Moravu zasáhlo ničivé tornádo. Zní to naprosto šíleně, ale je to prostý fakt. Stejně tak je fakt, že Evropa není před tornády úplně v bezpečí. A v takovém případě bychom měli vědět, co jsou tyhle smrtící jevy zač a jak z nich vyváznout živí.
Ještě včera, když jste chtěli vyjádřit, že je něco nepravděpodobné, jste mohli říct: „Asi tak pravděpodobný, jako že Moravu zasáhne ničivé tornádo.” Dnes žijeme už v jiném světě a podle všeho nejsou tornáda v Evropě tak vzácná, jak bychom si rádi mysleli. Všichni máme tyhle ničivé větrné víry pomyslně situované na americký Středozápad. Na starém kontinentu se proti Spojeným státům objevují zhruba v třetinové frekvenci. A to pořád není málo.
Důvod, proč Američané na tornáda tak trpí, jsou klimatické podmínky. Na jihovýchodě Spojených států je oblast, která se jmenuje Tornado Valley, tedy Tornádové údolí, a na něm jsou tyhle podmínky krásně vidět. Studený vzduch proudí ze severu na jih, z jihu jde zase horký vzduch od Atlantiku, a když se do toho pustí nějaké bouře (většinou od západu), máte zaděláno na vír. Něco podobného se nejspíš stalo včera večer na Moravě.
Včerejší tornádo pravděpodobně dosahovalo síly F3 až F4 Fujitovy stupnice, což znamená, že vítr ve víru dosahoval rychlosti kolem 300 kilometrů v hodině. Nejsilnější tornáda jsou F5, případně jejich extrémnější bratříček EF5, tyhle víry dosahují rychlosti až 400 kilometrů v hodině, dokážou házet auta na míle daleko a umí dokonce zvednout vlakové vagóny do vzduchu.
Nejhorší pohromu nadělalo tornádo v Indii roku 1989, kdy se vířící bouře prohnala hustě obydleným a chudým regionem na východě země. Zabila 1 300 lidí a 12 000 jich zranila. Největší zaznamenané tornádo se objevilo v roce 2013 v Oklahomě a vyneslo si přezdívku El Reno. Zatímco „běžné” F2 tornádo obsáhne velikosti nějakých 80 metrů, El Reno se rozpínal na čtyřech kilometrech. Rychlost větrů měla něco málo pod pět set kiláků za hodinu. Takhle silné tornádo už dokáže kácet mrakodrapy, El Reno naštěstí zůstal na venkově.
Jak se před tornádem zachránit?
Na DVTV meteorolog David Ryva doporučoval, že se máte dostat od tornáda co možná nejdál. Ideálně na jih od něj, protože tam vás nechytnou bouře, které po vás mohou metat kroupy o velikosti tenisáků, jako tomu bylo i na jihu Moravy. Amíci nicméně nic takového nedoporučují, obecný konsenzus je, že nemáte šanci před tornádem ujet ve voze.
Pokud vás chytne tornádo na cestě, měli byste co nejrychleji najít pevnou budovu, ve které se budete moct schovat. Pokud nic takového poblíž není, měli byste opustit vůz, najít nejníže položený bod, ideálně škarpu, do ní si lehnout, přikrýt si rukama hlavu a modlit se.
Tím, že se schováte do terénu, jednak předejdete tomu, aby vás vír zvedl do vzduchu (úplně u země je vítr slabší) a hlavně se vyhnete kolem létajícím troskám, což je při tornádech zabiják číslo jedna. Drtivou většinu lidí zabijí poletující předměty, ne vítr.
Pokud jste v budově, platí v podstatě to samé. Slezte do nejnižšího patra. Američané radí do sklepa, ale to platí hlavně pro ně, protože na Středozápadě se staví hlavně dřevěné domy. Právě kvůli tornádům. Vítr si odnese prkna a vás ve sklepě nezasypou tuny suti. Pro české poměry nejspíš bude stačit přízemí. Co je ale důležité, držte se daleko od oken. Sklo se rozbije a střepy mohou být vaše konečná. Úplně ideální je vlézt si do kumbálu nebo ještě lépe do koupelny. Koupelna je malá místnost, často u pevného bytového jádra a ve zdech jsou trubky, které slouží jako další zpevnění stěn. Zalézt do vany, nasadit si přilbu nebo aspoň omotat hlavu dekou… a čekat.
Jo, a natáhněte si boty. Češi mají ve zvyku se doma zouvat a to je fajn, dokud nemáte barák plný střepů. Pak můžete skončit jako John McClane.
