Exkluzívně z knihy Paroubkové: Tvrdík je „prase“, Sobotka měl odstoupit
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
V botičkách od Diora. Tak se bude jmenovat nová kniha Petry Paroubkové. Vyjít by měla v polovině prosince a vydává ji nakladatelství Columbus. Kniha je emotivní výpovědí manželky bývalého šéfa sociální demokracie a expremiéra Jiřího Paroubka. Kniha Paroubkové je vášnivou obhajobou jejího muže, popisuje jeho údajně dobré vlastnosti. Naopak velmi kritická slova si vysloužili ti, kteří dnešního poslance Paroubka kritizovali a kritizují. Dílo není biografií Petry Paroubkové, ale spíše popisem jejího života s vysoce postaveným politikem a reflexí na jeho politický pád. Autorka také v řadě případů vychází nejenom z toho, co sama zažila, ale také co slyšela. Zda jsou tedy některé věci, jež jen slyšela, pravda, neřešila.
JAK ZRADILI JIRKU
„Moment s B.Sobotkou je velmi zajímavý. Nikdo jiný z vedení nepřijal odpovědnost za volby. Nikdo jiný se nechystal rezignovat. Obětního beránka měli, tak proč by něco dělali. Mohli se alespoň formálně tvářit, že část viny nesou také. Mohli ukázat, že jsou chlapi. Alespoň formálně. Přitom rok předtím právě B.Sobotka měl rezignovat. Kdyby byl chlap.
Mimochodem J.Tvrdík se pak snažil pomoct s kampaní, ale bylo už opravdu pozdě. Ješitnost a pocit důležitosti u něj zvítězily nad vším ostatním. Škoda, že pak nadobro také neodešel. Možná, by vše o rok později dopadlo jinak.
Jeho však nikdo nepřemlouval (a přesto zůstal. Jak jeden můj kamarád vtipně říká ‚on je jako šváb, nikdy se mu nic nepovedlo, vždy ho zašlápli, ale on vylezl jako šváb‘. Ten můj kamarád sice použil jiné slovo a srovnání, ale nechci být k Jardovi hrubá ani nespravedlivá, nebylo by to fér. Mě vlastně nikdy nic špatného neudělal. Jen se k mému muži zachoval jako to zvíře, ze kterého je vepřové).
Jirka rychle celou debatu uzavřel a šlo se na tiskovku. Tu viděl snad celý národ. Paradoxem je, že můj drahý muž, ten bojovník za práva slabších, rezignoval v momentě, kdy vyhrál volby (nebyly to vlastně první volby, které vyhrál). To musím pořád dokola opakovat. Je to smutné, ale je to tak. Jako skutečný demokrat respektoval přání voličů a vyvodil osobní důsledky. Při vší úctě, nikdo jiný z jeho kolegů, generálů ze stejné bitvy, to neudělal. Ani formálně, ani opravdově. V momentě, kdy Jiří veřejně rezignoval, jsem zase cítila potřebu ho chránit. Možná se to nehodilo, ale spontánně jsem ho políbila. Byl to projev lásky a úcty. Byla jsem na něj velmi hrdá. Bylo mi smutno u srdce. Ne kvůli mně, ale kvůli němu.
