Prezident Miloš Zeman opět prokázal, že politika je jeho vášní a bere ji jako věc hodně osobní. A že není žádným tuctovým, nevýrazným politikem, který jen jede v zajetých kolejích, vyjadřuje se v opatrných frázích a nedokáže překvapit. Bohužel to ale odneslo vánoční poselství hlavy státu.
V první části se věnoval aktuálním tématům, jak by se od prezidenta čekalo – Ukrajině, energetické krizi a trápící se ekonomice – jakkoliv diskutabilně. Ale budiž. Pak si ale začal budovat vlastní politický pomník.
Druhou část svého proslovu zahájil slovy, že jde hodnotit 32 let v politice – pochopitelně svých. Ale proč si klást malých cílů, ve své osobní historii šel ještě dál. „Za doby normalizace jsem byl spíše objektem než subjektem politiky,“ konstatoval a připomněl, že za své názory byl několikrát vyhozen z práce.
Naposledy pak v září 1989 kvůli svému známému kritickému článku v Technickém magazínu, který podle Miloše Zemana „snad aspoň trochu“ přispěl k sametové revoluci. Což je možná výzva pro historiky, určitě ale ne očekávaný obsah vánočního poselství hlavy státu.
A tím to neskončilo. Končící prezident připomínal milníky své polistopadové politické kariéry. Zvolení poslancem tehdejšího Federálního shromáždění a také předsedou jeho rozpočtového výboru – aby se nezapomnělo.
Chybět nemohl nástup do (nejen) tehdy chřadoucí ČSSD. A pochopitelně její následné pozdvihnutí, což ji nakonec s Milošem Zemanem v čele přivedlo až do Strakovy akademie – a to „hlavním vchodem, a nikoliv vchodem pro služebnictvo“. Na chvíli pak i přešel do množného čísla: „Tato strana měla tehdy sedm procent voličské podpory. Během pěti let tvrdé práce se nám podařilo zvýšit tuto podporu na 32 procent.“
A i dále byli diváci prezidentova poselství občerstvováni informacemi, na které se na druhý svátek vánoční nepochybně těšili. Co všechno skvělého vláda Miloše Zemana udělala (zřízení krajů, profesionalizace armády, privatizace bank, vstup do NATO, stavba Temelína…).
Naopak nepříliš velký prostor prezident věnoval svým dvěma prezidentským obdobím, s několika málo výjimkami jako výměna vedení ČNB nebo nedávné vetování rozpočtu (dříve mu schodky zřejmě nevadily). Více se rozmluvil v otázce českých národních zájmů, které se podle svých slov „snažil jako prezident republiky hájit v první řadě“. Čímž pochopitelně nemyslel svoji slabost pro jisté východní velmoci, nýbrž naši pozici v rámci Evropské unie.
Jakožto svoji „srdeční záležitost“ pak také zmínil svůj vztah k Izraeli a neopomněl připomenout, jak nedávno „s pokorou a úctou“ přijal nejvyšší izraelské vyznamenání. Opět, jak jinak obyvatele země na druhý svátek vánoční potěšit.
A přestože zrada je v křesťanském pojetí spjata nikoliv s Vánocemi, ale spíše s velikonočními svátky, nemohl Miloš Zeman nepřipomenout, jak v roce 2003 dopadl jeho první prezidentský pokus, tehdy ještě na parlamentní půdě: „V důsledku postojů některých vedoucích představitelů sociální demokracie jsem nebyl zvolen.“
A ještě než se slovy „sbohem a šáteček“ rozloučil, stačil si vyřídit účty i se svými dalšími obvyklými terči – politickými komentátory a neúspěšnými politiky. Tedy se „závistivými a zakomplexovanými nulami“, jak doslova řekl. Důstojné hlavy státu, nejen v čas vánoční.
Je pochopitelně na prezidentovi, co si dá do svého vánočního či novoročního projevu. Ale jsou tu i jistá očekávání. Třeba povzbuzení obyvatel ve světle ekonomické krize, výzvy k solidaritě s těmi, co si sami nedokážou pomoct, anebo alespoň nějaké obsáhlejší zhodnocení uplynulého roku. A výhled na rok následující, mimochodem zcela chyběla zmínka o budoucí prezidentské volbě – do obecné se ale Miloši Zemanovi možná nechtělo a konkrétní (tedy jeho podpora Andreji Babišovi) by přeci jen byla nevkusná, anebo přinejmenším netaktická.
Končící prezident se místo toho soustředil na svůj politický život před listopadem 1989 i po něm a na selektivní hodnocení vybraných ekonomických jevů. Ne, že by to nebylo zajímavé poslouchat, ale vánoční poselství hlavy státu si člověk představí jinak. Pokud toto vše měl Miloš Zeman na srdci, mohl si to nechat třeba do nějakého rozlučkového televizního projevu, než v něj přeměnit vánoční poselství.
