Budapešť je nejen hlavní město Maďarska a má nejen krásné termální lázně a jeskyně zatopené termální vodou přístupné veřejnosti, ale má také zajímavé památky z období Římské říše a období okupace muslimskou Osmanskou říší. A právě Budapešť jsem se rozhodl před pár dny s kolegou navštívit v rámci své pracovní cesty. Mimochodem, víte, že co se týče vzdálenosti, je nám z Frýdku-Místku Budapešť o něco málo blíže než taková Praha? Do Budapešti jsme to měli autem zhruba 334 km a do Prahy to máme autem 354 kilometrů mimo dálnici a po dálnici to máme dokonce 384 kilometrů.
Původně jsem letos zvažoval využít pracovní povinnosti v Rumunsku k týdenní dovolené v této zajímavé zemi, ale kvůli omezením v souvislosti s koronavirem jsem nakonec pracovní věci vyřešil přes internet a využil pracovní cestu do maďarského hlavního města Budapešti, kde jsem zajistil cenově velmi výhodné ubytování pro dvě osoby v samotném centru města včetně parkování v podzemní garáži.
Po příjezdu do Budapešti jsme se ihned ubytovali v hotelu, obsluha hovořila obstojně rusky a anglicky a po vyřízení formalit jsme si dali malou procházku po Budapešti. Jak jsme záhy zjistili, podařilo se nám sehnat dost výhodně hotel v proslavené čtvrti Bulinegyed (Pártyčtvrť), která vznikla na území bývalé židovské čtvrti.
Druhý den jsem vyrazil splnit pracovní povinnosti a současně s tím jsem chtěl navštívit několik zajímavých míst v samotné Budapešti. Dnešní město vzniklo totiž na místě římského městského osídlení zvaného Aquincum – původně římský vojenský tábor, který se postupně proměnil ve významné město na této části hranice Římské říše. Samotná Budapešť vznikla spojením dvou měst – Budína a Pešti v roce 1873 n. l.
Cestou k pozůstatkům Aquinca jsem se zašel podívat i na unikátní pozůstatek muslimské přítomnosti v této oblasti. Muslimská Osmanská říše oblast okupovala od roku 1541 n. l. trvale až do roku 1686 n. l., kdy město dobyly spojené vojenské síly křesťanských vládců a papežského státu za účasti dobrovolníků z celé Evropy včetně Čech, Moravy a Slezska.
Oním pozůstatkem muslimské přítomnosti v Budapešti je hrobka islámského světce Gül Baby ze súfijského řádu bektašíja, který byl známým básníkem a přítelem vládce Osmanské říše Sulejmána I., zvaného Nádherný. Gül Baba měl zahynout během či snad těsně po dobytí Budína muslimskými vojsky roku 1541 n. l. a byl pohřben na místě, kde třetí budínský paša později nechal zbudovat jeho mauzoleum v tradičním stylu. V samotném Maďarsku si obyvatelé vytvořili legendu, že Gül Baba přinesl do této země růže, proto se mu i lidově říká Otec růží.
Hrobka tohoto muslimského světce měla pohnutý osud. Poté, co habsburská říše získala definitivně kontrolu nad Budínem v roce 1686, byla hrobka zrušena a přeměněna řádem jezuitů na katolickou kapli. Později budovu získal jistý János Wagner, který dovolil muslimům konat k hrobce náboženské poutě. Nakonec byla hrobka počátkem 20. století opravena za přispění Osmanské říše a dnes je v majetku Turecké republiky, která ji opravila a udržuje ji veřejnosti přístupnou. Součástí hrobky je malé muzeum a zahrada s kavárnou. Za pozornost jistě stojí, že nedávnou nákladnou rekonstrukci hrobky podpořil i maďarský premiér Viktor Orbán, který se zúčastnil i slavnostního otevření opravené stavby se současným tureckým islamistickým prezidentem Erdoğanem.
Mezi další památky z dob muslimské okupace patří lázně Rudas (postaveny muslimy v roce 1550 n. l.) a lázně Király (původně postavené muslimy v 16. století, dodnes si zachovaly spoustu typicky islámských prvků, například kopuli a vnitřní bazén). Ale tyto lázně jsem nestihl navštívit. Od hrobky Gül Baby jsem se vydal pěšky k muzeu a vykopávkám římského města Aquincum.
Samotné římské Aquincum vzniklo v blízkosti původně keltského osídlení kmene Eravisků. Název města Aquincum je latinizovanou podobou původního názvu keltské vesnice Ak-ink („vydatná voda“), což odkazuje k hojnosti termálních pramenů v této oblasti. Archeologické nálezy dokládají v oblasti přítomnost dřevěného tábora již za vlády císaře Tiberia (42 před n. l. až 37 n. l.). V tomto městě například sídlila slavná římská Legio II Adiutrix (II. pomocná legie), kterou do oblasti převelel římský císař Traján kolem roku 120 n. l.
Osobně mne trochu mrzí, že jsem cestou k muzeu Aquincum neviděl ani jednu směrovku ukazující směr k tak významné kulturní památce. Bohužel, celkově jsem nabyl dojmu, že v Budapešti si moc nelámou hlavu s častým opakováním směrovek, mají-li je vůbec. První směrovku jsem nalezl až 140 metrů před muzeem a ukazovala, kde je parkoviště pro automobily. Samotné muzeum se nachází nedaleko velkého nákupního centra.
Muzeum Aquincum se skládá z moderní budovy s expozicí nálezů z této oblasti včetně unikátních vodních varhan nalezených zde na počátku 20. století. Samotný venkovní prostor tvoří vykopávky části antického Aquinca a rekonstrukce některých objektů včetně venkovní výstavky velkého množství nalezených náhrobních stél, figurín apod. Bylo nalezeno i pět svatyní boha Mithry, který byl velmi populární u části římských vojáků.
Mimo muzeum v centru Budapešti se nachází vojenský amfiteátr, který byl vybudován za vlády římského císaře Antonina Pia roku 145 n. l. Druhý budapešťský (mnohem menší) civilní amfiteátr byl vybudován přibližně v letech 250 až 300 n. l. a nachází se kousek od dnešního muzea Aquinca.
Závěr dne jsem strávil pěší procházkou od muzea Aquinca zpět na hotel. Cestou jsem viděl spoustu zajímavých míst se vztahem k době Římské říše, například vykopávky lázní přístupné pod silničním nadjezdem, Herkulovu vilu s nálezy mozaikových podlah či pozůstatky části římského vojenského tábora. A také příjemné prostředí na Markétině ostrově, kde jsou naopak pozůstatky křesťanských klášterů a vyhlídková věž. Z osobní zkušenosti tedy doporučuji Budapešť navštívit všem, nejen milovníkům římské historie, ale také těm, kdo mají jen zájem o relaxaci. A vzhledem k tomu, že Budapešť opravdu není daleko, je to místo jak stvořené pro víkendový pobyt.
