Pokrytectví MOV udělalo z Ukrajince ikonu odboje. Heraskevyč je vítězem i bez medaile
Díky hlupákům a byrokratům z Mezinárodního olympijského výboru je ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč jedním z nečekaných vítězů zimních her v Itálii. Medaili nemá, byl dokonce diskvalifikován, ale kvůli svým postojům se stal symbolem boje za svobodu.
V únoru 2022, dva týdny před putinovskou invazí na Ukrajinu, ukázal ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč na kameru papír, na kterém bylo napsáno: Ne válce na Ukrajině. Ihned se začalo hovořit o jeho možném vyloučení z her a aktivaci článku 50 Olympijské charty, v němž se říká: „V olympijských prostorách, na sportovištích a jiných místech není povolen žádný typ demonstrací nebo politické, náboženské či rasové propagandy.“ Na hranicích Ukrajiny tehdy stálo přes sto tisíc ruských hrdlořezů a Mezinárodní olympijský výbor (MOV) vydal prohlášení, že skeletonistu nebude nijak sankcionovat, protože jen představil „obecnou výzvu k míru“.
Po olympiádě v Číně Heraskevyč a jeho otec Mychajlo, který je současně jeho trenérem, vozili po válečné Ukrajině humanitární pomoc potřebným. A před současnými hrami v Itálii přemýšleli, jak opět připomenout světu, že ničivý konflikt v jejich zemi vzal životy i stovkám sportovců či trenérů. Někteří z nich byli dokonce ještě v žákovském věku. Mychajlo proto oslovil ukrajinskou malířku Irynu Procovou a ta závodní přilbu jeho syna ozdobila 22 portréty sportovců, kteří v posledních letech zahynuli ve válce, někteří z nich dokonce padli na frontě při obraně své vlasti.
Vladyslav Heraskevyč v přilbě absolvoval v minulých dnech na olympiádě pět tréninků a nesmírně se mu dařilo – jednou trénink vyhrál, nejhůře byl šestý. Rázem ho to pasovalo na jednoho z kandidátů na zisk některé z medailí. Jeho přilba ale samozřejmě neunikla pozornosti médií. Objevila se prakticky po celém světě. A MOV vyrazil do akce.
Funkcionáři nutili Heraskevyče k tomu, aby přilbu vyměnil, protože se prý jedná o „politickou propagandu“. Sportovec to odmítl. Namítal, že je to jen připomínka obětí války, přičemž některé z mrtvých předtím osobně znal. Spor přerostl ve veřejně sledovaný konflikt a Mezinárodní olympijský výbor, podobně jako v jiných podobných případech, opět selhal. Pouhých 21 minut před startem první závodní jízdy ukrajinského skeletonistu diskvalifikoval. MOV prostřednictvím svého mluvčího Marka Adamse pak uvedl: „Hry musí být odděleny od jakéhokoli druhu vměšování, aby se všichni sportovci mohli soustředit na své výkony.“
CO PORUŠIL?
Jaké vměšování ale Heraskevyč provedl? Podle většiny odborníků žádné. Vyzýval někoho k něčemu konfliktnímu? Nikoli. Je připomenutí památky obětí, včetně několika dětí, válečnou propagandou? Není. Přesto jeho čin mohl, ale nemusel být podle Olympijské charty, technicky vzato, nelegální, o tom už se přou právníci. MOV má však zjevný problém vysvětlit, proč udělal to, co udělal. Věc, jež skutečně dostala olympijský výbor do úzkých, bylo totiž poukázání na pokrytectví systému. Navíc z některých prohlášení uvedených na olympiádě je zřejmé, že Mezinárodní olympijský výbor má v úmyslu ruské sportovce v blízké budoucnosti znovu v plné parádě vrátit na hry. Mohl tento kalkul stát za diskvalifikací Ukrajince?
Ke gestu skeletonisty se přidali na hrách i někteří další ukrajinští sportovci. Rychlobruslaři Olehu Handejovi byla zakázána helma s motivačním citátem „Kde je hrdinství, tam není konečná porážka“. V čem to porušuje Olympijskou chartu, není jasné. Jedná se o citát ukrajinské básnířky Liny Kostenkové, jíž někdejší, sovětský totalitní režim zakázal na nějaký čas publikovat. Mimochodem, její básně v 60. letech minulého století pak vyšly i v Československu.
Ukrajinské freestyle lyžařce Kateryně Kocarové zakázali na olympiádě helmu s nápisem „Buď statečný jako Ukrajinci“.
Podobná gesta jsme ale zaznamenali u sportovců na olympiádách už v minulosti.
Jedno z velmi významných předvedla nejlepší česká olympionička všech dob, gymnastka Věra Čáslavská, na letních hrách v roce 1968 v Mexiku. Ty se uskutečnily v říjnu toho roku, tedy jen pár týdnů po brutální okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou.
