Pravidelně ji používají studenti na kolejích a lidé v kancelářích, když se nikdo nekouká, sáhnou po ní i hospodyňky. Mikrovlnná trouba ulehčuje vaření a zpříjemňuje nám život. Změnil se i vzhled, pryč jsou doby, kdy zabírala půlku místnosti. Význam kuchyňského pomocníka oslavuje Mezinárodní den mikrovlnné trouby, který připadá na 6. prosince.
První myšlenky na ohřev pokrmů za pomocí elektromagnetického záření lze datovat do 30. let minulého století. Předtím našly vysokofrekvenční radiové vlny využití především v medicíně. Nápad dát je do kombinaci s potravou přišel až v roce 1933 na světové výstavě v Chicagu. Společnost Westinghouse představila obří monstrum, které mělo výkon až 10 kW a záření s frekvencí 60 MHz. Jídlo se ohřívalo mezi dvěma železnými pláty.
Mikrovlnka? Spíš mikrovlna
Do komerčního užití měla mikrovlnná trouba ještě hodně daleko, chicagský experiment neměl výraznější ohlasy. Po válce se nápadu ujal inženýr Percy Spencer, ten se s elektromagnetickým zářením setkal během světového konfliktu. Při jednom z výzkumů zjistil, že se mu rozehřála čokoládová tyčinka, kterou měl v kapse. Tím začalo badání, jak by se jev dal využít v běžném životě.
O dva roky později představila společnost Raytheon produkt Radarange. Téměř půl tunový kolos měl dva metry a visela na něm cenovka 5 000 dolarů (1,2 milionu korun). Spotřebič byl nakonec instalován na první jadernou loď Savannah. Pro představu: první model spotřeboval téměř třikrát víc kilowattů než dnešní mikrovlnky.
Do domácností se pomocníci dostali až v roce 1954, kdy se rozjela sériová výroba. Firma Raytheon poskytla licenci dalším společnostem jako Tappan či Whirlpool. Tyto modely ještě stále chladila voda a byly velmi drahé. Jejich cena se pohybovala kolem dvou a půl tisíce amerických dolarů (55 tisíc korun), v této době se jednalo o mikrovlnky, které byly určeny především do restaurací.
Made in USSR
Zlom nastal v 60. letech, kdy nový vynález pronikl i na japonský trh. Tamní společnost Sharp do přístroje nainstalovala otočný talíř, a tak se pokrm mohl ohřívat rovnoměrně. Zpět do Států, firma Raytheon získala nové kapacity a začala své aktivity směřovat na domácí modely. První mikrovlnka pro hospodyňky spatřila světlo světa v roce 1967, zákazníci za ni zaplatili 500 dolarů (10 tisíc korun).
Postupem času cena klesala, výrobci se snažili zájemce oslovit novými vymoženostmi, a tak od 70. let mikrovlnka disponovala odmrazovací funkcí. To zapříčinilo obrovský nárůst těchto spotřebičů. Dle amerických statistik mělo v roce 1986 zhruba 25 % domácností. O deset let později se číslo ještě zvedlo a zastavilo se na devadesáti procentech.
Popularita rostla i v dalších západních státech. Jak se ale dařilo mikrovlnkám na východ od Berlínské zdi? V Sovětském svazu probíhal výzkum od konce 70. let, do domácností se však přístroj nikdy nerozšířil. Tamní vláda totiž vydala zákaz používání domácích mikrovlnek z bezpečnostních důvodů. V ostatních satelitních státech to bylo jiné, americké společnosti do nich své produkty dodávaly, ale většinou byly podpultové a běžný občan na ně nedosáhl.
To ostatně připomíná i reportáž Československé televize z jídelen v Gottwaldově. Tamní kuchařky využívaly mikrovlnnou troubu sovětské výroby k ohřevu. „Trvá to zhruba čtyři minuty,“ říká redaktor. Dnes jsou mikrovlnky nedílnou součástí našich životů.
