Je 28. únor 1883 a v Praze se právě odehrává historický milník, který nám dnes možná nepřipadá tak důležitý, ale skutečně je. Na Staroměstském náměstí se instalují elektrické lampy, místo těch plynových - produkt z dílny takzvaného českého Edisona Františka Křižíka. Tím ale nadějný vynálezce zdaleka nekončí.
Život Františka Křižíka byl od počátku poznamenán nuznými poměry, do kterých se narodil. V 15 letech pochodoval z Plzeňska do Prahy tři dny pěšky, aby mohl nastoupit na školu. Kvůli chudobě nakonec ale ani neodmaturoval. Jeho nadání naštěstí uchvátilo jednoho z učitelů z vysoké školy, který mu studium zařídil i bez maturity. A tak se z chudého mladíka stal inžených elektrotechniky.
Mýty a fakta o současných elektromobilech najdete zde >>>
Právě elektřina ho uchvátila a totálně fascinovala, ve své první práci u železnice sestrojil elektrické návěstidlo a další věci, čímž získá velký obdiv i peníze. Na světové výstavě v Paříži mu učaruje elektrické osvětlení, které má spoustu výhod a celou řadu nevýhod. Křižík lampu ve své domovině vypiluje a o tři roky později s vynálezem obloukové lampy získá zlatou medaili na Mezinárodní elektrotechnické výstavě.
V Česku to pak rozjede ve velkém a již brzy je stálé elektrické osvětlení v Písku jako v prvním městě v celém Rakousko-Uhersku. Podobně jako právě Edison, ke kterému je přirovnáván, se ale po úspěchu prvního vynálezu nezastaví a přichází s dalšími věcmi - elektrickou tramvajovou tratí, elektrickou železniční tratí i elektrickým či hybridním motorem, který poháněl primitivní automobil.
Podobně jako Edison i Křižík podporoval stejnosměrný proud, což pro nich znamenalo vlastně hořký konec - tzv. válku proudů v USA a pak i v Česku vyhrál střídavý proud a s ním u nás Emil Kolben. Kvůli němu skončila Křižíkova fabrika v insolvenci a její jmenovec v důchodu. Přesto je jeho přínos vědě absolutně neuvěřitelný a nezpochybnitelný.
