Předplatné

Příběhy Newyorčanů, které oslovily svět

„Můj syn se zabil když mu bylo osmnáct.“ „Co se stalo?“ „Zastřelil se, samozřejmě. To je celé.“

„Můj syn se zabil když mu bylo osmnáct.“ „Co se stalo?“ „Zastřelil se, samozřejmě. To je celé.“ • Zdroj: Brandona Stantona/ Facebook

„Můj syn se zabil když mu bylo osmnáct.“ „Co se stalo?“ „Zastřelil se, samozřejmě. To je celé.“
„Jen toužím po tom pokojně zemřít,“ „Skrývá se v té touze strach?“ „Jistěže. Čelit nevyhnutelnému psychickému rozkladu, nevědět, co bude poté. Nemocnice, chemoterapie. Strach je nejstarší a nejsilnější emoce, která vyvěrá z neznáma. Jak to říká T. S. Eliot? Mluví o „mezihvězdných prostorách…“
Nemůžu vystát morální absolutismus. Pokaždé uslyšíte někoho, kdo připomíná, že Martin Luther King podváděl svou ženu – jako by tím pádem pochopitelně nemohl být osobnost.
„Když mi bylo 19, měly jsme s kamarádkou odjet na studia do Paříže. Přátelé nás šli vyprovodit do doků. Když jsme nastupovali do lodi, přítel mé kamarádky řekl: „Jestli odjedeš, nebudu na tebe čekat.“ A tak se rozhodla zůstat. Můj řekl: „Ani já na tebe nebudu čekat.“ „Nečekej,“ řekla jsem mu.
„Moje pití způsobilo, že se mnozu přestal mluvit nejlepší přítel,“ „Proč přesně s tebou přestal mluvit“? „Nebyla to jedna, ale milion maličkostí. Je těžké být tím, kdo se stará o opilce.“
„Bojím se. Jsou mu dva roky a stále nemluví. Všichni mi říkají, že už by mluvit měl, a já pořád kolem sebe vidím děti, jak spolu žvatlají, napodobují… Ale jsou mu teprve dva roky. Dáme tomu ještě rok…
6 Fotogalerie
Tereza Stonišová
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Mimo spoustu nesmyslů se na sociálních sítích občas objeví i něco výjimečného.

Mluvím nyní o projektu Brandona Stantona, jenž si rozhodl splnit sen – trávit veškerý svůj volný čas fotografováním lidí, nejprve obyvatel Chicaga, později Newyorčanů. Vzdal se svého povolání obchodníka s dluhopisy, aby mohl začít fotit nejen o víkendech, ale neustále. Výsledek splnění snu ukazuje nejen publikace Humans of New York, ale i facebooková stejnojmenná stránka. „K sehnání všech portrétů jsem nachodil několik tisíc kilometrů, na ulici jsem zastavil deset tisíc lidí,“ píše autor v úvodu své knižní publikace.

Fotografie Brandona Stantona jsou unikátní především tím, že fotograf své objekty také zpovídal. Kladl (a klade dál) všední otázky, na něž dostává nevšední odpovědi. Popularita „Humans of New York“ roste každým dnem. Není úplně obvyklé, že lidé mluví o svých intimních životních příbězích na potkání, zvlášť ne v České republice, Newyorčané se však tomuto fotografovi otevřeli doslova na potkání. Stanton tak získal při zpovědi jednoho každého Newyorčana zajímavé a nosné výpovědi.

Podívejte se na výběr Stantonových portrétů.

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů