nahoru

Returnal: Výlet mezi emzáky, kde vás každá smrt vrátí na začátek. První hra na Playstation 5 není pro každého

Martin Bartkovský4. května 2021 • 06:15
Trailer na hru Returnal
• video: 
Sony Playstation

Zatímco konzole Playstation 5 byla oficiálně vydána už v listopadu 2020, řada hráčů si ji do teď nemůže pořídit. Ať už kvůli pandemii covidu či krizi na trhu s grafickými kartami a čipy, nové konzole jsou zkrátka nedostatkové zboží. Hráče to ale nemuselo příliš mrzet, protože velká exkluzivní hra pro pátou generaci dosud chyběla. To se změnilo 30. dubna, kdy vyšel Returnal. Musíte si kvůli ní PS5 pořídit? Asi ne. Drsná mimozemská akce je výborná hra, ale davy hráčů mohou zůstat v klidu. Tenhle kousek si oblíbí jen úzká skupina z nich.

Roguelike hry zažívají v poslední době velký vzestup. Mechanika spočívající v tom, že stále dokola (každá smrt vás vrací na začátek) procházíte náhodně generované levely, zlepšujete svou postavu i schopnosti, až to nakonec projdete komplet celé, si našla své publikum. Loňský Hades ukázal, že tudy by cesta mohla vést. A letošní Returnal bere tento žánr ještě o level dál. Cesta k jeho dohrání je ale dlážděna vaší frustrací, potoky potu a možná i hromadou rozlámaných ovladačů.

V Returnalu se vžijete do role Selene Vassos. Astronautka společnosti ASTRA byla sestřelena na orbitě planety Atropos. Po přistání se vydává na průzkum a zjišťuje, že je odsouzená prožívat hororovou verzi filmu Na Hromnice o den více. Pokud při setkání s nepřátelskými mimozemšťany zemře (a že se to děje hodně, opravdu hodně často), vrátí se na úplný začátek do momentu přistání. Při prozkoumávání planety odhaluje svůj zamotaný příběh i mrtvoly svých předchozích já. Postupně se zdokonaluje, cestuje mezi různými světy i dimenzemi a snaží se přijít na to, jak tuto smrtelnou smyčku ukončit.

Cítíte se jako Tom Cruise

Pokud jste žádnou rougelike hru nehráli, pak vám pro ilustraci může posloužit film Na hraně zítřka s Tomem Cruisem. V kůži Selene se ocitáte ve stejné smyčce a při každém kole se snažíte co nejvíce zdokonalit a pobít co nejvíce emzáků. Vylepšujete statistiky obrany i léčení. S počtem zabitých nepřátel a sebraných předmětů stoupá i kvalita nalezených zbraní. Díky herní měně si můžete koupit lékárničku nebo extra život. Po každé smrti se ale tyto schopnosti resetují. Některé předměty jsou však permanentní a restart smyčky na ně nemá vliv. Hra neobsahuje výběr obtížnosti, jediné, co vám může pomoci, je automatické míření, kde si volíte tři stupně asistence. Jinak to jste jen vy a vaše reflexy vs. nekonečná armáda příšer.

Returnal je těžký. Opravdu dost těžký. Vědomí, že vás špatně načasovaný skok nebo neuvážené naběhnutí do místnosti plné nepřátel může stát hodinu pečlivě budovaného postupu, vás sžírá celou hru. Nutí vás kalkulovat a hodnotit rizika. Vydám se už teď na bosse a zkusím štěstí, nebo risknu ještě jednu arénu, ve které na mě číhá několik minibossů, ale ze které může padnout lepší puška? Na to si musíte přijít sami. Mechaniky jsou nicméně intuitivní, a i když je jich poměrně dost, v tom hlavním se zorientujete ještě před první smrtí.

Hra vás rozhodně za ručičku přehnaně nevodí. Roboty se štítem zkrátka na začátku ničím nezabijete a musíte se jim vyhnout do doby, než si odemknete jejich likvidátor. Některé dveře v prvním světě otevřete až po porážce dvou bossů o mnoho hodin později, voda vás zabijí bez varování opět do chvíle, než si odemknete možnost se do ní ponořit. A jak jsem už psal, každá smrt zatraceně bolí.

Řežba jako ze staré školy

Level design je zábavný, planeta vypadá správně pošmourně a pohybovat se na ní dá poměrně plynule. Nepřátelé jsou jedním slovem roztodivní – jednu chvíli bojujete s podivnými psy s chapadly místo hlavy, následně vás žere obří netopýr, pak na vás skočí chodící strom a svým laserem vás usmaží robot s designem golema. Jejich útoky mi připomínaly staré arkádové střílečky typu Galaga, kdy je na obrazovce tolik barevných projektilů, že jen skáčete na všechny strany a doufáte, že vás nic netrefí.

Kromě zbraní sbíráte ještě různá mimozemská vylepšení a příjemnou mechanikou jsou paraziti – malé potvůrky, které se vám přichytí k ruce a jednu vaši vlastnost umocní, druhou oslabí. Pak tu je herní měna na nákupy vylepšení, zelený nerost slouží jako lékárnička a fialovou barvu mají nerosty, za kterých se dají nakupovat výborná vylepšení, mohou vám ale způsobit i selhání obleku a s ním spojený úbytek zdraví, sníženou obranu nebo účinnost zbraní.

Za Returnalem stojí studio Housemarque a na výbornou ve hře funguje nový ovladač DualSense. Haptická odezva příjemně napodobuje třeba kapky deště a různé směry vibrací vás zase upozorní, odkud se blíží nepřítel. Adaptivní triggery na zadních páčkách jsou pak regulérní herní mechanikou a dobře slouží k aktivování primárního a sekundárního útoku zbraně. Hned v úvodu hry vás pak uchvátí prostorovost zvuku, kdy se pohled přepíná z helmy do třetí osoby a naopak. Hra bohužel neobsahuje české titulky, a i když se v ní moc nemluví, část příběhu si musíte dočíst v anglicky psaném kodexu. Velmi dobrý je i technický stav hry, kdy mi Returnal během několika desítek hodin nepadl ani jednou.

Returnal je skvělá řežba, u které si ani na minutu neodpočinete. Příběh je spletitý a celkově jde o hodně kreativní dílo. Sony se musí přiznat odvaha za to, že jejich první velká exkluzivita pro konzoly páté generace je zrovna tato hra. Styl „všechno, nebo nic“ rozhodně nesedne každému. V době, kdy je moderní hry zlehčovat, působí Returnal jako záblesk ze staré školy, kdy herní progres nešel ukládat a vy jste tak každý den po škole začínali znovu. Rozhodně to není titul, u kterého si zarelaxujete po dlouhém dni. Kvůli tomu ji jeden typ hráčů mine a ten druhý ji pak odloží po opakovaných výprascích hned u prvního bosse. Kdo přežije a vytrvá, bude odměněn velkou dávkou endorfinů při dobytí každého nového levelu.





Diskuse ke článku