Devětadvacetiletý švýcarský cyklista Fabian Cancellara, olympijský vítěz z roku 2008 a výrazná osobnost posledních ročníků Tour de France, závodí na kole s důmyslně ukrytým motorkem! Tahle šokující zpráva obletěla v minulých dnech celý svět. Je vůbec taková drzost myslitelná? ptá se logicky kdekdo. Příznivci sportu takovému nařčení spíš nevěří. Nepříznivci věří. Nedivme se tomu. Cožpak média nepřinášejí každou chvíli zprávy o nějakém dopingovém skandálu?
Atleti, vzpěrači, a zejména cyklisté mají tu nejhorší pověst. Jsou to například jen dva týdny, co se americký cyklista Floyd Landis veřejně přiznal k dopingu. Vyhrál Tour de France 2006, ale dodatečně o titul přišel, když měl v jedné ze závěrečných etap pozitivní test na anabolika. Dušoval se, že nedopoval, a dokonce se soudil. To bylo slov o křivdě ... Teď však obrátil. Prý potřeboval ulevit svému svědomí. A hned také označil za dopujícího hříšného cyklistu Lance Armstronga, jenž vyhrál „Tour“ sedmkrát. Ten je roky jen „podezřelý“ ...
Cancellarův prohřešek, pokud by k němu opravdu došlo, by byl svou povahou horší než doping. Připusťme, že cyklisté světové špičky dopují a v honbě za slávou i penězi si poškozují své zdraví. Všichni (možná) dopují a všichni (a to určitě) nesmírně tvrdě trénují. Jezdit na doping a netrénovat, to nelze. Cancellara patří k těm, kteří jsou v tréninku nejpilnější. A tak se nechce věřit tomu, že by v závodě zmáčkl na řídítkách zamaskované tlačítko, aby mu motorek občas na trati helfnul. Na Internetu se však lze dočíst o tom, že na jeho kole je pod sedadlovou tyčí poblíž pedálů baterie s motorkem, který mu na krátký čas pomůže. Jsou tam schémata, jak celé zařízení funguje. Technicky nejde o žádnou novinku, takový přídavný motorek se běžně prodává. Pokud by ho ale chtěl cyklista použít v závodě, musel by ho v kole zamaskovat. I to je samozřejmě možné, ale hrozba odhalení by byla obrovská. Nejen při náhlém defektu na trati, ale v dílnách mechaniků by se kolo snadno mohlo dostat do „nepovolaných rukou“. V tu chvíli by byl skandál na světě.
Na druhou stranu je tu však jedno velké „ale“: Mezinárodní cyklistická unie (UCI) určila nejnižší váhu kola necelých sedm kilogramů, jenomže právě Cancellarův stroj váží deset kilo ... A to je fakt! A dalším faktem je váha přídavného zařízení, motorku a baterie, což jsou zhruba tři kilogramy. Že by to do sebe zapadalo? Má Švýcar tak těžké kolo proto, že na rozdíl od ostatních cyklistů je robustní, a tudíž on takový velocipéd potřebuje? Odpověď zní: ano.
S tím souhlasí i český reprezentant Ondřej Sosenka (34), držitel platného světového rekordu v hodinovce, který se s Cancellarou dobře zná. „Fabian je velký talent, tréninkový dříč, cyklistice obětuje i svůj osobní život a má sportovní čest. Proto zprávám o motorku v jeho kole nevěřím.“ Rovněž sám Cancellara odmítá nařčení jako směšná, a proto je nehodlá ani komentovat. Zdá se tedy, že za „skandálem“ může být zákulisní boj mezi týmy před blížícím se ročníkem Tour de France. A na ten zvlčilá, senzacechtivá a hloupá média skočila jako na špek. Pravděpodobně tomu tak bude. Ale známe cyklisty, víme o jejich dopingu, k němuž je nutí šéfové týmů ... Spíš si tedy přejme: Kéž by tomu tak bylo!
