Uprchlická krize a hlavně pak následná covidová pandemie upozadily roli unijních orgánů. Členské státy si to někdy dělaly po svém, jako by žádná EU nebyla. Nynější válka na Ukrajině je proto pro Brusel i příležitostí znovu dobýt své pozice, v tomto případě kompetenční.
„My se jako komise soustřeďujeme na zásadní věci, které jsou potřeba teď,“ prohlásila v nedělních Otázkách Václava Moravce česká eurokomisařka Věra Jourová. Což je v pořádku, bruselská exekutiva má hrát koordinační roli. A stejně tak jako za aktivitu by se dala kritizovat za nečinnost, což by pochopitelně bylo laciné.
Jourová, která má v portfoliu poněkud ambivalentně a zároveň trochu obávaně znějící „hodnoty a transparentnost“, to dál rozvedla. A hned první ze zmíněných „zásadních věcí“ stojí za pozornost – pomoc Ukrajině nejen finanční, ale i zbrojní. „To je naprostý průlom, Evropská unie takovou věc nikdy neudělala,“ konstatovala v nedělní debatě na ČT.
To je samozřejmě pravda. Na jednu stranu je sympatické, že alespoň teď se Západ – potažmo EU – snaží napadeným Ukrajincům pomoci i víc než jen vzletnými řečmi, ale… Na pozadí zbrojních dodávek se nelze ubránit latentní touze po nějaké společné evropské obranné politice. Tedy po další společné unijní agendě zastřešované Bruselem, která by mohla být i jistou alternativou k NATO (byť je postup obou organizací vůči Ukrajině víceméně shodný a členství se u většiny zemí překrývá, samozřejmě s výjimkou USA).
Další „zásadní věcí“ je pomoc uprchlíkům. Tady je koordinační snaha v rámci EU pochopitelná a správná, pokud ovšem nedojde opět do stádia nějakých dobrovolně-povinných kvót. A uvidíme, jak to dopadne s unijní ambicí odříznout Rusko od finančních zdrojů a „zruinovat (jeho) válečnou ekonomiku“, jak to Věra Jourová předestřela.
Souhlasit se dá i v tom, že to všechno – včetně pomoci uprchlíkům – bude stát peníze. „A my jsme připraveni členským státům přispívat,“ slíbila eurokomisařka. A z čeho? No přeci z příspěvků členských zemí posílaných do Bruselu… Ale takhle se to tam nebere, je to prostě unijní rozpočet, jak vyplynulo i z jejích dalších slov: „Jako Evropská unie jsme poslali na Ukrajinu 17 miliard eur.“
Podobně je to v energetické politice, kde se i kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu ceny šponují stále výš. „Už v prosinci jsme navrhovali nějaké možnosti jednak v oblasti DPH, jednak v oblasti využití peněz vybraných přes emisní povolenky…“ přiblížila záměry Bruselu Věra Jourová. Neboli opět další latentní sjednocovací snaha, tentokrát mimo jiné v daňové oblasti. Ale ještě se o tom povede debata s premiéry členských zemí, jak dodala. Tak alespoň.
Stejně tak jako o budoucnosti „zeleného plánu“ na budoucnost Evropy. Ovšem nikoliv o něm samotném. „Green deal není mrtev,“ konstatovala Věra Jourová. „Naopak musíme uspíšit všechny kroky, které omezí závislost na dodávkách ruského plynu a které způsobí, že Evropa bude daleko odolnější a bude daleko více schopná se sama postarat o své energetické zdroje.“ Zmínila jádro, ale samozřejmě také obnovitelné zdroje, biometan, bioplyn, vodík…
A jak se na koordinační snahy Bruselu dívají členské země? Jeden pohled na jednu oblast nabídl v nedělní debatě na ČT další z hostů, ministr zahraničí Jan Lipavský: „Sankční režim, který byl přijat na úrovni Evropské unie, samozřejmě vláda naplňuje. O tom není žádná diskuze.“
A stejně tak není diskuze o tom, že by do toho mohla mluvit „šmelina z Hradu“, jak pojmenoval prezidentovo problematické okolí. „Určitě to není o tom, že by zde byl nějaký vliv Pražského hradu, který by omezoval kroky české vlády.“ Takže aspoň tak.
