Alexander Lukašenko (vpravo), a jeho syn Nikolaj (uprostřed) zdraví se příznivce v srpnu 2020
Lukašenko mladší a starší u hrobu neznámého vojína v Moskvě v roce 2015
Papež František, Lukašenko junior a Lukašenko senior
Papež František, Lukašenko junior a Lukašenko senior
Lukašenkovi u prezidentský voleb v roce 2015
23
Fotogalerie

Mladý Lukašenko: Nástupce běloruského trůnu, puberťák s vrtulníkem a samopalem

Přestože svými řečmi o tom, že „covid nejlépe vyléčí vodka a práce na poli”, může Alexandr Lukašenko působit jako vyšinutý šílenec, i on si uvědomuje, že tady nebude navěky. Naštěstí investoval řadu let do svého nástupce Nikolaje Lukašenka. A přes jednu dekádu mu dává průpravu v diktátorství. 

Je jedna věc, kterou jsou posedlí všichni autoritativní vládci v historii světa. Jsou posedlí sami sebou. Ale protože každý musíme bohužel či bohudík jednou z tohohle světa vysmahnout, snaží se tu většina z nás něco zanechat. A diktátoři nejsou výjimkou. Obzvlášť populární u nich v tomhle ohledu je pevná rodinná linie, dynastie, která může držet zemi ve svých spárech celá staletí. Někdy na to jdou formou co nejvznešenějšího původu, jindy si prostě vyberou následovníka, který nejlépe odpovídá jejich představám o dobrém vůdci. A někdy je to obojí. 

Alexandr Lukašenko se sám nazývá posledním diktátorem v Evropě, kontroluje státní média, soudy, policii, ekonomiku i volby. Jak jste si asi loni všimli, drží volby v rukou až příliš silně. Po třiceti letech v úřadu prezidenta (je jediným prezidentem, kterého kdy Bělorusko mělo) nechal vypustit do médií, že ve volbách zvítězil s osmdesátiprocentní převahou, což je za a) stupidní a b) to vyvolalo masivní vlnu gigantických protestů po celé zemi, které musel Lukašenko tvrdě potlačovat. Policie, speciální taktické oddíly, armáda, exil a zatýkání opozice, mučení a vyhrožování… všechno tak nějak podle standardní diktátorské příručky.

Vypadá to, že aby Lukašenko někomu předal moc, bude muset být buď po smrti, nebo bude muset být jeho nástupcem někdo, koho si autoritář sám vybere. A on už si vybral. Před třinácti lety. 

PR dítě

Nikolaj Alexandrovič Lukašenko, kterému ale nikdo v blízkém okruhu přátel, rodiny a pravděpodobně politbyra neřekne jinak než Kolja, je třetím a nejmladším synem starého Lukašenka. Co víc, je to syn mimomanželský. Diktátor má dvě dospělé děti, které si pořídil se svou ženou Galinou. Když se ale z jézéďáka Alexandra stal politik, Galina zůstala v rodné vsi a od té doby se pár prakticky nevídá. Nikolajova matka je tak pravděpodobně Lukašenkova milenka a někdejší osobní lékařka Irina Abelskaja. 

Na všech těch „pravděpodobně” a „nejspíš” můžete vidět, jak silně Lukašenkův režim svírá média v zemi, když si ani nejsme stoprocentně jisti, kdo je Koljova matka.

Ale zatímco k ní se diktátor nehlásí, Kolju jako svého nejmladšího totálně zbožňuje. Nebo minimálně zbožňuje jeho propagační vliv a to, že si může vychovávat malého autokrata už od raného věku. Poprvé se hoši Lukašenkovi společně veřejně objevili v roce 2008 a od té doby tahá starý diktátor nebohého chlapce všude s sebou. 

Na přátelský hokejový zápas s Putinem, na vojenskou přehlídku na Rudé náměstí, Kolja potkal poslední dva papeže, Baracka Obamu nebo třeba čínského prezidenta. Mimochodem u příležitosti návštěvy Číny klučina hrál na klavír pro Si Ťin-pchingovo potěšení, takže je zhruba na úrovni Miloše Zemana. Doufám, že si všichni živě pamatujete na „šije, šije” moment. 

Vzdělání a kulomet

Lukašenko o svém synovi několikrát „žertovně” prohlásil, že je to budoucí prezident Běloruska, ale kromě něho to nejspíš nepřipadá vtipné vůbec nikomu. Ani Koljovi, který vypadá, že svůj budoucí úkol bere nesmírně vážně. Pomalu se transformoval z roztomilého dítěte na dobře stavěného teenagera se širokými rameny a ostře řezanou tváří, takže vypadá jako adolescentní verze Ivana Draga. Navíc je do všech PR stuntů svého otce nemilosrdně zatažen, takže už jsme ho viděli v bitevní helikoptéře nebo v neprůstřelné vestě s kalachem na stole. 

Tahle poslední zmiňovaná fotografie pochází právě z minulého roku, kdy Běloruskem otřásaly protesty a vypadalo to, že konec režimu je na spadnutí. Jenže narozdíl od pádů režimů z přelomu osmdesátek a devadesátek, ten Lukašenkův se nehodlá vzdát bez boje, a navíc ho tentokrát může Rusko doopravdy vojensky podpořit. Stále tedy zůstává u moci. Ale svého syna Kolju poslal prozatím do bezpečí na prestižní moskevské gymnázium. Protože žádný blízkovýchodní diktátor není úplný, když nemá vzdělání z Moskvy. 

Jaký bude jednou výsledek téhle bezmála antické tragédie? Těžko říct. Pro nás to takhle z dálky může vypadat jako nějaká hororová telenovela, ale pro Bělorusy je výhled na mladého a svěžího Lukašenka č. 2 čistý horor.