Podstatná jména v českém jazyce dělíme v gramatické kategorii rodu do tří skupin – jména rodu mužského, ženského a středního. Existují také jména, která nazýváme obourodá. Ta mohou mít tvary různých rodů a skloňovat se tedy vícero způsoby. Jedním takovým slovem je brambor, resp. brambora. Jaká byla cesta tohoto podstatného jména naším jazykem a jakého je dnes rodu? A co když uděláme hranolky?
Hned na začátku musíme uvést na pravou míru význam slova, jemuž se dnes věnujeme. Obourodé podstatné jméno brambor/brambora označuje hlízu a pokrm z ní připravený. Pokud mluvíme o rostlině, používáme pouze podobu rodu mužského brambor. Příčina dvojího rodu tkví ve vývoji češtiny, jak ostatně dokazují varianty tohoto slova v nářečích českého jazyka.
Brambory se do českých zemí dostaly pravděpodobně v průběhu třicetileté války z Německa, avšak jejich početné názvy mají hlubší kořeny rozpínající se až na jih Evropy. Z mapy můžeme snadno vyčíst, že pojmenování pro brambory jsou trojího typu:
- V oblasti Čech a v části Moravy dominuje základní jméno brambor a jeho hláskové varianty a názvy příbuzné (brambora, bramboro, brambur, brambura, bandor, bandura).
- Na Moravě nacházíme zemský jabko; jabko, jablóško; zemsky; zemák (z něm. Erdapfel).
- V okrajových nářečích se používají přejatá jména ertepl, grumbír, kartofl, kobzol a jejich hláskové a tvaroslovné varianty.
Etymologové předpokládají, že brambor je slovem českým, jež vzniklo v souvislosti s názvem Branibory, odkud se k nám brambory dostaly. Výraz brambor v podobě mužského neživotného substantiva byl dle původu slova prvotní a podoba brambora byla dotvořena k tvaru množného čísla brambory, jenž je v běžné komunikaci nejpoužívanější a v němž je rodová příslušnost slova zastřena. Varianta bramboro ve středním rodu vznikla patrně vlivem názvu (zemské) jablko, čemuž odpovídá její výskyt při hranici s tímto výrazem. Varianta je to ale velmi okrajová, proto se do spisovné češtiny neprosadila.
Příčinou vzniku ženského tvaru je tedy podoba brambory, u níž nelze poznat, zda hovoříme o bramborech či bramborách. Obě varianty jsou na našem území rozšířené a hodnotíme je jako spisovné. Aktuální data z Českého národního korpusu, velkých veřejně přístupných elektronických databází psaných textů i mluvených projevů určených pro výzkum českého jazyka, dokazují, že podoba slova v ženském rodu je výrazně používanější a původní maskulinum již frekvencí užití dalece předstihuje. Je však na každém z nás, zda si chceme přidat více brambor, nebo bramborů.
Obdobná situace se v nedávné době vyvinula u slova hranolek. Máme na mysli z brambor připravený pokrm, jehož název byl pro svůj kvádrovitý tvar jednoduše odvozen od podstatného jména hranol pomocí přípony ‑ek. Jméno rodu mužského neživotného se však nejčastěji používá ve tvaru 1., příp. 4. pádu množného čísla, tedy jako hranolky, a zde je, stejně jako u předchozího případu rodová příslušnost jména zastřena. A tak se stalo, že mluvčí v komunikaci přestali rod tohoto jména vnímat a tvary podstatného jména rodu ženského hranolka se začaly v textech prosazovat. Sami jste jistě mnohokrát zahlédli v jídelním lístku nabídku s hranolkami. Možná ke vzniku feminina přispělo také to, že v neoficiální komunikaci rádi používáme u všech podstatných jmen v 7. pádě množného čísla nespisovnou koncovku -ama (shranolkama), která pokud chceme přepnout do formálnějšího projevu, má blíže ke koncovce -ami (s hranolkami) než k původnímu -y (s hranolky). Taky je možné, že brambora svou rodovou změnou umetla hranolce cestu.
A věděli jste, že na Ostravsku si můžete dát bramborový placek, nikoli placku? Ovšem to už pouze neformálně.
