Vladimír Mertlík: Volební program hnutí ANO odhalen! Rodí se nová superkoalice!
Z kruhů blízkých vedení hnutí ANO se Zpětnému zrcátku podařilo získat originál textu, který je fundamentem dosud přísně utajovaného volebního programu hnutí ANO. Pod slibem zachování anonymity „pramene“ umožňuje dnes čtenářům náhled do textu originálu, z nějž marketéry ANO připravovaný program čerpá.
Genialita politického tahu hnutí ANO spočívá ve znovuobjevení metod práce s určitou voličskou základnou. Myšlenkovou základnou řadou generací prověřené metodiky je dílo „Paedagogika“ prof. Josefa Šafra z roku 1897. Účast Zpětného zrcátko na řadě volebních mítinků hnutí ANO i komunikace s přítomnými voliči potvrzují aktuálně plnou platnost díla. Verbální, a zvláště kinoherecká prezentace některých kandidátů hnutí na sítích a v médiích, je pak přímo nadstavbou postulátů výše uvedeného díla. Úroveň mítinků příznivců SPD a Stačilo!, kde součet výše IQ všech přítomných často překračuje hranici IQ 98 se ve fundamentu programu hnutí ANO odráží ve snaze o co nejpřesnější definici různých názorových proudů opozice, jejich zařazení a touze o jejich spojení, jak doporučuje dílo „Paedagogika“ (viz hlava 3., body 1.-3., str. 491).
Podle informací, které Zpětné zrcátko získalo z opozičních kruhů, jsou slepence SPD a Stačilo! ochotné se s hnutím ANO spojit a vytvořit novou super nekoalici , ale zatím to z řady důvodů vypadá spíše na občasný přerušovaný styk.
Příčinou je především příliš pomalá až nulová aktivace jejich neuronů, které vlastní vygenerovaný elektrický signál (akční potenciál) donesou na konce axonů v synapsi, kde způsobí uvolnění neurotransmiterů (mj. dopamin, glutamát, serotonin). Vzniklé molekuly pak překonají synaptickou štěrbinu a naváží se na receptory sousedního neuronu, čímž se nový neuron podráždí a spustí vlastní elektrickou odpověď.
U mentálně zdravých jedinců se tento proces nazývá myšlenkou.
Vzhledem ke složitosti procesu, jeho geniality i důležitosti předkládá Zpětné zrcátko text díla, které je jakousi biblí opozičních subjektů v komunikaci s voliči v doslovném přepisu s tučně zvýrazněnými vysvětlivkami. V galerii pak dokládá fotokopií originálu příslušné části.
PAEDAGOGIKA
sepsal Josef Šauer z Augenburgu, professor na c.k. Českém ústavě ku vzdělání učitelek v Praze - číslo XXXVIII. – za rok 1897
V Praze 1897, Cyrillo-Metodějská knihtiskárna (V. Kotrba)
nákladem dědictví Sv. Prokopa
3. Výchov blbých
1. Jest třeba přesně lišiti blbé a slabomyslné; jedni i druzí mohou býti kretiny.
2. Slabomyslní nemohou v duševném rozvoji stačiti dětem (voličům) duševně zdravým, a proto bylo by s prospěchem, při vychovávání i vyučování míti na ně zvláštní zřetel, po případě zříditi pro ně školy (stranické kurzy) zvláštní, pomocné.
3. Blbost jest buď čilá (jará) nebo ochablá (chabá), zřejmá nebo skrytá, vrozená neb později povstalá.
Čilost u blbých jeví se jednak tím, že blbý stále a nerozvážně mluví, nebo že jsa němý, stále pobíhá. Na oboje třeba velice dáti pozor, ježto mohou sobě snadno ublížiti a věci kolem sebe poškoditi. Takový blbec třísky ze dřeva, hřebíky, střepiny skla, cupaniu, motouz, odstřižky látek, pecky, písek a j. snadno sobě nebo jiným cpe do úst, škrabe, z lásky do ruky nebo tváře kousne, což jiní po něm rádi napodobují.
Ochablá blbost pozná se na prvý pohled po výrazu tupém a neobratném se chování, ať blbý stojí, sedí, se pohybuje, jde, se směje, pláče, prosí, líbá, jí a j.
Nesnadno bývá poznati skrytou blbost, a jest tu třeba delšího pozorování, zejména: v noci, při svlékání, oblékání, zda-li blbý pamatuje si místo, při počítání do 3 – 5, při pojmech více a méně, jednotném a množném čísle, při rozeznávání sebe od jiných. Takový nezjevný blbec bývá někdy velice nebezpečný, ježto bývá poťouchlý a zlomyslný, takže po výkonu dobrém ihned dovede provésti čin tak zlomyslný, že až úžas vzbuzuje. Na př. strčí někomu do úst hřeb nebo střepinu skla, uteče, shasí všecky lampy a vrhne se na zem, takže druzí chovanci přes něj padají, čímž způsobí se ohromný povyk; při tom o nějaké lítosti nelze mluviti. (autor v této kapitole připomíná diference jednotlivých opozičních subjektů, tj. ANO, SPD, Stačilo, Motoristé sobě, ČNNS, Trikolóra, Svobodní, PRO, KSČM, SD-SN, ČSNS, SOCDEM, Moravané, čtenář nechť si je přiřadí do příslušných kategorií dle svých preferencí sám)
4. Blbost vyžaduje zvláštní péče směrem dvojím: lékařským a vychovatelským (stranickým)
Lékaři jest zde pečovati o zlepšení tělesného stavu dítěte (voliče), vychovateli o rozvoj duševný. Pokud jde o blbé naprosto neschopné, může se jednati jen pouhé ošetřování; avšak i toho je třeba: vyžadujeť toho křesťanská láska, ujati se těchto ubohých. Jde-li o léčení blbosti, lépe to možno v ústavě (stranickém kurzu), kde zkušenost si razila cestu, nežli v bytu soukromém.
