Vladimír Mertlík: ANO, JO! i STAČILO! se přibližují k režimu defenestrací, travičství a střílení oponentů
Veřejný prostor i soukromé debaty jsou plné otázek, zda zvyšování státních výdajů na zbrojení nezvyšuje nebezpečí vypuknutí III. světové války. Odpověď je jednoduchá a zároveň hrozivá. Euroatlantický svět, za jehož součást se považujeme, už dávno ve válce je, ať si myslíme cokoliv. Dějiny lidstva jsou koneckonců především dějinami válek, neboť po staletí platilo, že průvodním jevem hlavní síly cyklů rozvoje lidské společnosti, zrodu nových impérií i zániku přežilých byly právě války a expanze.
Měřítko pozitiva rozpínavosti impérií bylo vždy přímo úměrné vzdělanosti a míře rozvoje impéria, a tím i odpovídajícímu historickému přínosu a pokroku, jež expanze na získaná území přinesla. Flagrantním příkladem prospěšnosti takového rozvoje je dodnes ve své době světová expanze Římské říše až do její degenerace a rozpadu. Děje se tak pokaždé, kdy se vrozená lidská agrese vzdělaného lidského společenství promění na iniciativu a ambice. Příkladem může být i Německo, jež svého cíle být vůdčí evropskou silou dosáhlo po dvou katastrofách na hranici vlastní existence tvořivou silou a znovuzrozením do vzoru moderní demokratické velmoci.
Pravým opakem je Rusko, jak ukázalo i předešlé vydání sesterského Panoptika v krátkém exkurzu do historie ruského imperialismu a tradiční touhy Ruska stát po dobytí Dálného východu od poloviny 19. století i na západních březích euroasijského kontinentu u Baltského moře a kanálu La Manche jako vítězný dobyvatel. Středověkost carského Ruska, německá pomoc s infekcí bolševického jedu (1917) a neochota vítězů Velké války zakročit vůči nejkrvavějšímu režimu moderních lidských dějin způsobily, že v Rusku se do dnešního dne nezměnilo zhola nic.
Rusko vynechalo dějinnou etapu tzv. buržoasní revoluce a jeho režim, společnost i stát jako celek zůstaly dál primitivním krvelačným středověkým útvarem, kde se politický boj s odpůrci vede místo diskuze defenestracemi, travičstvím, střílením opozičníků jak toulavých psů na mostech před Kremlem, ve vchodech jejich domů a prakticky celoživotními tresty na galejích. Nic na tom nemůže změnit lesk pár stovek výloh Moskvy a Petrohradu s fake světovými značkami zboží a mrakodrapy, vedle nichž dál bydlí v rozpadajících se panelácích dvě tři rodiny v jednom bytě, ani pašované luxusní limuzíny dekadentního Západu, neboť „tradičně křesťanský ruský svět“ sto kilometrů od Moskvy dál kálí na okraji lesa přes klacek.
Tady je mimo touhy po světovládě čertovo kopýtko existence ruského režimu. Jak lze snést v sousedství vedle vlastní bídy a srabu stát někdejších otroků prosperující v demokracii bez státního teroru. Obavy Ruska z proměny Ukrajiny jsou stejné jako obavy Arabů a Íránců z prosperity a síly demokratického Izraele. Odtud vítr fouká!
Nejde ale jen o Ukrajinu, špatným příkladem jsou i dřívější gubernie, k nimž patříme i my. Proto je podmínkou Putinova míru, zdůrazněme, že dočasně, návrat před rok 1997. Proto v únoru 2022 začala hlavní fáze III. světové války, plánované Sovětským svazem ještě před koncem války předešlé. Proto jsou kecy zdejších kolaborantů, že „my nebudeme zbrojit, protože válku odmítáme a chceme mír“, především vlastizrádné.
Jestliže Andrej Babiš na CNN Prima News v talkshow Terezie Tománkové na její otázku: „…Pokud byste vládli, tak byste s tím kontraktem na F-35 udělali co? Pokusili byste se ho zrušit nebo byste je potom přeprodali?“ odpoví: „Ano, já bych je přeprodal Izraeli. Ten je má, asi padesát… Vždyť to jsou bojová letadla! A my chceme bojovat? Ne, my nechceme bojovat, my se chceme bránit a na to je obranná aliance…!“ má divák intenzivní pocit, že sleduje film Ještě větší blbec, než jsme doufali.
Skutečnost, že na tom ani v Americe nejsou o mnoho lépe, je méně povzbuzující, než by se zdálo, jak naznačí níže uvedený příklad. Netrvalo to hodiny, dny, týdny, ale půl roku, aniž by se jedno pírko mírové holubice sneslo k zemi a Donald Trump opět varoval: „Vladimir Putin si neuvědomuje, že nebýt mě, stala by se Rusku spousta opravdu špatných věcí, opravdu špatných. Hraje si s ohněm,“ aby vzápětí dodal: „Vždy jsem měl velmi dobré vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ale něco se mu stalo. Úplně se zbláznil! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a to nemluvím jen o vojácích...“
Reakce Kremlu na sebe nedala dlouho čekat a konstruktivně, jak je v případě Kremlu zvykem, vyjádřila obavy, že Trump je „emocionálně přetížen“, jinými slovy, že magor je on. V tomto ohledu mají narcistní Trumpovy výkřiky o jeho schopnosti ukončit válku do 24 hodin výživovou hodnotu cukrové vaty z matějské pouti. Výše uvedené výroky jsou posledními střípky mozaiky absolutního nepochopení důvodů a příčin ruského útoku na Ukrajinu, který nemá nic společného s Majdanem ani s údajnou denacifikací Ukrajiny.
Ruská agrese je pouze další etapou útoku trvajícího fakticky od vyhlášení Ukrajinské lidové republiky 23. června 1917 a jejího následného boje o nezávislost, který ukončila porážka Ukrajiny v roce 1922 po pětileté válce, kdy se stala jako Ukrajinská sovětská socialistická republika součástí Sovětského svazu. Mírou ukrajinského odhodlání bránit svou nezávislost a svobodu je zmíněná válka i další odpor, zlomený Stalinem znovu úmyslně vyvolaným hladomorem (1932–1933), který stál Ukrajinu dva a půl až pět milionů obětí a přinesl v polovině 20. století do evropské země i kanibalismus.
Ještě jasněji se vyjádřil Vladimir Solovjov v show televize Rossija 1, když prohlásil, že Trump nepochopil, že se Rusko od začátku připravuje na válku s NATO, a bude-li chtít, může několikrát zničit celý svět. Závěrem podotkl, že by se Trump měl podívat na hroby těch, kteří Rusku vyhrožovali v jeho historii.
Podporovat současné Rusko a ignorovat jeho hrozby je totéž jako podporovat v roce 1938 Hitlerovo nacistické Německo a ignorovat jeho hrozby. Pokud tak kdokoliv jakýmkoliv způsobem ohrožuje obranyschopnost naší země a tulí se k Rusku, je buď nevzdělaný primitiv, užitečný idiot, nebo kolaborantská svině – nechť si dotyční vyberou.
Vybrat si můžeme i my, kteří nechceme kálet přes klacek a toaletní papír považovat za výstřelek dekadentního Západu. Vyberme si pečlivě, aby říjnová možnost výběru nebyla na dlouho poslední.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
