Karel Čapek ohledně politických mravů a jejich vlivu na společnost uvedl: „Po politicích nezůstávají jen zákony, které odhlasovali, ale i zvyky, které vtiskli svému konání.“ Pojďme se prizmatem tohoto pohledu podívat na funkci prezidenta.
V naší ústavě jsme zavedli dosti nesystémově přímou volbu prezidenta, která způsobila napětí mezi zvýšenou legitimitou funkce a pravomocemi, jež zákonodárce neupravil. Zároveň se ztížila možnost odvolání prezidenta Parlamentem. Funkce vyvažující, reprezentační a ceremoniální tak dostala nový náboj a dnes tu máme prezidentský úřad s vysokou legitimitou, která je podpořena značnými očekáváními, okleštěna mizivými pravomocemi a téměř žádnou politickou, občanskou ani trestní odpovědností.
Připomeňme také, že ústavním smyslem funkce prezidenta je být součástí systému brzd a rovnováh, tedy právního mechanismu, který zajišťuje rovnováhu v dělbě moci. Tento systém zajišťuje, aby žádná ze složek státní moci nezískala výsadní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení. Jsou to principy kontrasignace, práva veta, navrhování soudců Ústavního soudu atd. Jinými slovy, mezi Parlamentem, vládou a soudy potřebujeme ještě jednu figuru, jež by vztažením některých pravomocí k sobě balancovala střet těchto mocí.
Zemanův odkaz
Petr Pavel přichází do situace, v níž bude muset navrhnout třináct soudců Ústavního soudu včetně jmenování jeho předsedy. Dále musí jmenovat viceprezidenta NKÚ, jednoho člena bankovní rady ČNB a po volbách v roce 2025 vládu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
