nahoru

Molekulární biolog Bouřa a organický chemik Nencka nejen o koronaviru: Z laboratoře to uteklo Číňanům

Kateřina Kadlecová 18. prosince 2020 • 11:00
Molekulární biolog Bouřa a organický chemik Nencka nejen o koronaviru: Z laboratoře to uteklo Číňanům
foto: Nguyen Phuong Thao

K rozhovoru jsme se sešli pouhých dvanáct hodin poté, co molekulární biolog Evžen Bouřa (40) převzal v rámci udílení vědeckých cen Česká hlava vyznamenání pro svůj tým a tým organického chemika Radima Nencky (42) za projekt na pomoc v boji s koronavirem. Jejich týmy v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR společně hledají širokospektrá virostatika, která zabrání šíření a množení plus RNA virů a budou schopna léčit virová onemocnění od „rýmičky“ přes žloutenku typu C po COVID-19.

Zkoumáte SARS koronavirus 2, způsobující COVID-19, od samého propuknutí pandemie. Co za náhodu k tomu vedlo?

Evžen Bouřa: My se plus RNA virům věnujeme dlouhodobě, takže jakmile se objevily zprávy o tom novém, nebezpečném, byli jsme opravdu hodně zvědaví. Čekali jsme jen na to, až se opublikuje genom a budeme moci na věci začít pracovat.

Radim Nencka: K té zvědavosti: jakmile totiž Číňané vyslali do světa zprávu, že mají problém s RNA virem, bylo jasné, že jde o problém poměrně zásadní. Nedávno jsem si mimochodem na internetu přečetl tu nehoráznost, že se Čína pokouší hodit zodpovědnost za koronavirus tentokrát ne na luskouny nebo netopýry, ale konkrétně na Českou republiku! Inu, z laboratoře to pravděpodobně uteklo jim, to si s Evženem myslíme oba.

E. B.: Důkazy pro to mít nikdy nebudeme, totalitární Čína nikdy nepovolí nezávislé vyšetřování, ale je zatracená náhoda, že jediná čínská laboratoř čtvrté, tedy nejvyšší bezpečnostní úrovně, která se zaměřuje na koronaviry, sídlí právě ve Wu-chanu. Na náhody podobného druhu moc nevěřím.

Před pěti měsíci se vám a vašim lidem podařilo metodou rentgenové analýzy vyřešit strukturu koronavirové metyltransferázy. Jak to souvisí s nemocí COVID-19?

R. N.: Tenhle koronavirový protein je jedním z enzymů, které katalyzují proces, jímž se koronavirus snaží obalamutit naši buněčnou imunitu a přesvědčit naše buňky, že virová RNA je neškodná. Instaluje na začátek RNA takovou zvláštní strukturu, čepičku, takže se pak virová RNA chová jako lidská RNA. My v jeho struktuře objevili hluboký kaňon na povrchu proteinu pro vazbu RNA a kolmý, menší kaňon pro vazbu substrátu. Obě tato místa, kavity, jsou vhodná pro vazbu inhibitorů, které by v budoucnu mohly sloužit jako léky proti koronavirům.

E. B.: Jde o jeden z enzymů, bez kterých virus nemůže žít, takzvaný esenciální enzym. Jakýkoli inhibitor, který by tenhle enzym zabil, by zabil i celý virus – stačila by jediná malá, ale správná molekula. Farmaceutické firmy i akademické týmy se snaží vyvinout léky, přesněji molekuly, z nichž každá cílí na jiný virový enzym. My si vybrali tenhle – náš tým není tak velký, abychom si mohli zvolit víc než jeden. Určení jeho struktury je prvním krokem k racionálnímu vývoji léčiv.

V rámci udílení vědeckých cen Česká hlava jste 29. listopadu získali Cenu Czech Republic: The Country for the Future za základní protikoronavirový výzkum. Letos jste o SARS-CoV-2 publikovali čtyři články v prestižních vědeckých žurnálech včetně vysoce impaktovaného Nature Communications

E. B.: A naše druhá nejdůležitější publikace právě vyšla v časopise PLoS Pathogens. Možná je vědecky významnější než publikace v Nature Communications, ale nedá se prakticky využít pro návrh léčiv. Vyřešili jsme strukturu koronavirového N-proteinu v komplexu s RNA, ale nenašli jsme žádné místo, které bychom mohli použít pro vývoj inhibitoru.

Šli jste tedy slepou cestou a bylo to cenné proto, že už se díky vám po ní nikdo nevydá?

E. B.: To ne, my to opravdu neděláme jen proto, abychom našli místo pro inhibitory! Pořád je to základní výzkum: když najdeme něco, co je využitelné v praxi, máme z toho radost, ale rozhodně to není naše jediná motivace. I když náš objev není použitelný pro vývoj léčiv a je v uvozovkách pouze biologicky zajímavý, rozhodně to pro nás neznamená slepou cestu.

R. N.: Za tenhle rok jsme toho s našimi týmy udělali opravdu hodně, a to jsou některé objevy ještě pod pokličkou, zatím jsme je totiž nepatentovali. Hodláme z jedné námi objevené látky dělat léčiva. To probíhá v kostce tak, že nasyntetizujete nějaké látky, které s někým, jako je Evžen, otestujete a zjistíte, že jsou proti něčemu aktivní. Pak děláte s vybranou látkou spoustu dalších testů: Je ta látka toxická? Co dělá se zvířaty? Až poté můžete oslovit farmaceutické firmy. V tomhle případě je to rychlejší – máme skvělé vztahy s americkou společností Gilead Sciences. Její lidi nám pomohli s kontaktem na další farmaceutické firmy, které mají ušlechtilý, filantropický zájem, aby se na léčbu koronaviru něco objevilo. Něco, co by nebylo a priori komerční, zato aby to rychle prospělo všem.

