Jemný parfém Jacqueline Kennedyové, kožená sedadla automobilu a krev zavražděného prezidenta: Takové vůně se střídají na jedné nizozemské expozici. Jejím cílem je přiblížit veřejnosti čtyři slavná úmrtí prostřednictvím vůní.
"Všichni máme stále před očima obrazy smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho, ale kde jsou vůně?" ptá se Frederik Duerinck, profesor na fakultě komunikací a médií vysoké školy Avans v Bredě na jihu Nizozemska.
Duerinck je jedním z organizátorů expozice, která se v nadcházejících měsících představí i jinde v Evropě, například v Německu a Rakousku. Návštěvník se ocitne v jakési kovové buňce obvykle používané v márnicích, již autoři označují jako rakev, a je ponořen do naprosté tmy. V průběhu pěti minut tu vůně a zvuky vyprávějí o posledních okamžicích slavných osobností, jejichž smrt poznamenala kolektivní vědomí: Jsou to John Fitzgerald Kennedy, který zahynul v roce 1963, lady Diana (1997), Muammar Kaddáfí (2011) a americké zpěvačka Whitney Houston (2012).
"Vůně je jedním ze smyslů v komunikaci málo užívaných. Může však být mimořádně silným komunikačním prostředkem," vysvětluje Duerinck.
Je vědecky prokázáno, že vůně jsou spojeny s tou částí mozku, kde jsou regulovány emoce. Sídlí v limbickém systému, stejně jako dlouhodobá paměť.
Vůně se používají pro komerční účely, například v obchodech, a to tak, aby zákazník měl větší chuť nakupovat. "Kdo neměl chuť koupit si chléb, když ucítil vůni linoucí se z pekárny?" usmívá se Duerinck.
Využívány jsou i pro léčebné účely: některé příjemné vůně mají povzbuzovat chuť pacienta, jiné naopak mohou pomoci při odvykání kouření.
Tři profesoři ze školy Avans napsali ve spolupráci se studenty knihu zahrnující seznam míst, kde se vůně používají, a navrhli nové využití. Jedním takovým je rovněž expozice nazvaná Slavná úmrtí.
Čtyři kovové rakve stojí bok po boku a každá z nich je napojena na nádoby obsahující vůně. Vůně doprovází "zvukový scénář". Návštěvník uvržený do tmy se tak ocitá v hotelovém pokoji v Beverly Hills, kde v roce 2012 zemřela Whitney Houston. Zpěvačka se utopila v koupelně, když si dala svou dávku drog.
Vše začíná vůní hotelového pokoje. Následuje konopí, olivový olej, který si dávala do koupele, a její parfém, to vše za zvukového doprovodu: Zpěv Whitney Houston podmalovávají zvuky z koupelny. Návštěvníka uhodí do nosu silný pach amoniaku, charakteristický pro crack. Pak následuje šplouchání vody a nakonec jen ticho...
"Je to překvapivé a neobvyklé," poznamenává jednatřicetiletý Rieks Soepenberg, když "ucítil" smrt libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, jehož v roce 2011 zavraždili povstalci. "Člověk může vidět kolik chce obrazů, ale není to ono," dodává a zdůrazňuje, jak vůně charakterizuje útok na konvoj, v němž se diktátor snažil uprchnout, a odpadovou rouru, v níž se skrýval. "Měl jsem pocit, že jsem sám pronásledován," říká.
"Dělali jsme dosti široký výzkum," říká profesor Wander Eikenboom a upřesňuje, že spolupracoval s historičkou specializující se na vůně. "Když pátráme na internetu, najdeme nejrůznější informace, například jaký parfém používala Jackie Kennedyová nebo John Kennedy. K dispozici je i pitevní zpráva týkající se Whitney Houston," dodává.
Problémem byl parfém Jackie Kennedyové, poněvadž se už nevyrábí. "Museli jsme pokusit jej co nejpřesněji napodobit," vypráví vědec Mark Meeuwenoord. Historická přesnost však není nejvyšším cílem expozice, jde zde spíše o vyprávění události novým způsobem.
