Na festivalu v Cannes triumfovali filmaři z východní Evropy, Mungiu se zařadil do elitního klubu
Vítězství Cristiana Mungia a ceny pro Andreje Zvjaginceva, Virginii Efiru i talentované nováčky z Belgie. A taky vyrovnaný výběr soutěžících, bez skandálů a důrazné vize. Plátno na festivalu v Cannes letos raději spojovalo.
Když se v sobotu slunce sneslo za hrad, ve festivalovém paláci se začaly udílet palmy 79. ročníku filmového festivalu v Cannes. A byl z toho nevídaný triumf filmařů z východní Evropy. Zlatou palmu vyhrál rumunský režisér Cristian Mungiu s dramatem Fjord. Renate Reinsve a Sebastian Stan hrají rodiče, kteří vychovávají své tři děti v konzervativní křesťanské víře. Rodina se stěhuje z Rumunska do ženina rodného Norska. Tady se dostanou do sporu se sociální službou Barnevernet, která jim chce děti odebrat.
„Já na soutěžení úplně nejsem, ale pro film a pro publikum je skvělé, protože se zvedne velká vlna zájmu a zvědavosti,“ řekl Cristian Mungiu novinářům po udílení. Na samotné pódiu nespěchal, užíval si potlesk třítisícového sálu. A bylo vidět, že mu před očima běží celá kariéra: vždyť Mungiu v Cannes zvítězil už téměř před dvaceti lety s potratovým dramatem 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. O pět svých filmů později se stává jedním z pouhých deseti režisérů světa, kteří mohou doma oprašovat dvě hlavní canneské trofeje.
Slavnostní večer, během kterého dostala čestnou palmu americká herečka Barbra Streisand (ze zdravotních důvodů v nepřítomnosti), měl silný politický náboj. „Festival vzhlíží výš, zatímco čím dál násilnější a autoritářštější svět vnímá naději jako chybu a jinakost jako hrozbu,“ řekla Tilda Swinton, která vyhlašovala hlavní cenu. „Jedno je jisté: ten masakr musí skončit a jediný, kdo ta zvěrstva dokáže zastavit, je prezident Ruské federace,“ vyzval režisér Andrej Zvjagincev; „Přestaňte s tím vražděním, čeká na to celý svět.“ Zvjagincev převzal festivalové stříbro, tedy Grand Prix, za sociálně kritické drama Minotaur. Film sleduje žárlivého ruského ředitele, která se adaptuje na nové podmínky války proti Ukrajině.
Kanadský režisér Xavier Dolan zase při předávání ceny za režii recitoval palestinského básníka. Cenu dostali společně Javier Calvo a Javier Ambrossi za španělský hudební epos La bola negra a též Pawel Pawlikowski za historické drama 1949, v němž nahlíží jizvy 2. světové války v čerstvě rozděleném Německu. Zatímco Španělé se po děkovačce fotili s trofejí, Pawlikowski stál na pódiu s prázdnýma rukama. „Tolik je tu režisérů, ale režie je příšerná,“ komentoval situaci Pawlikowski, zatímco moderátorka ho šeptem zvala k děkování. „Doufám, že mají i pro něj nějakou palmu,“ komentoval situaci Dolan.
Park Chan-wook a jeho porota pak udělila „množstevní“ ceny i v hereckých kategoriích. Herečky Virginie Efira a Tao Okamoto dojatě děkovaly za cenu k filmu All of a Sudden japonského autora Ryusukeho Hamaguchiho (Drive My Car) a mezi herci triumfovali mladíci Emmanuel Macchia a Valentin Campagne za prvoválečný eskapismus Coward Belgičana Lukase Dhonta.
Trofej pro nejlepší scénář vyhrál domácí Emmanuel Marre za autorské politické drama Notre Salut. Marre v něm připomíná osud svého pradědečka, který se během 2. světové války účastnil kolaborantské vichystické vlády.
Cenu poroty nakonec potěžkala Valeska Grisebach za film Das Geträumte Abenteuer, příběh archeoložky, která se během vykopávek v bulharských horách zaplete do pašeráckého obchodu.
Porota vybrala vítěze mezi filmy, o kterých se během festivalu mluvilo nejhlasitěji. Jak moc hlasitě to ale bylo? Dramaturgům se povedlo poskládat program, z něhož nikdo příliš nevyčníval – ani ve zlém, ale ani v tom dobrém. Soutěž ani další sekce neposkytly vyloženě nový zážitek, událost, zlomový večer, na který bychom vzpomínali dekádu. Zatímco během úvodního večera se zdálo, že festival začíná v nepatřičně rozjitřené době, na konci byla zřejmá jiná věc: jestli tam venku svět puká a nekontrolovatelně se zajizvuje, filmová plátna v Cannes byla čistá a bez poskvrny. Celistvá. A promítané filmy pak dávaly šanci spojovat odlišné pohledy.
Je to málo nebo je to dost? Na to si brzy budete moct odpovědět sami. Už teď je jasné, že čeští distributoři koupili drtivou většinu canneských vítězných filmů. První šance k vidění alespoň některých z nich bude snad jako už tradičně na festivalu v Karlových Varech.
