Podle íránských zákonů jsou tamní dívky trestně odpovědné již od devíti let. Za pašování drog, ozbrojené přepadení či vraždu navíc mohou i v tomto věku obdržet trest smrti. Ten se však smí vykonávat až od 18 let. Nezletilé dívky tak často čeká doslova mučivé dospívání. U některých se přitom dá o spravedlivosti rozsudku minimálně pochybovat.
Příkladem může být patnáctiletá Shaqayeq, kterou v nápravném zařízení pro mladistvé delikventy navštívil íránský fotograf Sadegh Souri. Shaqayeq se společně s přítelem před rokem pokusila vyloupit obchod v Teheránu. Zatímco dívku policie zadržela, příteli se podařilo uprchnout. Soudce byl v jejím případě nemilosrdný, a tak je teenagerka jednou z těch, jež 18. narozeniny slavit nebudou.
Sedmnáctiletou Mahsu poslali za mříže kvůli daleko většímu zločinu. Zavraždila vlastního otce. Ten byl proti sňatku s chlapcem, jehož dívka milovala a Mahsa ho při jedné z hádek usmrtila nožem. Rodina nyní trvá na její smrti. Odvolávají se při tom na lex talionis, starou právní zásadu ve stylu "oko za oko, zub za zub". V nápravném zařízení jsou i dívky, které na rozhodnutí soudu teprve čekají. Jednou z nich je i šestnáctiletá Sowgand. Ta byla doma sama, když policisté vyrazili dveře a našli 250 kilogramů opia, 30 gramů kokainu a 20 gramů heroinu. Drogy patřily otci, ale protože strážníci v domě nenašli nikoho jiného, Sowgand putovala za mříže. Ani po takřka roce ji nikdo z rodiny nepřišel navštívit.
Život v nápravném centru je tvrdý. Na jídlo se ve frontě čeká dlouhé hodiny, na dvoře zařízení pak naopak dívky smějí strávit jen několik desítek minut. A každý den probíhají modlitby, po nichž si teenagerky musí vyslechnout kazatelovu přednášku o správné výchově a prosení Boha za odpuštění jejich činů. V kombinaci s vidinou jisté smrti tak dívky často propadají beznaději. Jejich těžký úděl se pokusil zachytit íránský fotograf Sadegh Souri.
