Je sobota 1. prosince a brněnské ulice pokrývá první sníh. „Kdo z vás je dnes na slam poetry poprvé?“ ptá se moderátor Martin Vasquez osmi set návštěvníků natěsnaných do klubu Fléda, letošní výkladní skříně české slam poetry. Ruku zvedne dobrá polovina sálu. „Takže pro ty, kteří měli poslední roky hlavu zastrčenou v prdeli, vysvětlím, o co jde!“ Má-li podobné mezery i laskavý čtenář, v hrubých obrysech jde o toto – slam poetry je angažovaná a vtipná, zkrátka živá. Musí jí stačit tři minuty v prvním a tři ve druhém kole. Hned po skončení ji nemilosrdně hodnotí náhodně vybraní porotci. Rekvizity nejsou povoleny a slova mohou pocházet jen ze slamerovy vlastní hlavy. Podívejte se na videozáznam vítězného slamu.
„Takže žádnýho Halase,“ upozorňuje Vasquez a vzápětí trochu zapracuje s publikem – nechá ho uvědomit si samo sebe. Naučí ho potlesk, bučení a „to si děláš srandu“. Pak na pódium naběhne dvanáct hyperaktivních borců a jedna dívka, Karin. Všichni se nadrženě vrtí, sítem regionálních kol neprojde žádný loudal. Pořadatel Tomáš Kůs je obejde s osudím, ze kterého si vylosují startovní čísla. Úsměv ztuhne Tukanovi, má v ruce jedničku – Černého Petra. Vicemistr a favorit, kterým je od prvního vstupu na prkna, která znamenají slam, se do svého výkonu přes nezáviděníhodnou pozici položí příkladně. „Na rohu bloku v Molenbeeku mají děti fleky na triku a mají taky na triku oběti a spoustu objetí a breku všech přeživších i pozůstalých. Mají na triku šlamastyku současnýho globálního věku od Ruska přes Ameriku až po ony důsledky, až po onu politiku zoufalýho fanatickýho výkřiku. Mají to na triku, páč podle některých médií i oni jsou jedněmi z nich.“ Nastaví neúprosné tempo sociální kritiky a expresivní mimiky, porotce k velkorysosti ale nestrhne.
Dave si bere do úst svěrákovskou klasiku
To se podaří až o několik trojminutovek později Davidu Bolechovi známému jako Dave. Vytrhne z kontextu části textů Zdeňka Svěráka, které konfrontuje s realitou. „Lidi se ptali: proč se neusmíváš, je ti snad smutno? Odpovídám předučeně: není nutno.“ Výběrem národního pokladu si udělá cílovou skupinu z celého publika a dostává skoro samé desítky. Ve druhém kole student herectví z DAMU vsadí na umění, které ale na slam poetry mívá vysoký kurz. V absurdní scénce se zákazníkovi přes různé lingvistické šumy nepodaří objednat si kávu. Cílovkou je tentokrát jen divácky erudovanější publikum. Jeho sympatie si Bolech získává, bodově ale své první kolo nedorovná.
Šišlající mistr Dr. Filipitch
Zatím stále úřadující mistr Dr. Filipitch je doslova a do písmene rozlítaný. Před pár hodinami přistál v Tuřanech na pravidelné lince z Budapešti. V pátek absolvoval evropské finále, kde výrazně vylepšil loňské Rimmerovo poslední místo. Expresivně pobíhá, jako by tělem do prostoru kreslil trojrozměrné kaligrafie. Slamuje na téma úzkosti tří minut, které rámcují jeho vystoupení. Jako by na něj ale té reprezentace už bylo dost, místo některého ze svých osvědčených kousků ve druhém kole přečte text, který si napsal anglicky a do češtiny si ho nechal vyplivnout Google translatorem. Šišlá u toho. Publikum rozesměje k slzám, ale porotce nepřesvědčí.
Kam se Ondra Hrabal dohrabal
Obvyklejším přístupem bývá nechat si na druhé kolo ten lepší ze svých slamů. Ondrovi Hrabalovi se láme chleba, je to dnes už jeho čtvrté finále. Buď si odnese vavříny, nebo ztratí motivaci jako Anatol Svahilec. Ten po čtyřech účastech, ze kterých proměnil ve zlato jen tu první, letos mistrovství vynechává a jen zádumčivě prodává knihy u pokladny. Do not rodákovi z Buchlovic (mají tam hrad i zámek) hraje Brno. V prvním kole se zabývá Slováckem. Satira na lokální specifika je v moravské metropoli určitě srozumitelnější, než by byla třeba v Praze. Vyjde to, body jsou vysoké.
TGM vs. Miloš Zeman
Ondra Hrabal cítí šanci, protože na druhé kolo má v rukávu trumf – slam na způsob rapového battlu, ve kterém proti sobě stojí Zeman s Masarykem. Snoubí v něm výraz s významem a pod tíhou okamžiku ho vychrlí patřičně naléhavě. „Klidně sám proti všem budu bránit naši zem, jsem hlavně Čech každým coulem, jebu muslimy, co Němci zvou sem. (...) Ty jsi dement, co neměl nic než jeden dobrý sen a pár židovských friends, co mu založili zem.“ Slamové publikum je tradičně protihradní, ještě naladěné z nedávných oslav sedmnáctého listopadu. „Já jsem měl Čapkovy Hovory s TGM, tobě kokot Soukup kouří v Týdnu s prezidentem-prezidementem. (...) Hledám smysl v tvých kecech jak ty článek od Peroutky. Když vidím tvůj kancl, vidím jenom ruské loutky.“
Pod Hrabalovým hypem se publikum mění v demonstrující dav. Jde z něj divoká, katarzní energie. Pohltí i porotce, kteří mluvčího ocení. Sál ještě dlouho, ve vlnách bouří. Po závěrečném vyhlášení Ondru Hrabala kolegové vzepřou na ramena. Od Kůse dostává poukaz v hodnotě třiceti tisíc korun. Druhou příčku obsazuje nováček finále Garcon, který v Brně zaujal svou obhajobou Pražáků. Jeho nefalšovaná extáze předčí pouhou spokojenost zkušeného Hrabala. Ten se omlouvá, že jako mistr nebude moc úřadovat, protože zrovna odjíždí na půl roku do Anglie. Vláda to tedy bude exilová.
