Maloval jsem si to včera dost růžově, o tom žádná. Že ale na cyklistické stezce u Holešovic, na níž jsem se včera potkával s desítkami kolařů, dneska pofrčím zase sám - to jsem nečekal.
Podle iniciativy Auto*Mat nasedlo včera v Praze na kolo víc lidí, než jich jezdí v běžný pracovní den po Vídni. Server Aktuálně.cz uvádí, že během čtvrteční stávky se po pražském Podolském nábřeží prohánělo na kolech 1200 lidí; po stejném nábřeží jich ve dnech, kdy se nestávkuje, jezdí jen 150.
Praha má dlouhodobý problém v tom, že se svými občany netvoří homogenní celek. Radniční partě kolem bývalého primátora Béma se podařilo stoprocentně prokaučovat příležitost k tomu, aby se z Prahy stalo město pro Pražany, a místo toho vyrobili z české metropole developerské pískoviště, mezi jehož bábovičkami jsou pro Pražany vyhrazené průchozí koridory – přesně v duchu supermodernismu, pouze s tou odchylkou od normy, že supermodernistickými projekty (tedy průchozími místy, která nejsou designovaná na to, aby v nich někdo trávil čas, ale na pouhé procházení) mají být například letištní a nádražní haly – a nikoliv celá města.
Včera si Pražané osahali něco, co jim zpříjemnilo život a přiblížilo je ulicím města, ve kterém žijí a pracují. Politici mohli vidět, jak udělat z občanů svého města o něco šťastnější a sociálnější chásku, než jakou jsou teď. Podle prvních ohlasů to ale vypadá, že se na to (jako například náměstek primátora Březina, který radši lítá letadlem) zase vykašlou. U politiků se to dá pochopit, těm o lidi nikdy nešlo – ale že si nechtějí udělat dobře ani lidé samotní? To je na tom to úchylné.
Jaká je vaše zkušenost z Prahy a dalších měst? Pište nám na rxonline@reflex.cz.
