Je Donald Trump zralý pro psychiatra? Nebo jen velmi důsledně hraje politického šílence?
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Donald Trump svou nevyzpytatelnou politikou vyvolává velké turbulence ve světové ekonomice i bezpečnosti, což vyvolává otázky ohledně jeho věku a duševního stavu.
Uplatňování takzvané „teorie šílence“ mu v praxi nepřináší výsledky, což dokládá selhání jeho vyjednávání s režimy v Íránu, Severní Koreji či Rusku.
Hlavním rizikem jeho vládnutí zůstává absence jakékoli jistoty a nepředvídatelnost, ze které se postupně stává past pro něj i celý svět.
Americký prezident Donald Trump působí někdy beznadějně iracionálně a některé jeho příspěvky na sociálních sítích jsou extrémně teatrální. Tato nevyzpytatelnost ale vyvolává velké turbulence ve světové politice a ekonomice. Nabízí se proto otázka, co se s Trumpem děje. Je to už případ pro psychiatra či gerontologa? Objevují se ale i zmínky o politickém šílenci, což je teorie známá mnoho let.
U Donalda Trumpa přestalo být jasné, co myslí vážně, co je provokace, co promyšlený kalkul a styl, co strategie a co je už potenciální úpadek.
V poslední době se problém s Trumpem dá doložit například na jeho neustále se měnících výrocích o válce s Íránem, která zjevně nesplnila svůj cíl. Teheránský islamistický režim nepadl, chce dál vyrábět jaderné zbraně, pořád ohrožuje sousedy v regionu a dokázal zablokovat přepravu surovin strategicky významným Hormuzským průlivem. To lavinovitě zvýšilo ceny pohonných hmot po celém světě. Dokonce i v Česku. Vina byla připsána Trumpovi.
Žádný výsledek nepřineslo ani Trumpovo řádění kolem Ukrajiny. Jeden den peskuje ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby druhý den řekl, že je to mazaný chlapík. Mezitím si opakovaně telefonuje s ruským autokratem Vladimirem Putinem. Hovory jsou to podle amerického vůdce vždy „skvělé“ a Putin prý udělá, co Trump chce. Zatím to ale nikdy neudělal. Trumpova neschopnost udržet myšlenku a směr tak Rusko udržuje v krvavé hře, která devastuje Ukrajinu. V něčem ho dokonce posiluje.
List The New York Times zveřejnil na jaře článek Petera Bakera, svého hlavního korespondenta v Bílém domě. Baker, který podrobně sleduje už šestého amerického prezidenta v řadě, napsal: „Trump se ve svém druhém funkčním období jeví méně klidný a místy nesrozumitelnější než dříve. Nikdy v moderní historii Spojených států nebyla stabilita prezidenta projednávána tak veřejně a s tak dalekosáhlými důsledky.“ Důsledky pro celý svět.
Proč se tak ale děje?
Teorie šílence
Trump před lety svému ministrovi spravedlnosti Williamu Barrovi vysvětloval, že tajemstvím dobrého příspěvku na sociální sítích je „správné množství šílenství“. Bohužel přesně tak Donald Trump pracuje se svojí sítí Truth Social. Snaží se tam šokovat, normální zprávy střídá s nesmysly a zdá se, že nic a nikdo ho v tom nedokáže zastavit.
Jednou z úvah, která by mohla vysvětlovat nevyzpytatelnost Trumpovy politiky, je takzvané teorie šílence. Základy této teorie sahají až do roku 1517, kdy slavný italský politický filozof Niccolo Machiavelli tvrdil, že za určitých okolností „je velmi moudré simulovat šílenství“.
Roseanne McManusová, profesorka politologie a mezinárodních vztahů na Pensylvánské státní univerzitě, k tomu před časem v časopisu Foreing Affairs napsala: „Po celá desetiletí hlavy států po celém světě uplatňovaly teorii šílence: myšlenku, že vysoce nestabilním jednáním mohou zastrašit své oponenty a přimět je k ústupkům. Například během studené války někteří stratégové naznačovali, že pokud by se americký lídr jevil nestabilně, mohl by komunistické státy přimět k tomu, aby braly americké jaderné hrozby vážněji.“
Jak ale McManusová dodává, tato taktika v historii často nevyšla a také je nepravděpodobné, že může fungovat trvale. Ve skutečnosti je podle ní vzácné, aby se pověst šílenství mezinárodně nakonec vyplatila.
