Zajímáte-li se o inspirativní myšlenky lidí, kteří mají co říct, světovým konferencím pod hlavičkou TED se nevyhnete. Hovoří na nich sociologové, psychologové, ale i muzikanti a osobnosti popkulturního světa. Pod názvem TEDx Prague proběhlo v Praze setkání, které konferenční formát TED inspiroval. Jaké bylo?
Na minulou sobotu jsem měl původně jiný plán. Vlastně jich bylo několik. Výlet, válení se při četbě, tvorba mých webových stránek, focení volné tvorby, návštěva kina, rodičů a šest pozvánek na akce… Od orientačního běhu, přes závod v pojídání ovocných knedlíků až po tradiční posezení u plzeňského piva. Zvolil jsem ale TEDx - odnož světově proslulé konference, která se poprvé konala v Praze. Konference nesnáším. Přesněji, nesnášel jsem. Až do soboty!
Že neznáte projekt TED? Tak si ho vygooglujte. Popisovat ho tu nemá smysl. Každý si ho musí najít sám. Za svůj život jsem pracovně nebo v nějaké nerozvážnosti absolvoval asi 40 konferencí. A ze všech, skutečně ze všech jsem odcházel v lepším případě unaven, v tom nejhorším naprosto zdecimován a odhodlán na jakoukoliv příští akci tohoto spáchat teroristický útok. Bývají nudné, akurátní, konzervativní, příliš odborné, táhnoucí se a mdlé… Kroutíte se na sedadle a odpočíváte minuty, chce se vám zmizet… Ovšem sobotní TEDx mě přesvědčil, že konferencím dám ještě šanci.
Netuším, zda to způsobilo téma RESTART, které organizátoři zvolili jako hlavní motiv pražského setkání. Jisté ale je, že téměř třicítka přednášejících, z nichž každý měl na svou prezentaci od 5 do 15 minut, mě neustále držela v pozoru a touze poslouchat dál a dál, a ve střehu. Nedokázal jsem odejít… trápil se pocitem, že se blíží přestávka, cítil radost, že se něco konečně dozvím jinak, lépe, zábavně a bez plytkého žvatlání. Ano, takhle přesně jsem se cítil celý ten den a když přišla chvíle, kdy jsme kvůli pracovním povinnostem musel TEDx na hodinu a půl opustit, málem jsem propadl čirému zoufalství. Ale vrátil jsem se! A vydržel až do konce.
