Konají-li se zimní olympijské hry nebo mistrovství světa v tradičních zimních sportech a čeští sportovci na nich sbírají cenné kovy a skvělé výsledky, stáčí se pravidelně zraky široké tuzemské sportovní veřejnosti k podkrkonošskému městu Vrchlabí a především zdejší základní škole na náměstí Míru. Důvod je prozaický. Právě jejími škamny před lety prošla většina z těchto úspěšných sportovců. A jejich následovníci - dnes už ne jen v zimních sportech - zde stále vyrůstají. Místní škola na to totiž má patent. Začala "vyrábět" úspěšné sportovce jako úplně první v Česku a dělá to již téměř 50 let.
Eva Samková, Michal Krčmář, Šárka Záhrobská (nyní Strachová), Karolína Erbanová, Karolína Grohová, Lucie Charvátová, Radomír Šimůnek, Ladislav Rygl, Martin Zach, Ivana Janečková, Václav Korunka a tak dále. Co jméno, to pojem, při jehož vyslovení zbystří každý fanoušek sportu. Přestože jsou tito úspěšní reprezentanti různě staří a věnovali se (či stále věnují) každý jinému sportu, jejich pomyslná startovní čára, je stejná. Je jí základní škola na náměstí Míru (dříve ZŠ Zdeňka Nejedlého), která se nachází nedaleko hlavního vrchlabského náměstí TGM.
Přestože ve třináctitisícovém Vrchlabí je vícero základních škol, má majestátná žlutá budova hned vedle místního kostela svatého Vavřince v školních análech města jakýsi punc výjimečnosti. Ten je dozajista dán slavnými sportovci, kteří zde studovali, ale i mnoha dalšími osobnostmi, které zde sbíraly vědomosti a pak se proslavily v jiných oborech. Jsou to například úspěšný novinář a moderátor Martin Veselovský, divadelní herečka Evelína Studénková nebo lékař Radek Kebrle, který před třemi lety zachránil poraněnou ruku (a potažmo i celou kariéru) tenistky Petry Kvitové.
Město Vrchlabí je pomyslnou bránou do Krkonoš. V minulosti tu bývalo železným pravidlem, že v polovině prosince napadala hromada sněhu a bílá pokrývka vydržela minimálně do konce března. Děti se tu takříkajíc rodily už s lyžemi na nohou. Lyžování tu proto mělo bohatou tradici, jejíž kořeny se datovaly ještě do dob rakousko-uherského mocnářství.
Na sklonku 60. let minulého století se proto začalo vážně uvažovat, zda by si podpora lyžování nezasloužila i své ukotvení ve školních osnovách. První pokusná vlašťovka v této věci se datuje do školního roku 1969/1970. "Tehdy se svolením Okresního národního výboru, Krajského národního výboru a Československého svazu tělesné výchovy byl podán návrh na zřízení sportovní třídy na sjezdové lyžování ve Vrchlabí," cituje z archivních záznamů školy její pozdější dlouholetá ředitelka Jaroslava Hlaváčková. Ta v onom roce 1969 byla trenérkou a společně s nově příchozím pedagogem Miroslavem Vydrou stála u prvních krůčků nového sportovního experimentu. Vzhledem k široké základně lyžařů ve Vrchlabí byl návrh na zřízení sportovní třídy přijat a oni dva společně s dalšími nadšenci - většinou z řad rodičů - se mohli pustit do práce.
Celý článek si přečtěte v příloze Extra v aktuálním vydání Reflexu, kde rovněž najdete mimo jiné i rozhovor s Hanou Ripkovou, ředitelkou české Fulbrightovy komise.
