Valentyna Lyubas (45) se narodila na Ukrajině ve lvovské oblasti Volosyanka. Její manžel je Bělorus a spolu s dcerou žijí v Praze. Na Ukrajině má stále celou svou rodinu, rodiče, sestry i synovce, který dnes narukoval.
Jste se svou rodinou v kontaktu?
Díky operátorům teď můžeme volat bezplatně, takže jsme od včerejška v kontaktu prakticky nepřetržitě. Mám velký strach, aby někdo nebyl zraněný. Jedna ze sester žije v Drohobyči ve lvovské části země, druhá ve městě Krivoj Rog, to je Dněpropetrovská oblast. Západ země je zatím relativně bezpečný, ale ti v Charkově jsou na tom zle. Tam včera dopadla raketa. Můj pětadvacetiletý synovec navíc odešel chránit Ukrajinu a jeho matka, moje sestra řekla, že půjde s ním.
Musí mít obrovský strach.
Lidé chtějí bránit svou vlast. Ti kluci by šli, i kdyby nemuseli. Dokonce teď do země přijíždějí Ukrajinci ze zahraničí, aby narukovali do armády. Na Ukrajinu se vrací i muži starší šedesáti let. Chtějí bojovat. Viděla jsem video, kdy proti ruskému tanku vyšel na cestu muž s holýma rukama. Jen proto, aby ukázal odpor. Zabili ho na místě.
Bavili jste se s rodinou o možné emigraci?
Moji příbuzní mají možnost přijet do Česka, ale dokud mají kde bydlet, chtějí zůstat doma. Někdo odjíždí na venkov, tam je to bezpečnější, ale dost z nich chce čelit nepříteli přímo. Ukrajinci se nikdy nevzdají!
Sdílíte celou tuhle situaci s dalšími Ukrajinci tady v Česku?
Nejen s nimi. Jsme v kontaktu i s Rusy a Bělorusy žijícími tady v Praze. Máme společné chaty a skupiny na sociálních sítích. Cítím obrovskou vlnu solidarity.
Jak se k tomu staví váš manžel?
Bělorusko se postavilo na stranu Putina, což je strašné. Můj manžel samozřejmě podporuje Ukrajinu. Ucítili ten obrovský tlak ze strany Ruska už loni, když chtěli svrhnout Lukašenka, ale Putin ho podpořil. Teď mu to vrací. Je zklamaný. Moc zklamaný.
Časy se nejspíš změní i pro něj
Doma mluvíme rusky, ale nedovedu si teď představit, že bych na veřejnosti promluvila tou řečí a nestyděla se. Je mi líto, že jsem svou dceru kdy učila mluvit rusky. Bude mluvit česky a ukrajinsky!
Jak tohle všechno vnímá vaše devítiletá dcera? Mluvíte s ní o tom?
Myslím, že necítí tak velký strach jako my. Přece jen se narodila tady, má tu celý svůj život. Ale snažím se jí vysvětlovat, jak věci jsou. Kdo je Putin, co je válka, kde se vzalo zlo. Ale zároveň jí nechci brát dětství. Ona má Ukrajinu idealizovanou.
Jezdíte tam často?
Jezdíme minimálně dvakrát ročně a během první vlny pandemie jsme tam byli dva měsíce. Malá chodila do ukrajinské školy a moc jsme si to užili. Byly to krásné časy. Zatímco tady bylo všechno zavřené a nastoupila panika, my jsme lyžovali, chodili do kaváren. Tehdy jsem si říkala, že je to nádherná země a určitě se tam jednou vrátíme.
Máte kolem sebe někoho, kdo by byl pro Putina?
Obávám se, že minimálně polovina Rusů, které mám na svém Facebooku v přátelích. Jen pořád doufám, že jim tohle otevře oči. Doteď to pro nás nebylo tak strašně zásadní téma. Teď nás politika bude rozdělovat.
Změní se i váš postoj k ruským občanům jako takovým?
Budu se přátelit s těmi, kteří uznají, že Ukrajina je obětí Ruska. S těmi, kdo ji podpoří, a s těmi, kteří odsoudí ten hrozný akt.
Cítíte v Česku vlnu solidarity?
Ohromnou. Když jsem včera odvedla dceru do školy, její učitelka mi napsala, že na nás moc myslí a že nás podporuje. Jsem za to vděčná. Ale Ukrajina potřebuje víc než to. Potřebujeme, aby někdo aktivně pomohl ukrajinské armádě. Umírají nám tam mladí kluci, ještě děti, které nikdy nedržely zbraň v ruce. Nerozumím tomu, proč všichni dali ruce pryč a jen a jen diskutují. Kdybych tady neměla malé dítě, půjdu do války také.