Přesto se Donald Trump od svého prvního volebního období v roce 2017 prezentuje jako nepředvídatelný vůdce a tvrdí, že to posiluje zahraniční politiku USA. Během své volební kampaně před deseti lety prohlásil: „Jako národ musíme být nepředvídatelnější.“
Na večeři v roce 2018, když se hovořilo o jednáních se Severní Koreou, se přímo označil za „šílence“. A nemyslel to ironicky. Zpočátku totiž vyhrožoval severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi „ohněm a zuřivostí, jaké svět ještě neviděl“. Poté se však stal prvním americkým prezidentem, který se setkal se severokorejským diktátorem, a prohlásil, že se do sebe „zamilovali“. Výsledkem je nic. Kim Trumpa podvedl, nic nedodržel, dál vyvíjí jaderné zbraně a pomáhá Rusku devastovat Ukrajinu. Přesto se s ním chce Trump opět sejít.
Existují i další příklady.
Trump na otázku, jak by reagoval na čínskou blokádu Tchaj-wanu, odpověděl: „Nebudu muset, protože Si Ťin-pching mě respektuje a ví, že jsem zatracený blázen.“ Vůdce Spojených států také pořád opakuje, že za jeho prezidentování by Putin nezaútočil na Ukrajině. Že by se bál jeho reakce. Mužik z Kremlu se ale Trumpa zjevně nebojí. Nemá důvod.
Ještě jeden příklad. Podle webu Axios Trump během obchodních jednání s Jižní Koreou nařídil členům svému vyjednávacímu týmu, aby o něm řekli: „Tenhle chlap je tak šílený, že by každou chvíli mohl odejít.“
O tom, že pochopit Trumpa je velmi složité, svědčí i několik dalších výroků. „Je, jak by řekli jeho odpůrci i příznivci, nepředvídatelný. Jsem si stoprocentně jistý, že nepředvídatelnost prospěla Spojeným státům,“ prohlásil viceprezident J. D. Vance.
Trump se po letech ale dostal kvůli své nevyzpytatelnosti do pasti. Přesvědčuje ostatní státy, že je dostatečně šílený na to, aby dostál svým hrozbám, ale zároveň dostatečně stabilní na to, aby dodržel dohody, které uzavře. Lze ale tomu věřit? Je skutečně stabilní? To není možné jednoznačně vyhodnotit.
Podívejme se ještě na reálně výsledky některých politických šílenců v minulosti.
Americkému prezidentovi Richardu Nixonovi (ten si hrál na politického šílence opakovaně) se nepodařilo přesvědčit Vietnamce, Číňany a Rusy o svém šílenství, a nakonec se musel z Vietnamu stáhnout. Během snahy Sovětského svazu o převzetí kontroly nad celým Berlínem sovětský vůdce Nikita Chruščov hrozil použitím jaderných zbraní a při setkáních se západními představiteli se často zdálo, že ztrácí kontrolu nad svými emocemi – křičel, gestikuloval a rudl v obličeji. Přesto nedokázal Spojené státy donutit k ústupkům.
Podobně to dopadlo s letošními „šílenými“ výhrůžkami Trumpa vůči íránským mulláhům. Necukli ani o metr. Proč? Írán nepodlehne hrozbám Ameriky, dokud nezíská od Trumpa věrohodný příslib dlouhodobého míru a bezpečnosti. Jenže nic věrohodného jim americký prezident dát nechce a v podstatě ani nemůže, protože by popřel sám sebe.
Problém s věkem?
Někteří kritici osmdesátiletého Trumpa zdůvodňují jeho nestabilitu pokročilým věkem. Přitom v americké politice byl vyšší věk dlouho spojován se zkušenostmi, zralostí a spolehlivostí. Doba se ale změnila s dnes je Trumpův věk jedním z vyhledávaných terčů. U toho existuje i několik precedentů z minulosti.
Prezident Woodrow Wilson utrpěl v říjnu 1919 mrtvici a až do konce mandátu v březnu 1921 byl v podstatě pro výkon funkce nezpůsobilý. Jeho manželka Edith Wilsonová, osobní lékař Cary Grayson a tajemník Joseph Tumulty ale těžký stav prezidenta před veřejností, Kongresem i členy vlády tajili. Wilsonová rozhodovala o tom, co se bude dít. Dodnes se také spekuluje, že Ronald Reagan mohl již během svého úřadování vykazovat příznaky Alzheimerovy choroby.
Trump ale argumentuje tím, že je naprosto zdravý a předkládá k tomu lékařské zprávy, Hraje golf a kritiku mířící na jeho věk odbývá.
Cesta do neznáma
Informace, že s Donaldem Trumpem není něco v pořádku, se přesto objevují opakovaně. A spíše se stále větší intenzitou. Zejména kvůli tomu, že rozhodnutí prezidenta mají velmi negativní a často nečekané ekonomické i bezpečnostní dopady na mnoho států.
Jeho politika se proto stala prostorem pro nejrůznější výklady, u kterých jsou dojmy nebo smyšlenky na stejné úrovni jako fakta. Doložitelné argumenty vystřídalo podezření. Je to podezření ale reálné? Mnohé nasvědčuje tomu, že ano. Jistotu ovšem nemáme. Ostatně u Trumpa v ničem neexistuje žádná jistota. A to je ten největší problém.
