Děsí vás, že je kamera vašeho notebooku neustále zapnutá a Facebook si dokáže zjistit i to, o čem se vám zdá? Pak si The Circle raději ani nepouštějte. S konceptem ztráty soukromí se tu pracuje tak, že by mohl být solidním zhmotněním noční můry všech paranoiků. Důvody, proč si naopak snímek pustit, jsou dva. Tím prvním je Emma Watson, které to tu neskutečně sluší a kamera ji zabírá takřka celou dobu. Tím druhým je Tom Hanks, jenž ve své roli klonu Steva Jobse, Marka Zuckerberga a Stalina ukazuje krásu minimalistického herectví.
Hned na úvod se přiznám, že jsem stejnojmennou knihu od Davea Eggerse nečetl. Někteří čtenáři ji označují za dílo srovnatelné s románem 1984 a i v kinosále při závěrečných titulcích několik čtenářů hleslo obligátní „kniha byla lepší“. Nevím. Ale i při této neznalosti ve mně na konci filmu vládly rozpaky.
Ve filmu hraje i John Boyega, který je známý jako Finn z nových Hvězdných Válek:
The Circle vypráví příběh o nové sociální síti, která integrovala všechny předchozí, jako byly Facebook, YouTube, Snapchat či vyhledávač Google, do jedné velké platformy. Skrze váš True Life účet sdílíte vše, co se vám děje v reálném čase, fotíte, točíte, sdílíte a ptáte se na cokoliv oddaných pracovníků zákaznické linky. Jednou z nich se stane i mladá Mae (Emma Watson), pro kterou je práce ve futuristickém kruhovém kampusu (velmi podobném novému sídlu společnosti Apple) více než splněným snem.
Charismatický šéf firmy Tom Hanks s vizemi Steva Jobse, všedností Marka Zuckerberga i manýry totalitních diktátorů přednáší o úžasných novinkách, které posunou svět kupředu, dav sborově křičí hesla jako „sdílet znamená starat se“ a mezi soukromí a lež se tu dává rovnítko. Mae se díky svým schopnostem a ochotě nechat se neustále sledovat miliony uživatelů v reálném čase postupně stane ve společnosti hvězdou. Dostane se do nejvyššího vedení a sleduje, jak se svět dobrovolně vzdává soukromí ve prospěch sdílení života s online komunitou. A rozhodne se to změnit.
Začněme tím kladným. Výkony obou hlavních herců jsou v úrovni jejich (nad)standardu. Film táhnou a nebýt této dvojice, nebylo by nejen co dát na plakát, ale i proč film rovnou nesmést do propadliště kinematografických dějin. Také ukutí korporátních okovů se tvůrcům povedlo znamenitě. Futuristické pracovní prostředí, kde se půl dne pracuje a půl dne „networkuje“, chodí na semináře a paří na party s očima upřenýma do inboxu pracovního mailu, kam i v jedenáct večer chodí nové úkoly, se stává v některých firmách realitou. Work-life (dis)balance tu je jak vystřižená z některých současných firem.
Bohužel tím výčet kladů končí. Děj je předvídatelný, motivy hlavní postavy Mae jsou úplně nelogické, zvraty nejsou pěstí, ale přímo kopancem na oko a celkové vyznění jde úplně nikam. Nejhorší roli tu bezesporu dostal John Boyega, který zářil v nových Hvězdných válkách jako uprchlý stormtrooper Finn. Tady většinu filmu jenom nevěřícně civí, říká věci, které nedávají smysl, a pomáhá hlavní hrdince, i když s ní prohodí dohromady asi 4 věty a z toho dvě jsou o tom, jak je party, na které se potkali, super.
Film je tedy hodně nekonzistentní, a i když má hvězdné obsazení, na postavy zapomenete v momentě, kdy vyjdete před kino. Jediným zapamatování hodným momentem je poslední role v životě Billa Paxtona (nejlepšího mariňáka z filmu Vetřelci) a jeho „erotická“ scéna s vakuovou pumpou. A to je také jediný spoiler, který vám tato recenze dá.
