Rok 2021 zatím nebyl z pohledu hráčů tím nejpříznivějším. Kvalitních titulů vyšlo doposud poskrovnu a z herních konzolí a grafických karet se stalo nedostatkové zboží. Hráčům, a to nejenom oddaným příznivcům známé herní značky, která momentálně slaví 25. výročí, by měla poslední hra z kuchyně Capcomu udělat radost. Hrdina Ethan Winters z Resident Evil 7: Biohazard se vrací ve velkém stylu a opět se budete divit, co všechno myslitelné (i nemyslitelné) je on, a především pak jeho ruce, schopny ustát.
Po nepříliš úspěšném remaku Resident Evil 3 z minulého roku Capcom navazuje na příběh Ethana Winterse z Resident Evil 7. Hlavní hrdina zpočátku žije zdánlivě bezstarostný život se svou ženou a nedávno narozenou dcerou Rose. Rodinnou idylu však záhy přeruší násilný únos Rose, načež se Ethan za záhadných okolností ocitá v odlehlé rumunské vesnici, kde si klidu venkova rozhodně neužije. Naopak zjišťuje, že situaci může zachránit pouze spotřebování nemalého množství munice a rychlé nohy (které Ethan rozhodně nemá). Počet obyvatel vesnice míří střemhlav k nule pod náporem vlkodlaků (chcete-li lykanů) a jiných monster. Za vším stojí, zdá se, záhadná matka Miranda a její partička nohsledů.
Poslední Resident Evil je obtížné žánrově definovat. Hra se vrací k perspektivě první osoby a půjčuje si zavedené prvky nejenom z vlastní série. Navíc se rozhodně neštítí akce a možná i proto je často srovnávána s čtvrtým dílem série. Takový odkaz je ale spíše nepřesný. Ačkoli je Village v některých pasážích vyloženě akční záležitostí, jedná se spíše o jakousi kombinaci hororu a akce, která se nebojí místy zpomalit.
Poměrně záhy po začátku hry se Ethan chopí první zbraně (pistole s účinností flusačky, té bez jedu) a střílet bude s výjimkou některých pasáží až do závěrečných titulků. Nicméně v tradici série nepřátelé vydrží nemálo zásahů a munice není zrovna dostatek. A tak platí jednoduché pravidlo: střílej, nebo utíkej. Ze začátku navíc ustojíte souboje jen s menšími skupinami nepřátel. Na ty větší jednoduše nezbude munice a nožem vlkodlaka neubodáte. To se v průběhu hry změní a Ethan si osahá i účinnější zbraně, včetně tradičních kousků z předchozích dílů. V soubojích si Ethan může a leckdy musí pomoci využíváním prostředí. Po vesnici a okolí jsou tak rozmístěny červené barely (k čemu asi slouží?), některá místa lze zabarikádovat a nepřátele z dočasného bezpečí ostřelovat a za zmínku stojí i nášlapné miny a jiné výbušniny. Ty budou vaším kamarádem více, než byste si přáli.
Akci rovnocenným prvkem je průzkum prostředí. V tomto ohledu Village přebírá prvky zejména z posledních třech dílů série. Ethan tak v jednotlivých lokací bude nalézat munici, materiály na její výrobu a všemožné další předměty a harampádí. Pro ulehčení je hráčům nápomocna mapa, znázorňující již vybraná místa a různé orientační body. Hlavní hrdina na jednu stranu občas ustojí i nemožné, na druhou stranu trpí bolestmi zad, takže nekonečný inventář nečekejte. Naopak management inventáře je herním prvkem. Nejednou se hráč ocitne před volbou, zda sebere jeden předmět za cenu jiného. A pokud vás honí partička lykanů, poklidné rozhodování to zrovna není.
Posledním stěžejním prvkem hry, a zde je více než zjevná inspirace čtvrtým dílem série, je vylepšování zbraní a samotného hrdiny. Mezi jednotlivými lokacemi se Ethan setkává s prostorově výraznějším obchodníkem – vévodou (the Duke). Tomu lze prodat cokoli, co má Ethan u sebe, a za obdrženou herní měnu nakoupit zbraně, vylepšení zbraní a všemožné zásoby. Zde musím ocenit, že vesnickým boháčem se Ethan nestane a všechna vylepšení v rámci jednoho průchodu koupit prostě nelze. Capcom tak opět nutí hráče pečlivě volit, co opravdu k dalšímu postupu potřebují. Herní měna je přitom také odměnou za zabité nepřátele (ty opravdu zabité, ne pouze ležící na zemi). Několikrát jsem se proto přistihl v souboji s nepřáteli, okolo kterých bych jinak trénoval vytrvalostní běh, jenom abych měl dost peněz na konkrétní vylepšení. Capcomu proto sluší velká pochvala za herní ekonomiku. Oddaným fanouškům série jistě udělá radost i odkaz vévody na obchodníka z Resident Evil 4.
