nahoru

Vladimír Mertlík: Pražský hrad jako eldéenka

Vladimír Mertlík26. ledna 2021 • 18:00
Vladimír Mertlík: Pražský hrad jako eldéenka
foto: FTV Prima

Pražský hrad se v určitém úhlu pohledu jeví spíše jak eldéenka než sídlo prezidentů a rozdíly mezi jeho „pacienty“ – až na dvě výjimky – jsou jen v tom, jak se do tohoto pečovatelského ústavu dostali. 

Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen 14. listopadu 1918 v 68 letech. Záhy, počátkem roku 1921 překonal trombózu, která vyvolala vážné obavy o jeho život. Přesto v roce 1926 i 1932 (!) přijel na koni Hektorovi na VIII. a IX. Všesokolský slet na Strahov a ještě při 15. výročí vzniku republiky (1933) demonstroval sílu státu tím, že v 83 letech (!) projel Prahou na koni od Národního muzea až k sídlu Národního shromáždění v Rudolfinu. Počtvrté byl zvolen do úřadu 24. května 1934, neboť přes jeho špatný zdravotní stav nebyla v zemi větší osobnost. TGM se obětoval přes zhoršující se nemoc, k níž se přidala občasná neschopnost mluvit, jindy schopnost vést konverzaci jen anglicky. Při ceremoniálu byl 84letý Masaryk podpírán premiérem Malypetrem i kancléřem Šámalem, nejistou chůzi i pohyby umocnil fakt, že mu slova přísahy byla napovídána. Setkání s diplomaty muselo být předčasně ukončeno pro prezidentovu indispozici a jeho stav vysvětlován vyčerpáním po chřipce. Ani většina členů vlády nevěděla nic o skutečném zdraví TGM, který v Lánech strávil 7. března 1935 oslavy 85. narozenin. Pryč ale již byly jeho legendární projížďky na koni oborou či Prahou, stejně jako „sokolování“, jak nazýval svá prostná cvičení. Až v prosinci 1935 dovolila politická situace, aby 14. t.m. TGM abdikoval a nadále pouze pobýval v Lánech. V srpnu 1936 nastává krátké zlepšení, ale v září 1937 se stav prezidenta výrazně zhoršil a v pondělí 13. září v noci lékaři vzdali boj o jeho život. TGM umírá 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 minut ve věku 87 let. Jako příčina smrti je v pitevním protokolu uvedena hnisavá bronchopneumonie pravého dolního laloku plicního a oboustranná hypostáze plicní. 

Masarykově abdikaci předcházel měsíc politických kšeftů o to, kdo usedne na trůn. Po řadě podrazů se stává prezidentem Edvard Beneš, mj. i díky tajným dohodám o podpoře jeho volby komunisty i henleinovci. Pouhé tři roky trvá, než jej chybná vnitřní politika i zahraniční orientace přivedou k Mnichovské konferenci, abdikaci, útěku a konci 1. republiky. Již v této době se Beneš dlouhodobě potýká se skrytým zdravotním poškozením. 

Úřad je pod tlakem politické scény donucen přijmout Emil Hácha, jemuž Beneš slíbí morální podporu a dokonce Háchovi gratuluje ke zvolení. Ten vnímá funkci jako svou oběť zemi, ale netuší, jak velkou bude nejen fyzickým utrpením, ale i ztrátou cti a pověsti. S exilovou vládou byl v souladu do vyhlazení Lidic a vyhlášení stanného práva, ale pak protektorátní vláda neuposlechla výzvu k abdikaci s tím, že zůstat je menší zlo. Hácha setrvává v úřadě se stále většími zdravotními problémy a těžká skleróza jej přivádí po roce 1943 k častým ztrátám vědomí i vnímání reality. Jeho zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršuje a ke konci války Hácha už zřetelně nevěděl, co se děje. Po válce se Beneš vrací jako vítěz, zatímco Hácha je 13. května 1945 zatčen už jako lidská troska a odvezen na Pankrác, kde je přes svůj stav šikanován a týrán dozorci. Později je umístěn do vězeňské nemocnice a smrt v jeho 73 letech je pro něj samotného 27. června 1945 vysvobozením.

Když si 25. února 1948 rudý ďábel přišel k Benešovi pro splátky jeho úpisů, trpěl už Beneš dlouhodobě nejen Ménierovou nemocí a častými migrénami. Již v roce 1943 jej v Londýně postihlo mozkové krvácení a v listopadu 1944 první z cévních mozkových příhod, po níž na jaře 1945 následovala druhá. Když jej navštívil předseda Národních socialistů Petr Zenkl, byl tělesným i duševním stavem Beneše zděšen. V červenci 1947 Beneše postihl silný záchvat mrtvice, od kterého je pod trvalým lékařským dohledem. Mnohaletá arterioskleróza mozkových cév přes následné zotavení má vliv i na Benešovy fyzické i duševní schopnosti. Od počátku roku 1948 chodí o holi, trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy ztrátou řeči a výrazně sliní. Jeho abdikace dne 7. června 1948 proto není překvapením. Beneš umírá 3. září 1948 v Sezimově Ústí ve věku 74 let. 

