V Česku mělo vyrůst nové město pro 130 tisíc lidí. Plány ukončily sovětské tanky
Smart City čili „chytré město“ se nepozná podle množství technologií, ale podle toho, zda z nich vzniknou lepší služby, efektivnější správa a kvalitnější život. Když totéž zkusili českoslovenští architekti před šedesáti lety, říkali tomu Etarea. Město pro 135 tisíc lidí mělo vyrůst jižně od Prahy, v prostoru Zvole, Libeře, Okrouhla a dalších obcí. V roce 1967 se jeho model objevil na Expu v Montrealu. O rok později přijely tanky.
Etarea nebyla jen architektonická fantazie, jejíž výstavba měla trvat třicet let. Byla fyzickým otiskem tehdejší „vědecko-technické revoluce“ – ambiciózní představy, že automatizace, kybernetika, věda a vzdělání zásadně promění práci, bydlení, dopravu a každodenní život. V původní studii více než osm stran rozebíralo zhruba padesát vazeb mezi prostředím, obyvatelstvem, výrobou a službami v kybernetickém blokovém schématu. Architekt Gorazd Čelechovský, hlavní autor Etarey, neprojektoval město jako hotovou stavebnici. Říkal mu „supersystém“ a počítal s tím, že jeho infrastruktura bude stárnout a město se bude muset průběžně měnit. Dnešním jazykem řečeno: neprojektoval hotový produkt, ale adaptivní platformu.
Čelechovský sestavil tým až padesáti lidí. Vedle architektů v něm byl sociolog Jiří Musil, systémový inženýr Vladimír Šipler a odborníci na logistiku, prognostiku, psychologii či veřejné zdraví. Možná právě v tom je největší provokace pro dnešek: jak tehdy samozřejmě propojili obory tam, kde dnes spolupráce stále drhne na hranicích institucí, profesí a kompetencí.
Jak to navrhli?
Město mělo třináct obytných okrsků. Zboží by nejprve
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