Po pár hodinách se postupně proplížíte, prostřílíte a doběhnete k prvnímu bossovi, poodhalíte hlavní zápletku a … vrátíte se do vesnice. Capcom nevybral podtitul náhodně. Středobodem hry je právě zpustošená vesnice, která slouží jako spojovací článek mezi ostatními hlavními lokacemi. Ty jsou celkem čtyři a na konci každé čeká hráče závěrečný boss. Hra tedy rozhodně není koridorovou záležitostí, i když takové pasáže v ní existují. Otevřený svět ale také nečekejte. Po každém návratu do vesnice jsou nicméně hráči zpřístupněna další místa k průzkumu díky novému vybavení. A dlužno dodat, že hra umí odměnit vesnické průzkumníky. Ti ostatní si naopak nesáhnou na nemalou část herního arzenálu.
Připomeňte si Resident Evil 7:
Přestože je poslední Resident Evil akčnější než jeho předchůdci, nesouhlasím se sentimentem, že se nejedná o hororovou hru. Hra je spíše zdařilým výběrem úspěšných prvků všemožných her pohybujících se na spektru akce – horor. První vedlejší lokace zavede hráče do zámku lady Dimitrescu (jehož skutečnou předlohou je mimochodem novorenesanční zámek Peles v rumunských Karpatech). Zde je naprosto zjevná inspirace druhým dílem, včetně časovače v podobě nesmrtelné tři metry vysoké dámy, pro kterou Ethan není nic víc než kvalitní ročník červeného vína. Hráčům, kteří pro stres z Mr. X nedohráli remake druhého dílu, bych tedy Village rozhodně nedoporučoval. Během celé druhé lokace pak Ethan nemá k dispozici žádné zbraně (ani při střetnutí s finálním bossem lokace) a vůbec celá tato pasáž vypadá, jak kdyby jí Capcom outsourcoval Frictional Games (ti stojí např. za herní sérií Amnesia). Teprve při procházení třetí vedlejší lokace hra začne přidávat na plynu (čtiěte střelbě) a od čtvrté a poslední vedlejší lokace se už jedná o ryze akční jízdu až do závěrečných titulků.
A jak tedy poslední díl Resident Evil dopadl? Řekl bych, že skvěle. Capcomu se úspěšně podařilo sloučit vícero herních prvků do jedné zábavné a ucelené hry a zaplať matce Mirandě, ze hry není rumunská bramboračka (ciorba de legume). A takové riziko nebylo malé, zejména když se série Resident Evil tradičně soustředila na komornější skladbu herních mechanik.
Asi nejzásadnějším poselstvím této recenze je, že poslední Resident Evil baví. V první polovině hru táhne především skvělá atmosféra, výtečně zpracované prostředí a zajímavý příběh. Souboje jsou minimálně obstojné, i když si dokážu představit frustraci některých hráčů (zejména u konzolové verze, přece jenom je asi přirozenější střílet z první osoby myší). Průzkum prostředí je tradičně na vysoké úrovni a hra motivuje hráče k opakovanému hraní (k dispozici je mód new game+, který zachová hráči vylepšení z předchozího průchodu, a odemykání vyšších obtížností). A pokud něco Capcomu opravdu jde, tak jsou to cutscény a kvalita zpracování postav a prostředí. Při pohledu na některé postavy jsem vlastně litoval vývojáře, protože takové množství detailů muselo být vykoupeno nejednou noční směnou. Akčnější tón druhé poloviny hry pak sice nemusí být pro každého, ale i tak jsem byl dobře zabaven až po skolení posledního bosse. Ocenit musím i návrat herního módu Mercenaries (arénové souboje s nepřáteli na čas). A byla chapadla, takže za mě plus.