Lze-li v době mimo vyučování a za náležitého dozoru opatřiti styk zdravé mládeže (tzv. voličská inkluze) s blbými, může na tyto míti velmi blahodárný vliv, kdežto ona učí se míti ochrannou ruku nad slabými a ubohými a tím cvičí se ve křesťanské lásce.
5. Vyučování blbých
a) Náboženství. Jde tu o rozvoj stránky rozumové, ale zvláště o pohnutí citem i vůlí. Počíná biblickými příběhy (životopisy předsedů) a končí přípravou k přijetí svátostí (fotografie předsedy s podpisem).
Jsou mezi blbými někteří, při nichž stránka citu mnohem více jest zakrnělá nežli stránka rozumu. Nepodaří-li se tuto bezcitnost prolomiti, pak není tu možný náboženský (stranický život) život, a blbý jest v tom směru nevyléčitelným. Jest to pak nejen blbost, ale spolu také mravná zrůdnost. Avšak takových je po skrovnu. Naproti tomu jsou blbí, při nichž cit nad rozum vyniká: a celkem ukazuje zkušenost, že stránka citu bývá méně zakrnělá, nežli stránka rozumu. Blbé dítky (voliči) jeví příchylnost a vděčnost k představeným (stranickému vedení), soustrasť a lásku vespolnou. Při vyprávění biblických a jiných příběhů (životopisů předsedů a videí členů a členek vedení strany a hnutí)
jeví radost, účastenství, horlivost, nevoli a p.: i může konečně i svědomí se probuditi a jejich srdce pro poznání Boha (J .V. Stalina, A. Hitlera, V. Putina) a lásku k němu schopným se státi.
b) Učení věcné. Jim má se buditi a bystřiti pozornost, cvičit oko, buditi soudnost, šířiti obor vědomostí, podporovati obraznost, buditi pud napodobovací, zvláště však přispěti k rozvoji schopnosti k mluvení.
c) Učení mluvnické, čtení a psaní. Mluvnictví budiž připojeno k učení věcnému, a jen u schopnějších může býti přivedeno na jakýs stupeň dokonalosti (pozn. k řečnickému umění předsedů)
. Čtení a psaní jest namnoze možno (pozn. k jejich znalosti české a světové literatury), psaní u schopnější i jako krasopsaní.
d) Počty bývají nejslabší stránkou blbých (skrytá výtka k vedení ministerstva financí v minulém volebním období). Cokoli zde lze dociliti, jest to možno jen na základě názoru.
e) Kreslení opírá se o tvaroznalství, jež jest výbornou školou soudnosti.
f) Zpěv a hudba jsou výtečnými prostředky vychovávacími u blbých, a není možno dosti je doporučovati.
g) Rovněž i tělocvik.
Blbci, pokud zároveň jsou hluchoněmí nebo slepí (v přeneseném smyslu: není s nimi domluva ani řeč), nemohou účastniti se některého vyučování blbých, a má každý z nich potřebí vedení zvláštního.
6. Práce u blbých má především účel vychovávací. Mládež (voličstvo) budiž záhy již k ní vedena. Práce budiž přiměřena dítěti (kandidátovi, tj. jeho schopnostem). Nejvhodnější jsou především různé práce v domácnosti. Pokud může ústav spojen být s polním hospodářstvím a zahradnictvím (především Agrofert, DZV Nova, AG Agroprim, Penam, United Bakeries, ProFrost, Olma, Vodňanská drůbež, Kostelecké uzeniny, Masozávod Kroměříž, Krahulík), poskytne chovancům mnohou užitečnou práci a přispěje k snazšímu svému vydržení. Pro zimu je třeba opatřiti domácí práci ruční a u obratnějších práci řemeslnou. Vše to závisí od schopností jednotlivců (kandidátů).
7. R. 1882. bylo blbých:
V Čechách 7794, na Moravě 3000, ve Slezsku 956, v zemích na říšské radě zastoupených 33.313, v zemích koruny sv. Štěpána: 18.758.
V ústavě idiotů v Praze na Hradčanech bylo v r. 1895 celkem chovanců 63 (40 muž., 23 žen.). V Praze jest pro slabomyslné škola pomocná (aktuálně jsou výuka i ubytování více dislokovány do bytů a škol v rámci hromadné inkluze).
Jak mnoho zbývá učiniti pro tyto ubohé členy lidské společnosti, kteří namnoze posud bývají terčem lidské nezvedenosti, a předmětem milosrdenství téměř jenom tam, kde u veřejných cest, u dveří chrámův a o poutích v prachu a v úpalu slunečním nebo v mraze o almužnu prosí! (voliči na mítincích subjektů v pozn. 3 a jejich kandidáti během volební kampaně)
Ad bod č.7:
Na základě aktuálního součtu obyvatel byl celkový počet obyvatel ČR (12/2024) cca 10,91 milionu, z toho cca 8,3 až 8,4 milionu lidí ve věku 18+ s českým občanství.
Odhad počtu oprávněných voličů v ČR v roce 2025 je 8 350 000 až 8 400 000 osob. Poslední volební účast ve sněmovních volbách byla 65,43 % tj. 5 463 405 osob volilo. Pokud při předpokládané stejné účasti a současných průzkumů chce volit subjekty opozice 57,9 %, vychází součet voličů opozice cca 3 163 311 v porovnání se stavem v roce 1882 jako dramaticky horší.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátko, váš Vladimír Mertlík
