Prezident Vladimir Putin posunul své uvažování, když přirovnal ruskou invazi na Ukrajinu k severní válce v dobách cara Petra Velikého. Žádná území prý nedobývá, ale vrací je zpět. Tím padají často šířené konstrukce, že válečný konflikt je čistě rusko-ukrajinská věc.
Tragický konflikt na Ukrajině přerůstá v opotřebovací válku. Putinem původně naordinovaný blitzkrieg narazil na tuhý odpor. Úměrně tomu narůstá jeho nenávist vůči Ukrajincům za to, že brání svoji zemi i za cenu krutých obětí, a vůči celému Západu za to, že jim proti očekávání pomáhá.
Hrozby jadernými útoky jsou v ruských státních médiích na denním pořádku. Stejně tak výhrůžky všem zemím, jež se vzpírají Putinově invazivní doktríně a považují ji za reálné nebezpečí pro celou Evropu, nejen pro Ukrajinu. Ti všichni jsou šmahem označováni za nacisty.
Nedobýval, ale navracel
Vypjatá kremelská propaganda vytváří obraz vnějšího nepřítele, který chce Rusko rozvrátit a zničit. Proto mu nezbývá nic jiného, než se bránit a vést „osvobozovací“ války. Nyní šel Putin ve fantaskním výkladu, proč okupuje území Ukrajiny, ještě dál.
„Petr I. bojoval v severní válce dvacet jedna let. Zdánlivě bojoval se Švédy a dobýval území. Nic nedobýval. Navracel je zpět. Zdá se, že je i naším údělem brát si své zpět a posilovat ho. A pokud tyto základní hodnoty vezmeme za zásadní pro naši existenci, zvítězíme při řešení úkolů, kterým čelíme,“ uvedl ruský prezident.
Tato slova padla v době, kdy si Rusko připomíná 350. výročí narození Petra Velikého, heroizovaného dnes jako největšího cara ruské historie. Petr I. dobyl v severní válce se Švédy část jejich území a při ústí řeky Něvy postavil Petrohrad, kam později přestěhoval z Moskvy hlavní sídlo své říše.
Putin tak volně navázal na svůj starší výrok během udělování cen pro studenty zeměpisu, že „Rusko nemá žádné hranice“. Tehdy doplnil, že šlo jen o vtip. Dnes to už myslí vážně a zpozornět by měla nejen severní Evropa.
Putinova mytologie
Vládce Kremlu si libuje v rozsáhlé mytologii. Patří do ní svérázné konstrukce o neexistujícím ukrajinském národě a o nezbytnosti jeho „denacifikace“. Úplně neplatí ani příměr k počínání slavného cara, s nímž má společné autokratické chování, potírání jakýchkoli náznaků odporu, a dobyvatelské choutky.
Petr Veliký se zároveň snažil přiblížit západní civilizaci a zaváděl modernizační reformy. Chtěl se zapsat jako osvícenec, který Rusku „otevřel okno do Evropy“. Putin, stylizující se do jeho odkazu, dnes činí pravý opak. Den ode dne se Západu vzdaluje a vývojově vrhá svoji zemi o desítky let zpět.
Nesedí ani příměr k severní válce. Jak to bylo s údajným vracením historických ruských území ve skutečnosti?
„Lze říci, že ústí Něvy kdysi patřilo Novgorodské republice. Rusko o tyto země přišlo v době nepokojů. Ale nic víc. Pokud jde o hlavní akvizici severní války, byly to pobaltské provincie Livonsko a Estonsko. Tato území nikdy nebyla součástí Ruska,“ říká ruský historik Andrej Zubov.
Snaha revidovat hranice
Ovládnutí Pobaltí po výbojích Petra Velikého bylo zjevnou anexí, přičemž tyto provincie měly rozsáhlou autonomii a nestaly se součástí Ruska. Naznačuje snad Putin, že má zálusk i na tato území? Nejde jen o náznaky.
Ruská Státní duma ve stejné době navrhla neuznat nezávislost Litvy, čímž si otvírá dveře k podobnému scénáři jako na Ukrajině. Putin zároveň vyhrožuje Švédsku a Finsku, jejichž představitelé se tím jen utvrdili ve správnosti požádat o vstup do NATO.
Putin se vtěluje do mytické role zachránce Ruska před nepřáteli ze Západu. Mnozí z jeho představitelů se donedávna naivně střídali při návštěvách Kremlu, aby prý udrželi ruského medvěda na distanc. Někteří dodnes nepochopili, že Putin žije ve svém virtuálním světě, a nezlomí ho marnými telefonáty.
„Car Vladimir“ dnes vyložil karty na stůl. Popřel svoje slova, že Moskvě nikdy nešlo o obnovení imperiálního vlivu. Navzdory poválečnému uspořádání hodlá revidovat hranice podle svého uvážení a vzít si jen to, co mu prý patří. Jeho tvrzení, že největší geopolitickou tragédií dvacátého století je rozpad Sovětského svazu, nabývá konkrétní kontury.
Smysl ruské existence
Pokouší se stále o totéž. O posílení sféry ruského vlivu nejen v postsovětském prostoru, ale i v celé východní Evropě. Pokud někdo prohlašuje, že Rusko bylo ke střetu vyprovokováno Západem a válka na Ukrajině se nás netýká, jde mu jen o rozdělení společnosti a nadbíhá Putinovým mocenským zájmům.
Západní představitelé mohli tušit, že nemají co do činění s normálním politikem. Signálů o pravé podstatě Putinových plánů bylo nejpozději po okupaci Krymu víc než dost. Jak si mohli nevšimnout, že trpí velikášskou posedlostí, vytváří si „svoje“ dějiny a pro naplnění svých cílů je schopen všeho?
„Je to impérium, je to válka a je to územní expanze coby základní hodnota. Putin vyjádřil smysl ruské existence a zároveň zdroj legitimity vládnoucího režimu,“ komentoval prezidentův projev politolog Jan Šír.
Vladimir Putin se rád vrací do minulosti. Do časů, kdy se Rusko od porážky Mongolů v letech 1552 až 1917 rozrůstalo průměrně o sto tisíc kilometrů čtverečních ročně. To se mu zatím daří i letos, kdy od zahájení války okupuje ukrajinské území o rozloze bývalého Československa.
Rusko je veliká země, ale novodobému carovi to nestačí. Pokud nebude zastaven a zatlačen zpět do patřičných mezí, nedá se očekávat, že by se sám zbavil svého dobyvatelského komplexu. Na řadě by byla další cizí území, o kterých si myslí, že dříve jeho impériu patřila, a chtěl by si je vzít zpět. Protože to je jeho úděl.
