nahoru

HROT: Braňte československý lid a socialismus! Před Šemíkem v gasmasce

Jan Studnička 7. května 2021 • 13:30
Trailer na hru HROT
• video: 
Spytihněv

Pokud trochu hrajete hry, nejspíš jste zachytili, že se nedávno do předběžného přístupu dostala česká retro střílečka od studia Spytihněv. A pokud jste jako já, řekli jste si, že ji necháte retro fajnšmekrům a vy dál budete smažit poslední Assassin’s Creed. Jenže to by od nás všech byla ohromná chyba. HROT je něco, co si každý dospělý český gamer musí zahrát. 

U českých filmů se často vede diskuse o tom, jestli mohou fungovat i pro někoho, kdo nemá český kulturní background. Jestli budou na Američana fungovat Pelíšky, když nemá tušení, co se stalo v srpnu 1968, případně ví, ale nemá dostatek kontextu k tomu, aby pochopil, jak strašná rána to byla pro náš národ. 

My bychom se jako Česko rádi vnímali jako most mezi Západem a Východem. Jsme de facto západní země, která ale byla velice dlouho uvězněná v kulturním rámci východní Evropy. Tahle dualita často stříká z televizních seriálů, k nimž nějaká televize koupila práva na předělání. Zlatým příkladem může být třeba britský seriál Life on Mars. Příběh o poldovi, který se propadne časem do sedmdesátých let. Ve Světě pod hlavou, verzi od České televize, se polda propadne na začátek osmdesátek, ale… implikace jsou v Československu najednou mnohem nepříjemnější než v Británii, že. A dost možná pro běžného Brita naprosto nepochopitelné. 

Takže nastává otázka: Existuje nějaký typ mediálního obsahu, který dokáže vystihnout obojí? Kniha, film, komiks, cokoli, v čem se snoubí náš hlad po kvalitním západním contentu, bude srozumitelné ve světě a zároveň tematicky nebo esteticky vyjde z toho slovanského pekla, kterému říkáme východní Evropa? 

Existuje. Je to Bez vědomí Ivana Zachariáše. A pochopitelně střílečka HROT. 

Slav jsem a Slav budu

HROT vychází mechanicky z původního Quaka, těžko byste asi našli západnější hru. Na jeho vývoji se podílela tři studia, dvě americké, jedno britské, a v polovině devadesátých let představoval menší revoluci, protože dokazoval, že každá střílečka nemusí být úplně jako DOOM. Možná že Quakovi přímo vděčíme za to, že se FPS hrám přestalo říkat „doom-like” hry. 

A na tuhle kostru natáhl developer Hrotu dystopickou vizi 80. let v Československu. Tedy abychom byli kompletně upřímní, engine si vytvořil sám, ale inspirace je zřejmá. Na tom ale v nejmenším nezáleží, protože mechanika a engine je jenom vehikl pro jízdu, která vás s HROTem čeká. 

Nesmíte čekat žádný velký děj, v tomhle je hra věrná devadesátkové tradici. Prostě se proberete v krytu civilní obrany a jdete vraždit monstra, která se prohánějí Prahou po nějaké „blíže nespicifikované katastrofě”. Páč se píše rok 1986, spousta hráčů se domnívá, že jde o přepálený Černobyl, ale vzhledem k tomu, že v jednu chvíli se obloha změní v černý vír, a dokonce bych přísahal, že jsem v jednom levelu viděl zřítit se z nebe sovětského kosmonauta, troufl bych si říct, že má hrdina na krku větší problém než Černobyl.

Opravdové vyprávění vychází z prostředí. Všechny aspekty totalitního Československa jsou akcentovány. Priory jsou masivnější, Tatramatky hlasitější, baráky krabicovatější, auta poruchovější a komunistická hesla ještě dementnější. Zvlášť v kontextu hry. Není nad to stát pod nápisem VŠE, CO MÁME, PRO MÍR DÁME! a srpem a dvaapadesátkou pistolí masakrovat všechno, co vám přijde pod ruku. A že je co masakrovat. Divné postavy v plynových maskách, tlusté postavy v plynových maskách, koně v plynových maskách, vyzáblé postavy v plynových maskách… a pavouky. Jako zmutované sekáče. A létající hlavy, co vypadají jako Lenin. A sovětské bojové helikoptéry. A tři bosse, kteří jsou příliš super na to, abych vám je tady prozradil. 

Levely, mezi kterými nechybí stanice metra, kulturák, Vyšehrad (s příjemně Wolfenstein atmosférou) nebo Vítkovský památník, jsou narvané socialistickými eastereggy a tajemstvími, zpodkterých sem tam občas vykoukne odpor obyvatelstva. #StojímeZaDubčekem

A další levely budou přibývat, hra je pořád v předběžném přístupu. V současnosti si můžete zahrát celou jednu epizodu pod názvem „Polib mě, Gustave”, která má osm levelů, a horde mode. To vše v pěti obtížnostech. Na té jednodušší straně spektra jsou obtížnosti jako Mazák a Bažant a pro hardcore střelce je obtížnost Spalovač mrtvol. 

Labutě, vole

Na začátku jsme si řekli, že HROT stojí zhruba na stejné pozici se seriálem Ivana Zachariáše Bez vědomí. V tom smyslu, že mají západní kvalitu, ale neštítí se toho, odkud vycházejí. Naopak. Nicméně jsou obě prezentovatelné v zahraničí. Každé dílo ale trochu jinak. Zatímco Zachariáš příběhem a dějem chytře vysvětluje zákonitosti světa tak, aby dokázal situaci pochopit i člověk bez znalosti kontextu, HROT všechny neználky okázale ignoruje a ještě na naši východovost přitlačí. A to vytváří v hráčích, kteří vědí o osmdesátých letech v Československu kulové, zajímavý efekt. 

V zahraničních recenzích se objevují různé příklady tohohle jevu, ale nejvíc mě zaujal youtuber Gman, který svým divákům v recenzi ukazoval náměstí s labutím kolotočem. Známe ho všichni z poutí. Gman ale vykládal něco o surreálnu a kafkovitosti. Pochopitelně, protože Australan Gman ví prd, co jsou labutě. Jasně, že mu to přijde jako surrealistický výjev. 

A tak se stane, že se hra líbí všem, jen si z ní každý bere něco jiného. Jak to má u správného umění být. HROT je umělecký kus, který se teď dá pořídit na Steamu za sedmnáct eur, a jeho cena dál poroste. Pokud se berete jako hráč a Čech aspoň trochu vážně, měli byste ho mít ve sbírce.

Jan Studnička




Diskuse ke článku