Koncem listopadu mi v Německu při rutinním vyšetření na klinice podával lékař ruku, roušku jsem měla jen já. Mezi řečí mi sdělil, že on se proti COVID-19 rozhodně očkovat nenechá – že je to podobné jako s očkováním proti chřipce, totiž že kmeny mutují a vy můžete jako na potvoru ochořet nějakým novým, a že my s dobrou imunitou vlastně nemáme problém…

E. B.: Souhlasím s tím, že pro jedince s dobrou imunitou je očkování zbytečné, ale rizikových faktorů je víc, třeba diabetes. Mladý sportovec s cukrovkou bude mít velmi pravděpodobně těžký průběh. A pokud jde o srovnání s chřipkou: ty dva viry jsou si podobné v tom, jak se přenášejí nebo že jsou oba z Číny. Velký rozdíl však je, že chřipka velmi rychle mutuje a rok co rok vytváří nové kmeny, protože má segmentovaný genom, jehož jednotlivé části se mezi kmeny mísí. Koronaviry naopak ve srovnání s ostatními RNA viry mutují velice pomalu a virus vypadá léta víceméně stejně.

R. N.: Ještě té nemoci nerozumíme tak dobře, abychom mohli kvalifikovaně tvrdit do detailů, kdo bude mít jaký průběh. Rizikové skupiny by se však rozhodně měly nechat naočkovat; vakcíny chystané Pfizerem nebo Modernou jsou otestované a jedná se zřejmě o nejbezpečnější technologii vůbec. Otázka je, jestli ty firmy stihnou vyrobit tolik vakcín – stěží mají továrny schopné to rozjet ve stamilionové kapacitě. Vakcína od Pfizeru se navíc skladuje v minus osmdesáti stupních Celsia, takže už distribuce bude náročná, běžné ordinace takovými mrazáky nedisponují. Na druhou stranu bylo v České republice potvrzeno přes půl milionu případů a bůhvíkolik set tisíc dalších onemocnělo a vyléčilo se mimo systém; všichni tihle lidé jsou vlastně alespoň do určité míry očkovaní. Mělo by se začít řešit, co s nimi – k jejich vakcinaci není důvod, zdržovalo by to a bylo by to zbytečné, navíc by byli vystaveni riziku vedlejších účinků, byť malému.

E. B.: Vakcína na COVID-19 byla vlastně vyvinuta velice rychle, většinu času ale zabralo ověření účinnosti a bezpečnosti a bohužel i šílená byrokracie. I když umírají statisíce lidí, naše společnost se tak bojí, že by očkovaní měli drobné vedlejší účinky, že ji raději neuvede na trh. Řešení bylo otestovat účinnost na více dobrovolnících poté, co již byla prokázána bezpečnost – vždyť oni potřebovali třicet tisíc lidí a měli je za hodinu přihlášené! Zbytečná byrokracie nás stojí lidské životy.

Vůbec nejvyšší ocenění pro vědce letos získal molekulární imunolog Václav Hořejší. Je to proto, že se díky koronavirové pandemii upřela na vaše obory pozornost veřejnosti?

E. B.: Profesor Hořejší je obrovská osobnost české vědy dlouhodobě. Na Českou hlavu byl nominován myslím potřetí a hlasování bylo, pokud vím, vždy velmi těsné. Když vedl laboratoř, dokázal jako jeden z hrstky lidí publikovat v top tři, tedy ve svaté trojici Cell, Nature, Science, nejvýznamnějších žurnálech, které v přírodních vědách existují. Je to navíc výborný přednášející, před dvaceti lety mě učil na vysoké škole imunologii. Ačkoli se hlavní Česká hlava udílí za celoživotní přínos, profesor Hořejší stále aktivně pracuje – možná i kvůli tomu se s oceněním čekalo.

R. N.: A to je mu sedmdesát jedna! Václav Hořejší si tu cenu bezesporu zaslouží, bez ohledu na momentální popularitu jeho oboru.

Na washingtonském NIH jste, Evžene, jako postdoc po bezmála čtyři roky zažíval mimořádně kompetitivní prostředí – na nejlepších vědeckých pracovištích v USA se o víkendu chodí běžně do práce, dělá se 70 a více hodin týdně a obden se přespává v laborce ve spacáku a vstává se k pokusům jak k miminku… Je tahle pracovitost cestou k lepšímu výsledku?

E. B.: Ano, extrémní pracovitost vede ve vědě k lepším výsledkům. Nezapomeňme ovšem, že ti výzkumníci to nedělají, protože jsou ve vleku systému, ale kvůli sobě. Jsou v těch nejlepších týmech na nejlepších univerzitách, takže když se jim práce povede, publikují třeba článek v Nature a v jejich domovských zemích jim to zajistí dobrý start kariéry.

R. N.: My v Gentu, kde jsem byl na postdoku já, jsme to měli jiné. Belgická kultura je velmi podobná té naší, lidé a jejich návyky jsou skoro stejní, však taky oni a my máme nejlepší pivo na světě. O víkendu jsme do laborky chodili jen já a jeden indický doktorand. Belgičané jsou ale na rozdíl od nás velmi disciplinovaní a nebývale produktivní, měli vždy dobře rozmyšleno, co a jak a kdy budou dělat. My Češi nejsme zvyklí nutit se k efektivitě. Ovšem jejich byrokracie je ještě hrozivější než ta naše, ne nadarmo je Belgie úřednickým centrem EU.

Celý rozhovor si přečtěte ve vánočním dvojčísle Reflexu 51/2020, které vychází 17. prosince >>>

Reflex 51-52/2020





Diskuse ke článku