nahoru

Za objev Dunning-Krugerova efektu může bankovní lupič, který přecenil krycí efekt citronové šťávy

Hana Vincourová 22. srpna 2021 • 13:00
Dunning-Krugerův efekt: Čím míň toho víme a umíme, tím víc se přeceňujeme
Dunning-Krugerův efekt: Čím míň toho víme a umíme, tím víc se přeceňujeme
• foto: 
Profimedia

Pamatujete si na párty, kde si pro sebe zabral karaoke člověk, který falešným ječákem servíroval jednu písničku za druhou a zdál se být nadmíru sám se sebou spokojený? Nebo si vybavujete strýčka přes koleno, který hází jednu trapnou hlášku za druhou a připadá si jako král humoru? Takoví lidé jsou dost pravděpodobně ukázkovým příkladem toho, jak se projevuje psychologický jev zvaný Dunning-Krugerův efekt. 

Dunning-Krugerův efekt jde ve zkratce přiblížit jako model, podle kterého mají lidé s nízkými kompetencemi sklony své schopnosti přeceňovat, a naopak ti, kteří ve skutečnosti kompetentní jsou, se podceňují; nebo přesněji řečeno – ve srovnání se sebou přeceňují schopnosti ostatních. Jev poprvé blíže popisuje článek „Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One's Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments“. Studie, na kterých je založený, provedli v roce 1999 psychologové David Dunning a Justin Kruger.

Dunninga a Krugera ke studiím inspiroval těžko pochopitelný případ vykradače bank McArthura Wheelera. Ten roku 1995 vyloupil dvě banky v Pittsburghu uprostřed dne a velmi se divil, když ho po pár hodinách na základě záznamů z kamer dopadli. Wheeler vsadil na jistotu, co se týče účinnosti krytí citrónovou šťávou. Potřel jí celý svůj zevnějšek (včetně očí) a byl přesvědčený, že jej kyselá vrstva učiní neviditelným pro kamery. Po dopadení nemohl pochopit, proč byl neúspěšný.

Facebookem ku zdraví

Zkreslený pohled na vlastní nedostatečné kompetence se týká intelektuálních i společenských schopností. Jako oblasti, kde se zkreslení často objevuje, můžeme uvést třeba výchovu dětí, leadership nebo schopnost dobře vystavěné argumentace. Málo schopní jedinci se pak podle Dunninga a Krugera potýkají hned se dvěma problémy: nejen že dělají špatné závěry a na jejich základě i chybná rozhodnutí; svoji nekompetenci si navíc ani neuvědomují. Studie navíc ukazují, že schopnosti, které nás dělají v určité činnosti dobrými, jsou zároveň potřeba také pro to, abychom takové schopnosti vůbec rozpoznali – ať už u sebe nebo u ostatních. Právě proto dochází k situacím, kdy někteří lidé po pouhém pročítání facebookových diskuzí týkajících se zdraví vnímají svoji odbornost jako dostatečnou k tomu, aby důvěřovali svým vlastním diagnózám a léčebným postupům více než skutečným odborníkům.

 

Originální výzkum přinesl poznatky ze 4 studií. První studie testovala u studentů navštěvujících kurzy psychologie jejich humor. Druhá se zabývala jejich schopností logického uvažování a třetí zkoumala, jak si poradí s anglickou gramatikou. Zásadní bylo, že studenti měli svůj výkon v každé části následně ohodnotit a odhadnout, jak si vedli oproti ostatním. Čtvrtá část studenty opět potrápila logickými problémy (konkrétně šlo o Wasonovu selekční úlohu). V jedné věci se oproti druhé studii lišila. Vědci nejprve nechali podobně jako v předchozích částech studenty odhadnout, jak si v testu vedli oproti ostatním. Potom polovina účastníků prošla krátkým procvičováním logického uvažování. Cílem bylo, aby se zvýšily jejich kompetence v tomto směru. Všichni účastníci studie pak ohodnotili své logické schopnosti a výkon v testu znovu. Následně se projevil další podstatný rys Dunning-Krugerova efektu. 

Ti nejschopnější studenti před procvičováním svoje výsledky a schopnosti podcenili, a naopak ti méně zdatní odhadovali svůj výkon jako lepší, než jaká byla skutečnost. Poté, co si část z nich prošla tréninkem logického uvažování, ti od začátku zdatnější poupravili odhad svých výsledků tak, že se hodně přiblížil realitě. Naopak ti od začátku méně zdatní si ani po absolvování logického cvičení nedokázali uvědomit své nedostatky při řešení testu a nadále svůj výkon (i když už ne tak výrazně) přeceňovali. Zvýšení kompetencí logickým procvičováním nicméně trochu zlepšilo přesnost sebehodnocení i u méně schopných studentů. 

Vím, že nic nevím

Závěry vyplývající ze studie se zdají být lehce bezútěšné – ten, komu něco nejde, nedokáže realisticky dojít k tomu, že mu daná věc nejde. Podle psycholožky Romany Mazalové z Univerzity Palackého v Olomouci přitom Dunning-Krugerův efekt není doménou pouze určitých oblastí života. „Myslím, že tento efekt se může vyskytovat naprosto kdekoliv.  Zkuste si třeba vzpomenout na dobu, kdy byl uveden nový seriál Černobyl. Po zhlédnutí série se najednou objevilo obrovské množství odborníků na jadernou energetiku, přitom si dovedu představit jen málo složitějších věd, než je právě jaderná fyzika,“ vzpomíná Romana Mazalová na konkrétní projev Dunning-Krugerova efektu. Na to, že se s jevem setkáváme vlastně neustále, se o něm podle psycholožky ve společnosti příliš nemluví.

Existuje cesta, jak si i méně schopní jedinci uvědomí své přehnané sebevědomí. Svou nekompetenci lidé odhalí poté, co v dané oblasti více kompetencí získají, a lékem tak může být dovzdělání se nebo trénink.

Pokud bychom chtěli přijít s pozitivními důsledky toho, co vzešlo ze studií Dunninga a Krugera, je zde dobrá zpráva pro ty, kteří mají častou tendenci podceňovat se a nevěřit si. Možná pouze uvízli ve zkreslení popsaného psychologického jevu a ve skutečnosti jsou oproti ostatním mnohem šikovnější, chytřejší nebo schopnější, než si dokážou připustit.

Kdybychom v závěru chtěli Dunning-Krugerův efekt vystihnout v co nejzhuštěnější podobě, dobře nám poslouží Sókratés se svým klasickým „Vím, že nic nevím.“ 

Hana Vincourová


Klíčová slova: věda, psychologie, Dunning - Kruger



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.