Život dlouholeté vegetariánky Tammi Jonas se změnil zhruba před deseti lety, když čekala své třetí dítě. Anémii, která ji trápila, se rozhodla vyřešit burgerem. Nejen že se od té doby vrátila ke konzumaci masa, ale dokonce se stala farmářkou a řeznicí. Její řeznictví je však etické, a je tak součástí proudu, který si myslí, že šetrné „masožravectví“ je pro planetu lepším řešením než zástupy vegetariánů a veganů.
Tammi Jonas, rodačka z Oregonu, která od 90. let žije v Austrálii, nejedla maso od svých 19 let. Inspirovala ji k tomu kniha Osvobození zvířat filosofa Petera Singera z roku 1975. (Jeho ideje jsou považovány za základní pro hnutí za práva zvířat a přišel s myšlenkou speciesismu. Myslí se tím diskriminace některých druhů zvířat – zacházení s krávou vs. zacházení se psem). Jonas zůstala vegetariánkou i v průběhu prvních dvou těhotenství. Během toho třetího ji ale začala trápit akutní anémie.
Dávky železa nefungovaly, a tak dostala těhotná žena jednoho dne v práci nápad. „Burger by to mohl spravit,“ pomyslela si. Jonas si po dlouhých letech dopřála burger a záhy zařadila červené maso zpět do svého jídelníčku. Jednou týdně si dopřávala hovězí nebo skopové, vepřové či drůbež až po pár letech. Trvala však na tom, aby maso, které konzumuje, bylo získáno eticky.
„Nikdy mi nepřipadalo nemorální vzít zvířeti život pro potravu. Vždy jsem byla spokojená se svou pozicí v potravním řetězci, ale připadalo mi nepřípustné zacházet se zvířaty krutě, neumožnit jim být venku a nadýchat se čerstvého vzduchu, držet je stísněné v halách,“ vysvětluje Jonas, proč se kdysi stala vegetariánkou. Její nechuť k zabíjení zvířat pramenila také z toho, že vyrostla na dobytčí farmě v zemědělském Oregonu.
Zabít šetrně
Život ji ale paradoxně přivedl zpět k farmaření, Jonas totiž nechtěla skončit u toho, že změnila své stravovací návyky. Chtěla učinit pozitivní změnu pro společnost, a tak založila vlastní etickou farmu. Její návrat k farmářství jí částečně připadá přirozený. „Když jste z rurální oblasti, máte to prostě v krvi,“ tvrdí. Ale její australská farma se snaží se zvířaty zacházet jinak, než tomu bylo tam, kde strávila dětství.
Jonas a její manžel Stuart chovají a zpracovávají na své Jonai Farm v australských Central Highlands výhradně vepře. „Okamžitě jsem věděla, že budu chovat prasata. V průmyslové výrobě patří k jedněm z těch, kterým se dostává nejhoršího zacházení,“ vypráví. Nyní chová „šťastná a chutná prasata z pastviny“, jak se píše na stránkách její farmy. Snaží se je prý sprovodit ze světa co nejšetrněji tak, aby nevěděla, že smrt přichází. Sama prý cítí ospravedlnění jíst maso, když ví, že zvíře necítilo bolest ani strach.
Farmářka je vegetariánství stále nakloněna, ale doufá, že pomůže nalézt ideální způsob, jak se stravovat, kterým podle ní vegetariánství není. Myslí si, že farmáři jako ona mohou pomoci zvrátit nebo alespoň minimalizovat dopady klimatické změny. „Klobouk dolů před těmi, kteří se nechtějí podílet na živočišné produkci. Ale nesuďte chovatele, kteří se snaží přispět k obnově krajiny živočišnou výrobou a odvádějí mnohem lepší práci než vaše veganské burgery,“ vzkazuje Jonas zastáncům rostlinné stravy.
Řeznictví bývalých vegetariánů jako nový trend
Podle listu The New York Times zažívají etická řeznictví boom také v USA. Vypráví podobný příběh někdejší dlouholeté vegetariánky Kate Kavanaugh, která se vrátila k živočišné stravě a otevřela etické řeznictví v Denveru ve státě Colorado. Přestala prý jíst maso z lásky ke zvířatům a z respektu k jejich životu. Řeznicí se stala ze stejného důvodu.
Tlak na masný průmysl byl (nejen) v USA tak silný, že i konvenční chovatelé dobytka začali hlásat, že mění své praktiky. Podle nové vlny etických řezníků, kteří se často rekrutují právě z řad někdejších veganů a vegetariánů ke změně však dochází příliš pomalu a netransparentně.
V Česku se jako řeznictví šetrná ke zvířatům i životnímu prostředí prezentují například The Real Meat Society, Masna na Kozím plácku nebo Naše maso. Trend konvertujících vegetariánů za řeznickými pulty k nám však zřejmě zatím nedorazil.