Po abdikaci Beneše se úřadu prezidenta ujal Klement Gottwald. Je na vrcholu životní dráhy i kariéry, ale zároveň jsou tyto dny i začátkem jeho konce. Roztáčí se ruská ruleta politických procesů, v níž si ani jejich nejvyšší osnovatelé nejsou jisti, zda se zítra nestanou jejich obětí. Hrůza bez tváře a jména zhoršuje Gottwaldův špatný stav a těžký alkoholismus zhoršuje jeho progresivní syfilidu. Přes zdánlivě dobrý dojem v posledních dnech, přichází smrt způsobená výdutí srdeční aorty, která praskla při letu ze Stalinova pohřbu 11. března 1953. Po přistání si Kléma stěžuje na nevolnost, kterou přisuzuje nachlazení, ale o tři dny později 14. března 1953 umírá v pouhých 57 letech. 

Život jeho nástupce Antonína Zápotockého v úřadě byl ještě kratší. Celoživotní problémy se srdcem v kombinaci s vypětím přivodí 13. listopadu infarkt, kterému Zápotocký, zvaný lidem Ušaté torpédo, podléhá v 73 letech.  

Následník Antonín Novotný se jedním ze dvou, kdo se dočkal konce své funkce v dobrém zdravotním stavu. Donucen odstoupit z funkce a k odchodu z politického života vůbec byl 22. března 1968. Jako soukromá osoba žije i po své rehabilitaci a umírá ve věku 70 let dne 28. ledna 1975 po krátké těžké nemoci na srdeční infarkt.  

Když byl v březnu 1968 navržen do úřadu ve věku 72 let Ludvík Svoboda, trval poslanec František Kriegel jako lékař na kandidátově zdravotní prohlídce. Narážel na Svobodovu pravděpodobnou senilitu, ale jeho návrh byl odmítnut. Ještě před volbou na druhé období 22. března 1973 byl Svoboda postižen v červnu 1972 mozkovou příhodou s řadou následků, znatelných již z jeho nejisté chůze. Během volby nebyl schopen stát a celou dobu ceremoniálu seděl. Jeden z poslanců za něj odříkal slib a stejně dopadl i novoroční projev roku 1974. Ten přinesl v dubnu i plicní embolii a poté hned několik (!) mozkových příhod, které zbavily Svobodu schopnosti úřad vykonávat. Byl ve vážném stavu hospitalizován a unikaly informace, že de facto umírá. Přesto však proti očekávání neumřel ani po upadnutí do kómatu, ač jeho smrt měla být otázkou dnů. Svoboda se z toho dokázal díky lékařům dostat a údajně odmítl dobrovolně rezignovat. Jiné prameny uvádějí, že abdikace nebyla schválena Gustávem Husákem jako generálním tajemníkem KSČ. Až do změny ústavního zákona a předčasného konce Svobodova funkčního období v roce 1975 pravomoci prezidenta převzal předseda vlády Lubomír Štrougal. Z logiky věci mohl Svoboda ve věku 79 let podat demisi, ale jeho stav znemožňoval podpis učinit, nemluvě o tom, že zůstávala otázkou i jeho schopnost pochopit, co podepisuje. Zemřel v 84 letech dne 20. září 1979 po sérii mrtvic a mozkových příhod. 

Podle veřejných zdrojů i jeho nástupce Gustáv Husák málem zemřel ještě ve funkci v roce 1989, když k ohrožení jeho života došlo v únoru 1989 v tzv. prezidentském domečku v zahradě Pražského hradu, kde bydlel. Nevolnost, která jej nutila otevřít okno, mu také způsobila mozkovou příhodu, díky níž zůstal pod otevřeným oknem promrzlý až do rána. Přesto se mu podařilo se se plně zotavit a událost utajit, jak bylo jeho zvykem. Vždy pečlivě trval na utajení informací o svém zdravotním stavu, kdy ani jeho nejbližší okolí nevědělo nic o jeho častých mozkových příhodách. Nečinil tak z důvodů fobie z lékařů, ale z nedůvěry v politické zákulisí při boji o funkce. Proto se vyhýbal i těm lékařským zákrokům, které nepovažoval za životně důležité, aby léčení či rekonvalescence nemohli využít jeho protivníci. Přesto tehdy podstoupil těžkou operaci šedého zákalu, jejíž riziko zvyšovala Husákova cukrovka. Na přelomu 70. a 80. let se ale začal jeho zdravotní stav zhoršovat a na posledních vystoupeních ve funkci prezidenta už se objevoval s holí. Abdikoval po jmenování Čalfovy Vládu národního porozumění 10. prosince 1989. Zemřel na selhání srdeční a dýchací soustavy téměř v úplném zapomnění 18. listopadu 1991 ve věku 78 let. 

Také Václav Havel byl během setrvání v úřadě prezidenta zdravotně indisponován, ale k informování veřejnosti o svém zdraví zaujal zcela otevřený přístup. Všechny své mandáty řádně vykonal a zemřel jako soukromá osoba 18. prosince 2011 ve věku 75 let. 

Václav Klaus je zřejmě nejzdravějším prezidentem historie Československa i Česka a platí to i dlouho po skončení jeho mandátu. Miloši Zemanovi zbývá do ukončení jeho druhého mandátu cca nějakých 742 dnů… 





Diskuse ke článku