Čáslavská vyvolala politickou aféru, když při ceremoniálu předávání medailí v disciplíně kladina, kde bylo vítězství velmi sporně přisouzeno její sovětské soupeřce Nataliji Kučinské, při sovětské hymně jemně sklonila a odklonila hlavu. Tímto činem protestovala proti invazi do Československa. Naše gymnastka takto při sovětské hymně sklonila hlavu ještě jednou, a to při předávání medailí u disciplíny prostná. V této soutěži jí také významně ukřivdili rozhodčí, když změnili výhru Čáslavské na remízu se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou.
Zatímco od československých občanů se tehdy Čáslavské dostalo velké a upřímné podpory, komunistická vláda na tyto činy reagovala odmítavě. Čáslavské bylo na mnoho let zakázáno sportovat či vycestovat do zahraničí. Byla nucena žít odděleně od společnosti a média z ní dělala národní ostudu.
K ještě spektakulárnějšímu kroku se v Mexiku 1968 odhodlali američtí atleti. Byla z toho jedna z nejznámějších politických demonstrací v celé historii novodobých olympiád. Američtí běžci Tommie Smith a John Carlos zdvihli na stupních vítězů při americké hymně každý ruku, na níž měli černé rukavice. Rukama zaťatýma v pěst tak dali najevo podporu černošskému radikálnímu hnutí Black Power a protestovali proti diskriminaci černochů v Americe. Dva dny po svém protestu byli vyloučeni z amerického týmu. Po návratu do Spojených států je kritizovala americká média, politici i část veřejnosti.
CO Z TOHO PLYNE
Jak vidíme, politika je součástí sportu. Nikdy tomu nebylo jinak, jen se mnozí tváří, že je to nesprávné.
Tak či tak, svým posledním krokem Mezinárodní olympijský výbor udělal na olympiádě v Itálii z ukrajinského skeletonisty Vladyslava Heraskevyče globální celebritu. Ze sportovce, kterého většina světa předtím neznala, se stal v průběhu několika dní jeden ze symbolů boje za svobodu utrápeného národa. Ať už s jeho neoblomným přístupem souhlasíme, nebo ne, musíme uznat, že uprostřed všech obvyklých sportovních blábolů o férovosti, statečnosti a obětavosti nám právě on na olympiádě ukázal, co je to pravé. Vzdal se své životní šance, místo aby se podvolil. A tím vyhrál.
Ukrajinští sportovci, oběti ruské agrese, kteří byli na zakázané helmě Vladyslava Heraskevyče
- Volodymyr Andraščuk: atlet, padl v bojích o Bachmut v roce 2023
- Karyna Bachurová: kickboxerka, zemřela v roce 2025 během ostřelování Charkovské oblasti
- Karyna Dijačenková: jedenáctiletá gymnastka, zemřela při útoku na Mariupol v březnu 2022
- Maksym Haliničev: boxer, padl v březnu 2023 při bojích v Luhanské oblasti
- Oleksij Chabarov: střelec, zemřel na frontě v roce 2025
- Pavlo Iščenko: strongman, zemřel při plnění bojové mise v říjnu 2025
- Valerija Ivašková: devítiletá judistka, zemřela při ruském bombardování Kyjeva v roce 2023
- Andrij Jaremenko: řeckořímský zápasník, padl v prosinci 2025 na frontě v Záporožské oblasti
- Fedir Jepifanov: šermíř, zemřel v roce 2023 při obraně země na frontě
- Marija Lebidová: tanečnice, zemřela po útoku na Dnipro v roce 2023
- Ivan Kononěnko: strongman, zemřel na frontě u Kurské oblasti koncem února 2025
- Mykyta Kozubenko: skokan do vody, trenér, zemřel při obraně vlasti v červnu 2025
- Andrij Kucenko: cyklista, padl v červenci 2024 při obraně Doněcké oblasti
- Darija Kurdelová: tanečnice, zemřela po raketovém útoku na Kryvyj Rih v červenci 2022
- Oleksij Lohinov: hokejový brankář, zemřel při bránění Luhanska v roce 2023
- Jevhen Malyšev: biatlonista, zemřel v bojích o Charkov v březnu 2022
- Alina Perehudová: čtrnáctiletá vzpěračka, zemřela v březnu 2022 při ostřelování Mariupolu
- Roman Poliščuk: skokan do výšky, zemřel v březnu 2023 při obraně Bachmutu
- Dmytro Šarpar: krasobruslař, zemřel v bojích u Bachmutu v lednu 2023
- Taras Špuk: trenér Invictus Games veteránů, padl při misi v září 2025
- Kateryna Trojanová: atletka, zemřela v červnu 2025 v bojích o Pokrovsk
- Nazar Zuj: třináctiletý fotbalista, zemřel při útoku na Mariupol v březnu 2022
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
