Putinův přímý vojenský útok na sousední Ukrajinu překvapil, či dokonce šokoval i jeho včerejší spojence a obdivovatele. Možná tito blouznivci či praktici života dříve příliš nevnímali úvahy ideologa putinismu Alexandra Dugina, který již delší čas mudruje o euroasijském spojenectví Ruska a Číny, o novém slovanském soustátí na západě Ruska na půdorysu bývalého Sovětského svazu i o údajně dekadentním upadajícím Západu.
Rusko pod vedením, či spíše vlastnictvím Putina nemá a nemělo nic společného s tradiční demokracií západního typu. Rusko (podobně jako Čína) fungují jako svérázné variace kapitalismu pro vyvolené soudruhy. Je to státem řízený a regulovaný „kapitalismus“. Jde o autoritářské režimy, kde se vzdor a kritika nepromíjejí a trestají. Dialog nahrazuje diktát a perzekuce potížistů. Ruský a čínský prezident jsou autokrati, všemocní a všehoschopní. Mají společný cíl – demontáž současného uspořádání světa. Nelíbí se jim dominantní postavení USA jako vítěze pádu železné opony, nepotřebují silnou a jednotnou Evropu.
Po třiceti letech relativního bezpečí, prosperity a klidu přichází éra napjaté konfrontace. Ukrajina se stala obětí megalomanské snahy Putina o návrat Ruska do velmocenské pozice. Výsledek bude tristní nejen pro Ukrajinu, zbytek světa, ale především pro Rusko samotné. Putin se stává hrobařem Ruska. Války v Sýrii, Afghánistánu, Iráku… byly pro nás daleko, cizí, nesrozumitelné, ale Ukrajina, to je jiný příběh, který se nás dotýká snad ještě více než boje v bývalé Jugoslávii v první polovině devadesátých let.
Putinovy projevy z posledních dnů nás vracejí o více než osmdesát let zpět. Věty o demilitarizaci a denacifikac a o ochraně národnostních menšin připomínají jiného hrobaře světa, jen s tím rozdílem, že místo denacifikace mluvil o Židech. I tehdy celý jeho národ oblafla masivní propaganda. Německo končilo světový válečný konflikt v naprosté zkáze. I tehdy se sen o bleskové válce a překreslení světa nepovedl. Po uvalení skutečně silných reálných sankcí se ruská ekonomika zcela propadne a pocítí to všichni Rusové. Rusko se tak více a více ocitá v náručí Číny, která již pevně drží nejsilnější karty v ruce. Pád Ruska zasáhne plnou silou celou Evropu. Je jisté, že dnešní inflace, již tak velmi vysoká, ještě více poroste. Sníží to životní úroveň mnoha Evropanů.
Covid je zapomenut, zapomenuty jsou i všechny nevyřešené kauzy, všechny dřívější priority i problémy. Vzedmutí mas je emotivní, autentické a doslova plošné. Jak dlouho nám vydrží a nepřikryje i to, co by mělo být odhaleno? Andrej Babiš ubytuje zadarmo ukrajinské uprchlíky na Čapáku. Nadace PPF daruje školství 100 mil. Kč na výuku ukrajinských migrantů atd. Svět dokáže být i laskavý a růžový a ještě je to dobré PR. Postsovětský absolutismus najednou vadí i lánskému veteránovi, který ještě před týdnem mluvil podle kremelských not. Ale ani to není překvapením, vždyť přeci jen idiot nemění svoje názory.
Proměna není nějaká budoucí událost, je to aktivní přítomnost, tady a teď, je to o moci přítomného okamžiku. Poznejme dobře svoji minulost, plánujme důsledně budoucnost, ale nezapomínejme žít v přítomnosti. A ta nám teď nadělila něco dříve nepředstavitelného. Je třeba říci zlu ne. Jen by se to podle mého mělo dělat adresně, abychom se při sjednávání nápravy nedopustili plošného zjednodušení. Příkladů z historie je více než dost. Svět se mění a mění i nás. Jak? To se ukáže…
