Viliam Buchert: Přichází svatý Pavel? Nekritické nadšení pro nového prezidenta je chyba
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Generálská revoluce. Flanelová smršť. V kampani někdy i scény v něčem připomínající listopadové dny roku 1989. A nakonec jednoznačný výsledek hlasování, který vynesl do funkce nového českého prezidenta Petra Pavla. V části společnosti i v některých médiích převládlo po vyhlášení výsledků voleb nefalšované, někdy až nekritické nadšení. Po nepodařené plavbě Miloše Zemana v jeho převráceném člunu, se tomu nelze divit. Ale vraťme se rychle na zem.
Pavel působí dojmem, že bude důstojný, spolehlivý a normální prezident. Tímto konstatováním jeho černý předlistopadový puntík neškrtám, ale respektuji, že většina voličů uznala jeho jiné zásluhy a že generála často volila proto, že za žádnou cenu nechtěla Andreje Babiše. Ovšem někteří lidé hned staví zvoleného prezidenta na piedestal, slibují si od něj všechno možné i nemožné, měl by to být kouzelník a šaman. Občas to dokonce působí dojmem, že jakýmsi božím řízením byli do české kotliny sesláni inovovaní svatí – tentokráte najednou Petr i Pavel. Měli bychom se všichni rychle vrátit na zem. Neslibujme si od prezidenta zázraky. Navíc nezdravý aktivismus a nadšenectví nepatří k výbavě, pomocí které máme hodnotit hlavu státu.
Na Pražský hrad přijde Pavel jako plnokrevný politik, který možná někdy pořádně zatopí současné i budoucí vládě. Bude to probíhat kultivovanou formou, na zemanovské nesmyslné výpady můžeme zapomenout. Pokud si někdo myslí, že z něj vymodeluje panáka, který bude prvoplánově sloužit zájmům politických stran, tak se podle mě mýlí. Z Petra Pavla bude spíše politický solitér (to neznamená, že si bude dělat, co chce), který v něčem napodobí slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou a svého rakouského kolegu Alexandra Van der Bellena.
Petr Pavel, i když ho před volbami vládnoucí strany různou formou podpořily, nic Fialovu kabinetu nedluží. Kandidoval s jasnou podporou podpisů od občanů. Dnes slavící strany mu předtím moc nepomáhaly a vyčkávaly. Podle některých politologů to byl záměr, aby viděly, jak bude reagovat Babiš a až podle toho se rozhodnout. Premiér Petr Fiala mi v rozhovoru pro Reflex v květnu loňského roku řekl, že „bývalého člena strany by si za prezidenta nepřál“. Myslím, že to tehdy myslel přesně tak, jak to řekl. V nastávající době bude ale Fialova vláda s Pavlem dobře spolupracovat, protože z obou stran dnes funguje pragmatická chemie. Nebude to ovšem ze strany hlavy státu bezvýhradná podpora kabinetu.
Pavel vůbec nic nedluží ani opozici. S tou bude jednání opatrnější a odtažitější.
Letos a příští rok zřejmě zažijeme v případě prezidenta to, po čem lidi tolik volali – snahu o propojování, ne rozdělování společnosti. Snahu o komunikaci se všemi těmi, kteří za komunikaci stojí. Jenže, pokud se nic zvláštního nestane, čekají Českou republiku zhruba v polovině prezidentského funkčního období Petra Pavla (konkrétně v roce 2025) volby do Poslanecké sněmovny. A za rohem číhá na další kořist predátor s Jezulátkem v kapse – Andrej Babiš. Předvolební kampaň bude jistě opět velmi ostrá a Pavel se před ní neschová. Kdyby pak volby vyhrálo hnutí ANO a podařilo by se mu sestavit vládu, na konsensuálního prezidenta Petra Pavla zapomeňte. V možné politické řeži bude muset vynést na veřejnost pomyslnou bojovou ústroj. A bude po vysněném klidu…
Tex vyšel také jako úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem i Ikiosku >>>
