Internet žije hardcorovým remixem scénky odvysílané na TV Barrandov, kterou předvedl pan Zdeněk Macura, obdivovatel Ivety Bartošové, před jejím domem krátce po její smrti. Výkon předvedl obdivuhodný, ale když se na to podívám jako psycholog...
Abyste si mohli udělat obrázek sami a sami se přesvědčili o tom, co píšu, bude asi dobré si po dočtení to video na Youtube pustit. A všimněte si několika věcí.
Video (sestříhané) zachycuje „záchvat zuřivosti“, který měl pan Macura po smrti Bartošové před jejím říčanským domem. Scénka začíná tím, že Macura přichází rázně na scénu a před příchodem na ni si rovná rukama vlasy. Pak začne divoce řvát nadávky na adresu pana Rychtáře a policistů a ze všech sil se snaží, aby bylo vidět, že běsní. Pak dojde ke skupině policistů před domem, začne řvát přímo na ně zblízka, ale velmi důsledně dbá na to, aby neporušil únikovou vzdálenost, nenarušil intimní prostorovou zónu policistů tak, aby to mohli interpretovat jako útok. Když mu dvakrát za sebou ukážou, že má vypadnout, tak sice nadále „jako zuřivě“ řve, ale zároveň zcela racionálně a disciplinovaně, jako řádný občan, uposlechne výzvu policistů, kterým laje, a vzdálí se za policejní pásku.
Následně se nadále velmi agresivně projevuje verbálně i gestikulací, ale při pobíhání důsledně dbá, aby chodil jen po chodníku a nevešel do nevydlážděného prostoru s kamínky. Když gestem naznačuje kopnutí, jako že si ulevuje, kope do vzduchu, ne do okolo stojích aut, a celkově zuří zcela v rámci zákona a dobrých mravů - až na ty nadávky samozřejmě. Občas si teatrálním gestem upraví kadeř. Střídavě přibíhá k policejní pásce (ale jen po dlažbě) a nadává, pak se vrací a mlčí. Ujde několik kroků, obrátí se a vyrazí zpět k policistům, a zase řve. A vyslovuje pomalu a precizně, ne jako v emoci.
Takže co říci jako vyhodnocení? Celé vystoupení působí spíše dojmem divadelní scénky, deklamace předem promyšleného textu než spontánního zuřivého spílání. Pan Macura, přestože akusticky a verbálně vyjadřuje velké emoce, jinak vykazuje všechny známky zcela racionálního chování a myšlení. Proto je podle mého názoru možno konstatovat, že při natáčení tohoto videa pan Macura zuřivost neprožíval, ale zcela účelově předstíral, aby se mu dostalo větší pozornosti přítomných novinářů, fotografů a kameramanů. Přes zdánlivě iracionální chování - hraný záchvat zuřivosti - se mu ale získat pozornost medií tím výstupem opravdu podařila. Gratuluji!
A cynickou na závěr: Kdyby se do mne zamilovalo něco podobného jako pan Macura, nejspíš taky hledám přejezd.
