Válka na Ukrajině zásadně mění pohledy na zajištění energetické bezpečnosti, která se stává jednou z hlavních priorit současnosti. Tvrdé procitnutí EU z dlouhodobě pěstované závislosti na ruském plynu urychlilo nejen praktické kroky na jeho odklonu a diverzifikaci plynových zdrojů, ale i na pružnější přehodnocení energetického mixu.
Padají tabu, jež se zdála ještě před několika měsíci nedotknutelná. Až příliš rigidní dekarbonizační cíle strategie Green Deal nepřipouštěly zařadit jádro mezi čisté zdroje energie, což významně komplikovalo jeho financování. Výstavbu jaderných bloků sice nikdo nezakazoval, ale kvůli nevýhodně nastaveným bankovním, pojišťovacím a investičním podmínkám by se prakticky nevyplatila.
Nelogické tlaky
Logiku to velkou nemělo, jelikož výroba elektřiny z jádra neprodukuje emise. Šlo jen o ideologicky zabarvené tlaky skupiny zemí, jež v té době necítily závažnější problém nahradit odstavované jaderné elektrárny plynem a obnovitelnými zdroji, i když jsou s výjimkou vodní energie známy svou nestabilitou.
Už dříve bylo jasné, že část členských zemí Evropské unie by bez jádra nedokázala tyto ambiciózní plány splnit. Co je ale zvláště v současné době ještě podstatnější, nemohly by zajistit ani vlastní energetickou nezávislost. Kalkulovat s tím, že lze elektřinu dovážet, nezaručuje do budoucna stabilitu dodávek, na rozdíl od pokračování jiné závislosti. Navíc nejsou k dispozici dostatečně výkonné přenosové sítě.
Tlak na co nejrychlejší zavádění obnovitelných zdrojů pomíjel rozdílné ekonomické a přírodní podmínky unijních zemí. Silnější odpor vyvolal až loni na podzim poté, kdy Evropská komise zveřejnila návrhy dekarbonizačních opatření v balíčku Fit for 55, na jejichž základě bude schvalována příslušná legislativa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
