještě smí a co nesmí říkat. Míru trapnosti či chytrosti si nesou sami v sobě.

Co se stalo?

Kozub při svém vystoupení diskutoval s jednou divačkou. „Můžu se zeptat na vaši profesi? Učitelka? A jéje. Základní, nebo střední?“ ptá se Kozub ženy v publiku. Když mu odpoví, že učí na základní speciální škole, řekne: „Aha, speciální. Jinými slovy, vy děláte s takovýma těma dětma... Řeknete to vy, nebo já? S degenama děláte, jo?“

Na sociálních sítích i od některých známých osobností dostal Kozub ihned výprask. Zvedl velkou vlnu nevole. Považují jeho slova za trapná, nevtipná a nechutná. Navíc na účet postižených dětí.

Kozub ale odmítl, že by takové děti urazil. Zopakoval, že šlo o černý humor.

Nejdříve mě napadla otázka – co bych dělal já, kdybych měl hendikepované dítě a Kozub by o něm hovořil jako o degenovi. V první moment mě napadlo, že bych mu jednu vrazil. Pokud bych byl přesvědčen, že chce to dítě skutečně urazit, že se mu vysmívá, že je na něj zlý. Jenže když to zaznělo v rámci vystoupení, kde padají i další nemístné či drsné vtipy, vykládám si to jinak.

Mnoho lidí chodí na show s Kozubem a platí za to nemalé peníze. Více než tisíc korun za jednu vstupenku (část vybraných peněz pak dává komik na charitu). Diváci vědí, že jdou do jámy lvové a lev převlečený za komika po některých skočí v rámci velké improvizace. Na tom jsou některá jeho vystoupení založena. To se stalo i teď při diskusi s paní učitelkou.

Humor, i ten černý, zachycuje také způsob, jakým lidé neformálně mluví, nikoli v elegantně postavených větách romanopisce, ale v neuspořádaných výbuších slov, která se převalují jedno přes druhé a kdy jedna myšlenka přerušuje nebo rychle navazuje na druhou. Tak vystupuje i Štěpán Kozub. Až z něj občas vypadne blbost.

Problém s Kozubem a jeho výrokem můžeme ale zarámovat i obecněji.

Souvisí s vývojem západní i české společnosti, které jsou v mnohém mimořádně přecitlivělé. V populární kultuře nyní často triumfuje sentiment a uhlazenost. Narážky na cokoli – rasu, národnost, náboženství, gender, hendikepy nebo sexuální orientaci – se dnes považují za nemístné. Někdy dokonce zločinné. Vždy ale záleží na kontextu. Na tom, kdo to řekl, jak to řekl a proč to řekl.

Štěpán Kozub se svým výrokem o „degenech“ někoho zcela jistě dotkl na citlivém místě. Pochybuji ale o tom, že chtěl děti s hendikepem a jejich rodiče cíleně urazit a dehonestovat. Volání po tom, že by se měl ve svých show příště „krotit“ a ihned se omluvit, není na místě.

Komik ze severní Moravy totiž dokáže pomocí černého humoru poukázat i na mnoho českých nehezkých stereotypů. Zatímco většina lidí o nich mlčí, nebo je přechází, on o nich hovoří veřejně a občas brutálně. Vlastně je reprodukuje místo nás. A to je dobře.

Bylo by vražedné, kdybychom kvůli občasné kritice nevhodných slov začali ztrácet svůj, pravda někdy temný, český humor. Patří k nám. Někdy pomáhá porážet pocity dnes tolik sdílené úzkosti. Často také vrhá světlo na neznámá a temná místa. Právě černý humor někdy nabízí silné placebo: objektivně by neměl nic dělat, ale subjektivně nám může pomoci se uvolnit, zbavit stresu, zapomenout na nudnou každodennost. Někdy nás ale rozzuří. To, když nás někdo verbálně nakopne přímo do koulí, když už máme použít slova černého humoru.

Humor, přestože je někdy drsný, někoho uráží a může se části lidí i bolestně dotýkat, pomáhá udržovat naši společnou lidskost. Patří neodmyslitelně k nám. Stejně jako k nám patří „degeni“, kterým máme pomáhat.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů