Most Legií se stal před 180 lety druhým pražským mostem přes Vltavu. Klene se nad Střeleckým ostrovem a spojuje Malou Stranu se Starým Městem. K překonání řeky ho nevyužívají jen pěší, ale i auta, tramvaje a cyklisti, což z něj, společně s jeho polohou, dělá jeden z nejvytíženějších pražských mostů. Logicky by se proto nabízelo, že jeho průjezdnosti bude věnovaná zvýšená pozornost. Ale ne! A skutečnost, že je kulturní památkou? Taky nezájem!
Pošmourné prosincové počasí a hnusná betonová krychle, ze které „mrazí,“ je kombo, které čekalo na architekta Adama Gebriana po návratu z USA. A zatímco teplotní šok odezněl po pár dnech spolu s jetlagem, rozčarování z obludného ukotvení ocelového sloupu držícího tramvajové vedení zůstává. Jde podle něj o hnusnou věc, o které neví, proč na Mostě Legií překáží a jak dlouho tam bude. A protože se nachází jen pár kroků od jeho domova na pražském Újezdě, upozornit na ni se jednoduše nabízelo.
„Jednu poznámku mám k designu, k tomu, jak tahle věc vypadá. Je jasné, že takový zásah do veřejného prostoru znamená zhoršení komfortu pro každého. Chodník je užší a před chvílí jsem tady sledoval kluka na kole, kterého málem smetla tramvaj, protože ho nenapadlo, že vzdálenost mezi tramvají a touhle věcí je tak malá, že už se tam nevejde. A říkám si, že když už vědomě dělám takové zhoršení veřejného prostoru, tak bych se měl nejprve zamyslet nad tím, jak ta věc vypadá. Umím si představit, že vypadá úplně jinak, že si na ni třeba můžu sednout, odpočinout si, nebo ji nějakým způsobem použít, aby nesloužila pouze jako základ, ale měla ještě nějaký jiný účel,“ ventiluje Adam Gebrian svou frustraci z nelogické podoby i umístění betonové krychle, která je všem ze všeho nejvíc na obtíž.
Další postřehy kritika veřejného prostoru, jehož primární snahou je prostřednictvím poukazování na pozitiva a negativa kultivovat místa, která slouží nám všem, sledujte v jeho pořadech Gebrian: Plus/Minus nebo Překvapivé stavby z produkce internetové televize Mall.tv.