Na druhou stranu hra rozhodně není bez přešlapů. I na poměry Resident Evil je ve hře překvapivě malé množství druhů nepřátel. Village se omezuje na několik málo základních typů a jejich vylepšené verze. Takže více méně potkáváte stejná monstra furt dokola. Souboje s bossy jsou sice zajímavé a povětšinou zábavné, ale občas až moc ustřelené (ruku na srdce, kdo by to od Resident Evil nečekal). A bohužel musím říct, že poslední vedlejší lokace je asi nejméně nápaditá a zábavná z celé hry. To by samo o sobě nevadilo, pokud by nebyla tou nejdelší z celé hry. K tomu si přidejte otravné nepřátele, monotónní prostředí a nutnost častého návratu do stejné místnosti. Výsledkem pro mě byla při nejlepším průměrná pasáž, tvořící dobrou čtvrtinu hry. Vyvrcholení příběhu je pak samozřejmě otázkou vkusu. Já osobně jsem byl zabaven a spokojen, nicméně některé zvraty a celkové zasezeni Village do světa Resident Evil nemusí všechny oddané fanoušky potěšit.
Samostatnou kapitolou je technické zpracování. Hned z první musím konstatovat, že hra vypadá nádherně. Navíc jde o první titul od Capcomu, který využívá technologii Ray Tracing. A nutno okamžitě dodat, jedná se o jednu z nejlépe vypadajících RTX her vůbec. Nasvícení dělá divy a rumunská vesnička se pod rouškou RTX stává až strašidelně uvěřitelným místem všudypřítomného zmaru. Za zmínku stojí i zámek Dimitrescu, kterému RTX také děsivým způsobem přidává na uvěřitelnosti. V ostatních lokacích jsem zas tak pozorovatelný rozdíl nezaznamenal. V každém případě je Village v těsném závěsu za Cyberpunk 2077 a Metro Exodus ve využití RTX a na celkovém zážitku ze hry je Ray Tracing u Village prostě poznat. Technické zpracování žene nahoru i vcelku slušná optimalizace. Hra na mě mimochodem působí, že jednoznačně cílí na úroveň 60 fps, když poklesy pod tuto úroveň jsou docela znatelné (hra je méně responsivní a je cítit imput lag). A pár poklesů pravděpodobně zažijete.
Pozitivem je, že RTX je k dispozici majitelům posledních dvou generací grafických karet od AMD i nVidie a poslední generace konzolí. Negativem je nedostatečná optimalizace herního enginu (RE Engine). Zaznamenal jsem při překročení prahu jedné místnosti do druhé i poklesy okolo 40 až 50 fps. A to se bavíme o hraní na RTX 3090. Na představu, že si hru zahrajete ve 4k s RTX při alespoň 60 fps, tak můžete rovnou zapomenout (není výjimkou i pod 30 fps na RTX 3090). Při snížení některých detailů se lze dostat na přijatelnější čísla, přesto nečekejte zázraky. Totéž víceméně platí i pro QHD rozlišení, kde je rovněž obtížné dostat se na stabilních 60 fps (pravidelně hra běžela okolo 40 až 50 fps).
Resident Evil je tradičně multiplatformní záležitostí a PC verze naštěstí dopadla opět vcelku dobře. Nemohu se ale prostě nezmínit o ovládání klávesnicí a myší. Po posledních několika dílech začínám totiž vývojáře z Capcomu podezírat, jestli nehrají nějakou interní hru o ještě stupidnější ovládání než v předchozím díle. Ovládání inventáře je z nepochopitelného důvodu horší než v předchozích dílech. Klávesové zkratky mohly být zvoleny snad jen losem (a ne všechny jde přenastavit), ovšem s vyloučením těch z předchozích dílů. Ovládání mapy je doslova nepraktické. Hra tak působí (a ruku na srdce, bude tomu tak), že je primárně určeno ke hraní na ovladači.
Přes uvedená negativa je stále Resident Evil Village velmi kvalitní hrou, kterou je zábava hrát a která se snaží posunout slavnou značku o kus dále. Village nevymýšlí nové mechanismy a není zrovna originální, na druhou stranu zdařile přebírá vymyšlené a hráči osvědčené prvky. Výsledkem je hlavně zábavná hra na pomezí akce a hororu v mistrovsky zpracovaném prostředí. Máte-li navíc rádi mytologii východní Evropy, poté bych nad koupí dvakrát neuvažoval.
