Přesvědčení, že budoucnost se mění okamžikem, nezastával bezpečnostní poradce Lumír Němec vždy. Vrátil se s ním z války. „Bavil jsem se s britským vojákem, mladým klukem, a ten říkal, že je to jeho poslední mise u pěchoty, že se vrací za tři týdny domů a chce jít dělat pilota Apache (bitevní vrtulník pozn. red.). A druhý den se útočilo na Rahim Kalay, což bylo městečko v provincii, kde jsme byli. On to schytal od snipera,“ popisuje bývalý velitel operační skupiny SOG v Afghánistánu a účastník misí v Kosovu i Bagdádu zážitek, který ho přiměl přehodnotit přístup k životu i smrti, jež vnímá jako jeho nedílnou součást. Ať už měl ale na sobě policejní, nebo vojenskou uniformu, nikdy si ji nepřipouštěl.
Nezabýval se ani myšlenkou, že by coby vysokoškolsky vzdělaný se znalostí angličtiny a ruštiny mohl mít problém najít práci. Stalo se. „Chodil jsem po lese a pak jsem si sedl na pařízek a říkal si: ‚Před třemi lety se nás bál celý Hílmand (afghánská provincie pozn. red.) a já tady teď hledám vyhozenou ledničku,“ popisuje Lumír Němec jednu ze svých pracovních zkušeností po odchodu z armády, kdy coby sekuriťák hledal černé skládky. Netají přitom, že začínat po letech vytržených z reality všedních starostí druhou kariéru, bylo psychicky náročné. A pro mnohé vojáky stále je, což zachycuje nový dokument Vysloužilci, který je k vidění v iVysílání České televize. V nabídce armádních rekvalifikačních kurzů, které by veteránům měli usnadnit návrat z minového pole do každodenního života a uplatnění v něm, je totiž mimo jiné kurz kosmetiky.
„Válka na Ukrajině nám ukázala jednu věc. Spousta lidí až do února letošního roku žila v mylné iluzi, že se budeme mít všichni rádi. A Putin dal jasně najevo, že to tak není,“ říká Němec. Poučením z ruské invaze by podle něj mělo být nejen přehodnocení vztahu ke zbrojení, ale i vytvoření materiálních zásob, aby bylo z čeho brát, kdyby bylo potřeba. Co se obnovy základní vojenské služby týče, vidí ji jako nereálnou, protože armádní struktura už na ni není stavěná. Řešením by mohly mít aktivní zálohy, a to i na dobrovolné bázi. „I když navýšíme počet policistů na trojnásobek, počet armády na trojnásobek, tak stejně nikdy nebudou moct být všude. To znamená, že lidi si musí uvědomit, že je potřeba převzít část odpovědnosti za svoji bezpečnost na sebe. Už jenom třeba bezpečným chováním nebo tím, jak se budete dívat kolem sebe,“ myslí si. Za současné situace a legislativy, která upravuje vlastnictví zbraní, navíc podporuje jejich držení pro osobní ochranu. „Nezabíjejí zbraně, zabíjejí lidé, kteří je ovládají,“ dodává.
Dnes se bývalý člen Útvaru rychlého nasazení, který má na kontě bezpočet zásahů, ale jen jediný, při kterém se do bytu pětinásobného vraha slaňoval, živí jako bezpečnostní poradce. A tím, koho v roce 2000 „sbíral“, byl uprchlý vězeň Jiří Kajínek. Své služby poskytuje soukromým organizacím, působil mimo jiné v Ománu, Saudské Arábii nebo Indii. Zájem měl pomáhat i na Ukrajině. „Nabídl jsem, že postavím tým instruktorů, který bude ukrajinské vojáky cvičit, a nabídl jsem to, jak tady státním složkám, tak ukrajinské ambasádě. Bohužel to zůstalo bez odezvy. Tímto je pro mě v podstatě tahle část uzavřená, pokud se někdo ozve, můžeme se o tom bavit,“ má jasno s tím, že v sedmapadesáti už o návratu do první linie neuvažuje.
Jak coby bývalý vojenský velitel hodnotí ruskou armádu a jak tu ukrajinskou? Pomáhá západ dost? V čem spočívají specifika boje ve městě? Nebo jaké bylo jeho setkání s posttraumatickým stresem? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X Lumír Němec, bezpečnostní poradce, bývalý velitel operační skupiny SOG v Afghánistánu a účastník misí v Kosovu i Bagdádu.
