Divadlo jako forma rezistence. Pražské křižovatky nabídnou svědectví o zneužívání a nesvobodě

Do Prahy se chystají velká jména současné dramatiky a umění, například gruzínský divadelní režisér Data Tavadze, francouzská dramatička a performerka Servane Dècle se švýcarským divadelníkem Milo Rauem, režisér, producent a výtvarný umělec Mohamed El Khatib s tanečníkem a performerem Israelem Galvánem nebo oceňovaná argentinská spisovatelka, divadelní a filmová režisérka Lola Arias. 

Festival Pražské křižovatky vznikl před deseti lety k uctění památky Václava Havla a systematicky se věnuje důležitým tématům současnosti: lidskoprávní tematice, příběhům bezpráví a potřebě svobody a humanity. Představení se hrají v minimálním počtu repríz, jde tedy o unikátní divadelní zážitky.

Letošní ročník má téma vlídné rezistence a nabídne rozmanitost nejen z pohledu zeměpisného - přijedou soubory z Gruzie, Ukrajiny, Rakousky, Francie, Argentiny či Švýcarska - ale také výběrem uměleckých forem. Vedle ryze divadelních inscenací festival uvede scénické oratorium, inscenovaný koncert, taneční performance a výstavu v Centru současného umění DOX.

Autorská inscenace LIBERTÉ [trigger warning] gruzínského režiséra Data Tavadze nabízí nekompromisní úvahu o řeči svobody v dobách útlaku. Pohybuje se v obrazech mezi velkou francouzskou a velkou říjnovou revolucí a využívá k tomu ragmenty dokumentů, fyzické divadlo i imerzní řešení prostoru, ve kterém se publikum ocitá v blízkosti performerů a performerek. Inscenace se zamýšlí se nad tím, jak moc formuje jazyk, jak se hanba stává nástrojem kontroly a jak propaganda kontaminuje kolektivní vědomí. Premiéra proběhla v roce 2024, gruzínská cenzura poté inscenaci zakázala. Od té doby se představení hraje v exilu.

Zvířata: Jak skloubit únos dítěte, manželskou krizi a prezidentskou volební kampaň?

Kultura

„Hanba musí změnit strany,“ je heslo, které proslavila oběť dlouholetého sexuálního zneužívání, Francouzka Gisèle Pelicot, která se v ostře sledovaném soudním procesu statečně postavila svým trýznitelům s manželem v čele. Oratorium Milo Raua a Servane Dècle PROCES PELICOT její gesto přenáší do divadelního prostředí a nabízí dokumentární vhled do banalizace znásilnění a jeho právního posuzování. Tento evropský projekt se v každém místě hraje v místním jazyce, s novým hereckým obsazením a se zapojením veřejně známých osobností. Pro českou verzi se propojí soubory Činohry ND a Dejvického divadla.

Multimediální výstava FIELD OF MEMORY v produkci kyjevského divadla Dakh Theatre se zaměří na tragické osudy ukrajinských dětí, které byly během války s Ruskem odloučeny od domovů a rodin. Prostřednictvím osobních svědectví, kreseb, animované a filmové tvorby zdůrazní emocionální rozměr dětství narušeného ruskou invazí, připomene zranitelnost dětí a důležitost ochrany jejich práv a identity.

Dnes již proslulá ukrajinská kapela Dakh Daughters na výzvy současnosti nereaguje mlčením, ale živým hlasem. Skládá se ze sedmi hudebnic, které hrají na různé nástroje a zpívají v několika jazycích a dialektech. Jejich performativní koncerty jsou silným politickým aktem rezistence. Do Prahy přivezou svůj „freak-cabaret“ ANTIDOTE.

Neobyčejně citlivou inscenaci o neporozumění mezi otci a syny odehraje dvojice divadelníků Mohamed El Khatib a Israel Galván v autobiografickém představení ISRAEL A MOHAMED. Mohamed je dokumentární režisér, Israel je virtuózní tanečník flamenca a choreograf. Spojením křestních jmen se pokoušejí propojit také svoje světy, způsoby tvorby a osobní cesty. Inscenace Mohameda El Khatiba Tajný život starých lidí se v Praze hrála loni a setkala se s nadšeným přijetím publika.

Tanečnice Katerina Andreou a Mélissa Guex spojí své hlasy a těla v pulzující inscenaci SHOUT TWICE. Jejich performance zkoumá syrovou sílu emocí, kolektivní rezonanci a splynutí pohybu, zvuku a prostoru. Odvážná forma na pomezí koncertu a tanečního rituálu nabídne publiku celistvý smyslový zážitek.

Poslední inscenací letošního ročníku bude ZNÁSILNĚNÍ LUKRÉCIE: CASTING argentinské spisovatelky, divadelní a filmové režisérky Loly Arias.  Autorka vytvořila adaptaci Shakespearovy narativní básně Znásilnění Lukrécie, v níž skupina herců společně se spisovatelkou podstupují casting na všechny role, analyzují text, rekonstruují jednotlivé situace a propojují je se svými vlastními zkušenostmi. Lola Arias vychází z výzkumu a rozhovorů s oběťmi sexuálního násilí, umělci a filozofy. Jaké obrazy se nám vybaví, když vyslovíme slovo znásilnění? Kolik mlčení, strachu a hanby v sobě nosíme?